28 Cdo 445/2008
Datum rozhodnutí: 06.11.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 445/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně B. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. Z., zastoupenému advokátkou, o 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 C 127/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 2007, č. j. 42 Co 94/2007-107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 12. 2006, č. j. 18 C 127/2005-59, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.000,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 23. 9. 2005 do zaplacení, žalobu ohledně úroku z prodlení z částky 60.000,- Kč ve výši 3,5 % od 9. 1. 2005 do 22. 9. 2005 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení i o odměně a hotových výdajích zástupkyně žalovaného.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2007, č. j. 42 Co 94/2007-107, změnil napadenou část vyhovujícího výroku o věci samé rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50.000,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodňuje je § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. i § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť odvolacímu soudu vytýká vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k námitkám obsaženým v dovolání vyjádřil nesouhlasně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.



V posuzovaném případě je nyní spor veden již jen o částku 50.000,- Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství se do částky posuzované dle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nezahrnuje. Jelikož jde v daném případě o věc obchodní [spor o vydání bezdůvodného obohacení, jež bylo získáno na základě vztahu vzniklého ze smlouvy o převodu členských práv a povinností v družstvu, který svým pojetím odpovídá § 261 odst. 3 písm. b) obch. zák. (jde o tzv. absolutní obchod)] a nárok, jenž byl předmětem řízení před odvolacím soudem, nepřevyšuje částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že vyjádření žalovaného k dovolání nelze považovat za účelné uplatňování nebo bránění práva, neboť postrádá relevantní argumentaci směřující k § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2008

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu