28 Cdo 4443/2010
Datum rozhodnutí: 17.03.2011
Dotčené předpisy: § 458 obč. zák., § 420 obč. zák.




28 Cdo 4443/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. M. K. , zastoupeného Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti žalované AGROSPOL Bolehošť, a. s. , se sídlem Bolehošť 140, zastoupené JUDr. Rudolfem Fori, advokátem se sídlem Hradec králové, Na Zahrádkách 232/28, o zaplacení částky 426 556,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 227/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2010, č. j. 24 Co 323/2009-189, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Žalobce se žalobou podanou dne 7. 2. 2005 a změněnou během ústního jednání dne 3. 8. 2006 (srov. č. l. 28 a 29) domáhal po žalované zaplacení částky 426 556,- Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná bez právního důvodu užívala pozemky v jeho vlastnictví v obci a k. ú. B. o výměře 60 004 m2 (dále jen předmětné pozemky ). Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 22. 5. 2009, č.j. 5 C 227/2005-168, zamítl žalobu o zaplacení částky 426 556,- Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 2. 2010, č. j. 24 Co 323/2009-189, rozsudek soudu prvního stupně v částce 3 144,- Kč změnil tak, že žalovaná je povinna žalobci tuto částku zaplatit (v této části se jedná o rozhodnutí měnící); v částce 423 412,- Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako první rozsudek v projednávané věci potvrdil (v této části se jedná o rozhodnutí potvrzující). Dovolání proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

K námitkám uvedeným v dovolání ze dne 30. 4. 2010, sepsaným osobně dovolatelem, dovolací soud s ohledem na § 241 odst. 1 o.s.ř. nepřihlížel. V dovolání ze dne 26. 7. 2010 následně dovolatel - žalobce již zastoupený advokátem především namítal, že

a) žalovaná nejednala v dobré víře a žalobci by proto měly být vydány i užitky z bezdůvodného obohacení,
b) pro případ, že dovolací soud žalobci nepřizná nárok na žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, měl by tak učinit z titulu náhrady škody. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

K námitce ad a) týkající se užitků z bezdůvodného obohacení

Podle § 458 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (odstavec 1). S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře (odstavec 2).

Ze skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně a převzatých odvolacím soudem plyne, že žalovaná v období od 1. 10. 2004 do 1. 10. 2005 užívala předmětné pozemky, aniž jí k tomu opravňoval jakýkoliv právní důvod, když nájemní vztah založený nájemní smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou dne 25. 1. 2001 skončil uplynutím výpovědní lhůty ke dni 1. 10. 2004. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2006, č. j. 24 Co 80/2006 116 (srov. č. l. 19 23 spisu a č. l. 116 - 120 přílohového spisu) pak dále plyne, že pozemek p. č. 1130/1 (tj. jeden z předmětných pozemků) žalovaná užívala i později. Ze spisu se dále podává, že předmětné pozemky byly včleněny do lánu, meze mezi nimi byly rozorány a jejich rozhraničení v terénu tak bylo zlikvidováno (srov. již výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2006, č. j. 24 Co 80/2006 116). Skutečnost, že předmětné pozemky nejsou v terénu zřetelně odděleny od sousedních pozemků, je zřetelná i z leteckých fotografií přístupných na webových stránkách Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (přístupné na www.cuzk.cz). Ze spisu dále plyne, že žalovaná kromě předmětných pozemků na základě nájemních smluv obhospodařovala velké množství dalších pozemků nacházejících se v k. ú. B. (srov. pět nájemních smluv na č. l. 157 spisu), které v některých případech s předmětnými pozemky přímo sousedí. Z předmětných pozemků tak např. pozemek p. č. 460/1 a pozemek p. č. 460/2 sousedí s jen několik metrů úzkým pozemkem p. č. 1655/1 (pronajat žalované k zemědělské činnosti V. Š., srov. druhá smlouva na č. l. 157 spisu), který patrně před scelením jednotlivých pozemků do lánu tvořil hranici či cestu a odděloval výše uvedené žalobcovy pozemky od pozemku p. č. 440 (taktéž pronajat žalované k zemědělské činnosti V. Š.). Ze spisu dále plyne, že žalovaná vyjádřila vůli vydat žalobci předmětné pozemky, zároveň ho však upozornila, že pozemky je nutné nejdříve vytyčit v terénu (dopis na č. l. 24 přílohového spisu). Dopisem ze dne 30. 9. 2004 (č. l. 25 přílohového spisu) upozornil ředitel Pozemkového úřadu v Rychnově nad Kněžnou žalobce, že k vytyčení předmětných pozemků je nutné urychleně zaslat písemnou žádost. Dopisem ze dne 25. 2. 2005 (č. l. 27 přílohového spisu) oznámila žalovaná žalobci, že bude pokračovat v obhospodařování předmětných pozemků, které ještě nebyly vytyčeny v terénu a že pozemky vydá po sklizni v roce 2005 po jejich vytyčení Pozemkovým úřadem v Rychnově nad Kněžnou. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 10. 2005, č. j. 5 C 39/2005 95 (č. l. 95 99 přílohového spisu) plyne, že k vytyčení předmětných pozemků došlo ve dnech 14. a 29. 9. 2005 a že ke dni vydání rozsudku žalovaná užívala pouze pozemek p. č. 1130/1 v k. ú. B. představující 5,6 % plochy předmětných pozemků. Dle vyjádření ředitele žalované byl posledně uvedený pozemek vyklizen cca. 25. 10. 2005, což nebylo žalobcem zpochybněno (srov. protokol o jednání konaném dne 3. 8. 2006, č. l. 29 spisu).

Mezi stranami není sporu o tom, že žalovaná bez právního důvodu užívala předmětné pozemky, za což ji v souladu s § 458 odst. 1 obč. zák. byla přiznána peněžitá náhrada ve výši 3 144,- Kč odpovídající obvyklé výši nájemného za užívání obdobných nemovitostí v dané lokalitě (srov. 3. strana rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2010, č. j. 24 Co 323/2009-189). Spor byl dále veden o to, zda žalovaná jednala v dobré víře a zda tedy žalobci mají být kromě bezdůvodného obohacení vydány i užitky z něho.

Ze skutečnosti, že odvolací soud i přes výslovné vyjádření žalobce, že žalovaná se na jeho úkor obohatila úmyslně a nikoliv v dobré víře (srov. podání žalovaného na č. l. 164 spisu), se explicitně nevypořádal s ustanovením § 458 odst. 2 obč. zák., nelze dovozovat pochybení odvolacího soudu. V právních vztazích totiž platí presumpce dobré víry a z výše popsaných okolností případu je zřejmé, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by žalovaná nejednala v dobré víře. Chtěla-li totiž obhospodařovat ostatní pozemky v k. ú. B., které měla řádně pronajaty, nezbývalo jí nic jiného, než obhospodařovat i předmětné pozemky, neboť ty byly součástí velkých lánů a z důvodu nečinnosti žalobce nebyly i přes opakovaná upozornění včas vytyčeny a jejich hranice tak v terénu neexistovaly. Pro úplnost lze dodat, že lze mít značné pochybnosti o tom, zda žalovaná vůbec měla zájem na obhospodařování předmětných pozemků a zda jí z tohoto obhospodařování nějaký prospěch vznikl, protože žalovaná na tyto pozemky nemohla od roku 2005 pobírat dotace (srov. vyjádření Ministerstva zemědělství na č. l. 109 spisu).

K námitce ad b) týkající se nároku na náhradu škody

Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, že pokud dovolací soud žalobci nepřizná nárok na žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, měl by ji přiznat z titulu náhrady škody, resp. ušlého zisku. Žalovaná sice užívala předmětné pozemky bez právního důvodu, ale jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce jí svou nečinností neumožnil předmětné pozemky vyklidit. K porušení právní povinnosti ze strany žalované užíváním předmětných pozemků tak mohlo dojít až ve chvíli, kdy byly předmětné pozemky vytyčeny (srov. Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 10. 2005, č. j. 5 C 39/2005 95, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2006, č. j. 24 Co 80/2006 116, kterými byla s výjimkou pozemku p. č. 1130/1 zamítnuta žaloba na vyklizení předmětných pozemků). Proto také aby se žalobce mohl úspěšně domáhat náhrady škody, musel by především tvrdit a prokázat, že ke vzniku škody došlo v důsledku toho, že žalovaná i po vytyčení předmětných pozemků tyto pozemky užívala, což žalobce v řízení ani netvrdil, ani neprokázal. Pro úplnost je možno dodat, že ze spisu ani neplyne, v čem by vzniklá škoda nebo ušlý zisk měly spočívat, protože tvrzení žalobce v průběhu řízení byla značně rozporná. Na jednání před soudem prvního stupně dne 3. 8. 2006 (srov. č. l. 29 spisu) zástupkyně žalobce např. uvedla, že kromě nájemného je třeba zohlednit i výši dotací, které obdržel žalovaný na hospodaření na předmětných pozemcích a hodnotu plodin, které na pozemcích vypěstoval , zatímco na jednání dne 14. 6. 2007 (srov. č. l. 44) zástupkyně žalobce uvedla, že žalovaná částka představuje částku, za kterou mohl žalobce předmětné pozemky prodat. Z dovolání pak plyne, že škoda měla žalobci vzniknout tím, že žalobcova rodina, jež podniká v zemědělství, předmětné pozemky nemohla obhospodařovat.

Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalovaného jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu