28 Cdo 4417/2010
Datum rozhodnutí: 01.02.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




28 Cdo 4417/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. D. , podnikatele, IČ 10580204, s místem podnikání v Sobůlkách 290, zastoupeného JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363, proti žalovanému J. D. , podnikateli, IČ 13049844, s místem podnikání ve Ždánicích, Žandorf 371, zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 34, o zaplacení částek 30.000,- Kč a 16.141,50 Kč , vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1388/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2010, č. j. 47 Co 226/2009-433, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 2. 3. 2009, č. j. 7 C 1388/99-395, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částky 30.000,- Kč a 16.141,50 Kč (výrok I.) a rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu (výroky II. a III.).

K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 3. 2010, č. j. 47 Co 226/2009-433, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. jej změnil, pokud jde o rozsah povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobce (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), důvodnost pak v ust. § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Požádal rovněž o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že je považuje za nedůvodné a napadený rozsudek za správný. Uvedl, že obsahem dovolání je pouhé opakování dosavadní argumentace žalovaného.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje v ust. § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.

Dovolání však přípustné není.


Podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V projednávané věci napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částky 30.000,- Kč a 16.141,50 Kč. V dané věci mezi účastníky existoval obchodněprávní vztah (viz napadené rozhodnutí), a jelikož se jedná o peněžité plnění a uvedené jistiny jsou nižší než 100.000,- Kč (je třeba je posuzovat zvlášť, neboť každá z nich vychází z jiného skutkového základu), není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné (navíc ani případný součet obou jistin by nedosáhl nižší z výše uvedených částek zakotvených v § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že důvody, pro které žalobci nebyla přisouzena náhrada nákladů dovolacího řízení, jsou spatřovány ve stručnosti a všeobecnosti vyjádření k dovolání, které nereagovalo na konkrétní dovolací argumentaci a odkazovalo pouze na napadené rozhodnutí s přesvědčením, že se jedná o rozhodnutí správné a že dovolání není důvodné. Nejde tedy o náklady, jež by bylo možno považovat za potřebné pro účelné uplatnění nebo bránění práva proti žalovanému.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. února 2011

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu