28 Cdo 4390/2007
Datum rozhodnutí: 07.05.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 4390/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského


a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele PhDr. P. N., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 19. 4. 2007, sp. zn. 19 Co 83/2007, vydanému v právní věci vedené


u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 439/2005 (žalobce PhDr. P. N., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR,


o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku), takto:


I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Praze z 19. 4. 2007, sp. zn. 19 Co 83/2007, i rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze 6. 9. 2006, čj. 11 C 439/2005-61.


II. Věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


O žalobě žalobce, podané u soudu 27. 10. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze 6. 9. 2006, čj. 11 C 439/2005-61. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, aby bylo žalovanému P. f. ČR uloženo uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemku parc. č. 118/7 v katastrálním území Š. (o výměře 5524 m2) za kupní cenu 23.090,- Kč. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.


O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 19. 4. 2007, sp. zn. 19 Co 83/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto, že žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.


V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že dovolání žalobce nebylo shledáno důvodným.


Odvolací soud konstatoval, že žalobce je v této právní věci osobou oprávněnou podle ustanovení § 54 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., které svědčí nárok vůči žalovanému na vydání náhradního pozemku za pozemek parc. č. 2048 (o výměře 7955 m2) v katastrálním území H., který nemohl být žalobci vydán, takže nárok žalobce (vyčíslený částkou 42.161,50 Kč) nebyl dosud žalovaným uspokojen bezúplatným převodem pozemku z vlastnictví státu podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Žalobce uplatnil své nároky vůči žalovanému fondu podle uvedeného ustanovení a v roce 2005 se zúčastnil nabídkových řízení na pozemky v katastrálních územích Š., L., N. a Z. Ze strany žalovaného P. f. ČR, územního pracoviště N., byla vyhlášena podle § 7 zákona č. 97/1999 Sb. veřejná nabídka pozemků na prodej, mezi nimiž byl i žalobcem nyní uváděný pozemek parc. č. 118/7 v katastrálním území Š. Nabídka trvala do 15. 8. 2005, na kterou reagovalo 7 uchazečů (mezi nimi i žalobce PhDr. P. N.); uchazečům byla rozeslána výzva k podání nabídky kupní ceny na převod pozemku (§ 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb.) a byla stanovena realizace výběru pozemku na 29. 9. 2005. Chybným postupem územního pracoviště nebyl však žalobce PhDr. P. N. uvědoměn o možnosti podat nabídku kupní ceny a vybrán byl uvedeného dne jiný zájemce P. H. (jemuž však zatím pozemek nebyl prodán).


Při posuzování důvodnosti nároku žalobce poukazoval odvolací soud na ustanovení zákona č. 131/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon o půdě v § 11 a jímž bylo s účinností od 13. 4. 2006 vloženo do zákona č. 229/1991 Sb. ustanovení § 11a; odvolací soud dovozoval, že zákon č. 131/2006 Sb. nemá ustanovení, z něhož by vyplývala zpětná účinnost, takže nárok žalobce, který se odvíjí od jeho postavení jako osoby oprávněné, nelze od 13. 4. 2006 uspokojit jiným způsobem než cestou veřejné nabídky podrobně popsané v tomto § 11a. Tento postup se týká především pozemků v zastavěném území obce nebo v území zastavitelném; mimo zastavěné území obce se § 11a zákona č. 229/1991 Sb. vztahuje na pozemky jen tehdy, pokud byly marně nabídnuty k prodeji podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. Podle názoru odvolacího soudu tedy z pohledu nevypořádaného nároku na převod náhradního pozemku jde o nárok nedůvodný .


Odvolací soud byl i toho názoru, že pokud jde o žalovaným zmařenou účast ve veřejné nabídce pozemků na prodej podle § 7 zákona č. 95/1991 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, není to rozhodné, neboť na právní postavení obou účastníků řízení tu už zcela dopadá nová úprava uspokojování nároků na vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb.


Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu, a to v tom smyslu, že žalobní návrh žalobce byl zamítnut jako nedůvodný. Jako správný byl odvolacím soudem potvrzen


i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně.


O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s přihlížením k tomu, že žalovanému v tomto odvolacím řízení náklady nevznikly.


Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 13. 6. 2007 a dovolání ze strany žalobce bylo dne 10. 8. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu Praha- východ, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.


Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci po právní stránce a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatel především poukazoval na to, že v řízení před soudy obou stupňů došlo k vadě řízení již v tom, že se soudy nezabývaly závažností chyby, k níž došlo na straně pracoviště žalovaného P. f. ČR, spočívající v tom, že nevyrozumělo žalobce o konání nabídkového řízení, a toto pochybení nebylo ze strany žalovaného napraveno, a to jak před vlastním místním jednáním, tak i po něm. To bylo také důvodem, proč se žalobce obrátil se svou žalobou na soud. Dovolatel zdůrazňoval, že pokud by tak neučinil, žalovaný fond by převedl předmětný pozemek na vítěze výběrového řízení, v důsledku čehož by žalobci vznikla nezhojitelná újma vzhledem k tomu, že žalovaný fond již další pozemek v lokalitě Š. nemá .


Dovolatel dále zdůrazňoval, že z jeho strany nešlo o snahu vyhnout se veřejné nabídce k převodu pozemků. Naopak má za to, že tu došlo k selhání v činnosti žalovaného fondu a v důsledku toho se žalobce nemohl účastnit veřejné nabídky, a to v záležitosti, v níž žalovaný fond dlouhodobě oddaluje uspokojení restitučního nároku žalobce. Podle názoru žalobce ani nové ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. nemůže vyloučit možnost soudní ochrany pro případ, že oprávněná osoba je poškozena ze strany žalovaného pozemkového fondu a jeho vinou nemohla dodržet předepsaný postup .


Dovolatel je přesvědčen, že mu nadále trvá neskončený nárok na náhradní pozemek, pokud možno ve stejné lokalitě jako je nevydaný původní pozemek, a má tedy právo domáhat se nároku na bezúplatné převedení náhradního pozemku, a to i soudní cestou . Nelze se ztotožnit s názorem žalovaného fondu, že se sice stala chyba, za niž se žalovaný omluvil, ale nic se neděje, protože žalobce má možnost se účastnit dalších veřejných nabídek , ovšem bez záruky, ze žalobce získá pozemek stejné hodnoty jako má jemu nevydaný pozemek.


Dovolatel ještě dodával, že v současnosti je žalobce jedinou existující oprávněnou osobou z osob ucházejících se v roce 2005 o uvedený pozemek, a to vzhledem k tomu, že žadatel P. H., který za pozemek nabídl nejvyšší cenu, vzal svou žádost později zpět, další žadatel zemřel ještě před tím, než byl v roce 2005 skončen proces výběru nabyvatele pozemku a zbylí dvě žadatelé o pozemek disponují pouze postoupenými restitučními nároky . Vyhověním návrhu žalobce na vydání pozemku by tedy nebylo zasaženo do práva žádné jiné oprávněné osoby.


Usnesením Okresního soudu Praha-východ z 15. 8. 2007, čj. 11 C 439/2005-119 (které nabylo právní moci 4. 9. 2007) bylo žalovanému P. f. ČR uloženo, aby se zdržel uzavření smlouvy o převodu pozemku parc. č. 118/7 v katastrálním území Š. s třetí osobou až do pravomocného rozhodnutí soudu o dovolání žalobce PhDr. P. N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 83/2007 (založenému na č.l. 105 spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 11 C 439/2005).


Přípustnost dovolání dovolatele PhDr. P. N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 19. 4. 2007 (sp. zn. 19 Co 83/2007) bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovolámím napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.


Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo právní otázku, která byla v rozhodnutí odvolacího soudu, napadeném dovoláním, řešena v rozporu s hmotným právem.


V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., v němž je upravena možnost pozemkového fondu převést oprávněné osobě do vlastnictví jiné pozemky z vlastnictví státu. Soudy obou stupňů zároveň shodně konstatovaly, že tu na straně žalobce šlo o oprávněnou osobu podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a nešlo tu na straně žalobce o postupníka (ve smyslu ustanovení § 524 občanského zákoníku); srov. k tomu nález pléna Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, P1.ÚS 6/05, uveřejněný pod č. 531/2005 Sb. i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, zejména část VII/g tohoto nálezu, obsahující výkladový závěr ohledně postupníka.


V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soude, v němž bylo přihlíženo již i k ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. ve znění zákona č. 131/2006 Sb., bylo vyloženo, že také právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.


Odvolací soud však v daném případě vycházel ve svém rozsudku z 19. 4. 2007 (sp. zn. 19 Co 83/2007 Krajského soudu v Praze) z následného právního závěru odlišného , že totiž žaloba žalobce, která vychází z úpravy § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., je žalobou, které již nelze vyhovět; z pohledu nevypořádaného nároku na převod náhradního pozemku jde tu o návrh nedůvodný .


Dovolací soud, který vychází i v tomto případě z citovaného právního závěru, vyjádřeného v rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí


a stanovisek, tedy musel konstatovat, že rozsudek odvolacího soudu vychází z odlišného právního názoru na výklad ustanovení § 11 odst. 2 (i § 11a) zákona č. 229/1991 Sb. a vyložil ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. v rozporu s uvedeným hmotněprávním ustanovením zákona o půdě.


Bylo tedy nutno posoudit dovolání dovolatele jak dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu.


Zároveň bylo nutno dovolání dovolatele posuzovat i jako dovolání důvodné, protože vzhledem k rozdílnému právnímu názoru odvolacího soudu na aplikaci a výklad ustanovení § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb., nebylo možné pokládat rozhodnutí odvolacího soudu za rozhodnutí správné ve smyslu ustanovení § 243b odst. 2 občanského osudního řádu.


Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle téhož ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu i podle ustanovení § 243b odst. 6 o.s.ř.


Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (viz § 243b odst. 3, věta druhá, občanského soudního řádu), zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (viz § 243d odst. 1, věta první, občanského soudního řádu). Soud prvního stupně bude vycházet z právního závěru, vyjádřeného v rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a realizaci práva žalující oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), uplatněného žalobou o vydání konkrétního náhradního pozemku, posoudí z toho hlediska, zda jde o pozemek k této realizaci práva vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce. V součinnosti s účastníky řízení (srov. § 6 občanského soudního řádu) bude tedy v řízení před soudem prvního stupně posouzeno, zda jde o pozemek pro realizaci práva oprávněné osoby na náhradní pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce, jaký byl výsledek uplatněné veřejné nabídky, zda se žalobce k veřejné nabídce přihlásil (a jakým způsobem), přičemž k tíži žalobce při přihlášení se k veřejné nabídce nemůže být brána skutečnost, že žalobce chybným postupem územního pracoviště žalovaného fondu nebyl uvědoměn o možnosti podat nabídku kupní ceny (viz str. 3 rozsudku odvolacího soudu), pokud ovšem již podle výsledků veřejné nabídky nejsou důvodné předpoklady pro realizaci převodu sporného pozemku na jinou osobu (tyto předpoklady, podle tvrzení dovolatele v jeho dovolání, zatím údajně dány nejsou).


V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o nákladech řízení včetně řízení odvolacího i dovolacího (viz § 243c odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 7. května 2009


JUDr. Josef Rakovský, v. r.


předseda senátu