28 Cdo 4386/2008
Datum rozhodnutí: 11.12.2008
Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 139 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.




28 Cdo 4386/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) A. H., a b) MUDr. M. Š., zastoupených advokátem, proti žalovanotné V. V., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 81.242,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 143/1999, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.4.2008, č. j. 16 Co 10/2008-326, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobkyně se domáhaly, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jim částku 119.923,20 Kč s příslušenstvím s tím, že jsou spoluvlastnicemi každá jedné čtvrtiny domu v P. (dále jen dům ), přičemž zbývající polovinu domu vlastní žalovaná. Uvedly, že žalovaná v domě užívá byt o podlahové ploše 85 m2 a že bez souhlasu žalobkyň dům spravuje, žalobkyním neposkytuje vyúčtování příjmů a výdajů s domem spojených a neplatí jim podíl na zisku z nájemného, jehož zaplacení se žalobou domáhaly.

Žalovaná namítala, že sama zajišťovala běžnou správu domu a nutné opravy, neboť žalobkyně se o dům nestaraly a pouze požadovaly podíly na zisku. Příjmy a výdaje spojené se správou domu byly vedeny na zvláštním účtu na jméno žalované u České spořitelny. Žalovaná dále investovala výnosy z domu tak, aby nemovitost nebyla znehodnocena (oprava střechy apod.).

Zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28.1.2005, č.j. 6 C 143/1999-205, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2005, č.j. 25 Co 237/2005-223.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 20.1.2006, č.j. 6 C 143/99-228, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyním částky 10.184,70 Kč s příslušenstvím a 10.592,70 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že mezi účastnicemi nebyla od roku 1996 dohoda o hospodaření společnou věcí, fakticky však správu domu vykonávala žalovaná. Ze znaleckého posudku zjistil, že veškeré příjmy a výdaje na účtu u České spořitelny souvisely se správou domu. Shora uvedené částky 10.184,70 Kč a 10.952,70 Kč s příslušenstvím přiznal soud prvního stupně žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vznikat tím, že od července 2000 do června 2002 neplatila žalobkyním podíl na nájemném z bytu o ploše 85 m2, který v domě užívala. Protože k dohodě o hospodaření společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 obč. zák. mezi účastnicemi nedošlo, měly by žalobkyně podle soudu prvního stupně rovněž nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši jejich podílu na nájemném z pronajatých bytů v domě. Protože však vybrané nájemné bylo použito na údržbu a opravy domu v zájmu všech spoluvlastnic, a protože vztahy mezi spoluvlastnicemi byly narušeny tak, že nebylo možno dosáhnout dohody o správě domu, posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyň jako rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně navíc ze svého investovala částku 104.860,90 Kč do rekonstrukce jednoho z bytů, čímž byla zhodnocena celá nemovitost.

K odvolání všech účastnic Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.9.2006, č.j. 25 Co 232/2006-266, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku potvrdil, v zamítavé části jej změnil tak, že uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyním částky 20.556,30 Kč, 28.994,50 Kč a 31.691,40 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně pro zpětvzetí žaloby zrušil a řízení zastavil. Podle odvolacího soudu nebylo posouzení nároku žalobkyň jako rozporného s dobrými mravy namístě, neboť k případnému zhodnocení domu by bylo možné přihlížet až v případném řízení o rozdělení spoluvlastnictví.

K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14.11.2007, č.j. 30 Cdo 497/2007-312, rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že odvolací soud nijak neodůvodnil, proč na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal nárok žalobkyň rozporný s dobrými mravy, když podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení NS ze dne 5.12.2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002) má aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. předcházet pečlivé zvážení všech rozhodných okolností případu.

Novým rozhodnutím v odvolacím řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.4.2008, č.j. 16 Co 10/2008-326, rozsudek okresního soudu potvrdil i v zamítavém výroku o dosud sporné částce 81.242,20 Kč s příslušenstvím (součet částek 20.556,30 Kč, 28.994,50 Kč a 31.691,40 Kč s příslušenstvím, v nichž byl v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně změněn). Dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když nárok žalované posoudil jako rozporný s dobrými mravy, neboť žalovaná se starala o dům sama, vybrané platby použila ku prospěchu všech spoluvlastnic k hrazení nákladů na běžný provoz domu, za jí užívaný byt platila (s výjimkou období, za které bylo již žalobkyním nájemné pravomocně přiznáno) nájemné do společných prostředků a navíc na vlastní náklady zrekonstruovala jeden z bytů.

B. Dovolání

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je podle žalobkyň dán otázkou, zda je v projednávané věci namístě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně mají za to, že aplikace uvedeného ustanovení nebyla namístě a odůvodnění jeho aplikace považují za nedostatečné. Podle žalobkyň je úvaha o použití prostředků vybraných na nájemném ve prospěch všech spoluvlastnic nesprávná, neboť platby za čistící prostředky, vodu, elektřinu a překlenovací úvěr nemají být kryty nájemným, nýbrž platbami nájemníků na úhradu plnění spojených s užíváním bytu, a rekonstrukce bytu byla zbytečná, neboť jeho nájemník Bohumír Procházka měl nárok pouze na byt IV. kategorie. Žalobkyně dále uvedly, že žalovaná užila bez jejich vědomí a souhlasu celkem 70.000,- Kč, z toho 55.000,- Kč výlučně pro svou potřebu, a že se sama chovala v rozporu s dobrými mravy, když s nimi nekonzultovala použití výnosů ze společného domu. Mají za to, že svým rozsudkem odvolací soud legalizuje protiprávní stav, kdy se žalovaná chová jako vlastník celé nemovitosti. Podle názoru žalobkyň měl odvolací soud vyjít z názoru vysloveného Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 599/99.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání však není přípustné.

Protože odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve sporné částce stejně jako ve svém předchozím rozsudku, může být přínotpustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Uplatňuje-li dovolatel dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), má podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2006, sp. zn. 29 Odo 1255/2005, nebo ze dne 24.7.2007, sp. zn. 29 Odo 1725/2006). Podle rovněž konstantní judikatury Nejvyššího soudu úvaha, zda výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy [ ] odvisí vždy od okolností konkrétního případu; její zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno, neboť použití § 3 odst. 1 obč. zák. je v každém konkrétním případě podloženo zcela konkrétními zjištěními, z nichž plyne - a to i s přihlédnutím k situaci strany oprávněné - že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. rozsudek NS ze dne 24.4.2008, sp. zn. 33 Odo 337/2006).

Dovolací soud neshledal, že by se odvolací soud při aplikaci použitého ustanovení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002, nebo rozsudek NS ze dne 14.11.2007, sp. zn. 30 Cdo 497/2007).

Odvolací soud jasně a přesvědčivě vyložil, proč shledal v uplatnění práva žalobkyň na vydání bezdůvodného obohacení rozpor s dobrými mravy, když dospěl po provedeném dokazování (včetně znaleckého posudku) k závěru, že o celou nemovitost se starala pouze žalovaná, která výnosy z nemovitosti používala na úhradu nákladů spojených s běžným provozem a údržbou domu, a jednala tak v zájmu všech spoluvlastnic. Jako k významné okolnosti přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaná nechala na vlastní náklady rekonstruovat jeden z bytů, což sice nelze považovat za nutný náklad, nicméně lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, podle něhož rekonstrukce bytu zvýšila hodnotu domu pro všechny spoluvlastnice.

Námitky žalobkyň, že s nimi žalovaná nekonzultovala některé výdaje spojené se správou domu, že s některými výdaji nesouhlasily, popř. že správa domu mohla být vedena lépe, se týkají rozhodování o hospodaření se společnou věcí. Uvedenou otázku může soud řešit na základě žaloby na úpravu hospodaření společnou věcí podle § 139 odst. 2 obč. zák., kterou však žalobkyně vzaly již na počátku řízení zpět. Pro posouzení otázky, zda je uplatnění nároku žalobkyň v rozporu s dobrými mravy, však není rozhodná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by dlouhodobé neshody mezi účastnicemi o hospodaření společnou věcí byly způsobeny jednou ze stran.

Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.6.2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99, je pro projednávanou věc nepřípadný, neboť se netýká posuzování rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 o.s.ř., nýbrž neplatnosti úkonů týkajících se společné věci, které byly učiněny většinovým spoluvlastníkem vůči třetím osobám v situaci, kdy bylo menšinovým spoluvlastníkům odepřeno právo vyjádřit se k rozhodnutí úkon provést. Platnost úkonů žalované vůči třetím osobám neovlivňuje povinnost žalované vydat žalobkyním bezdůvodné obohacení a nemůže mít vliv na posouzení výkonu práva žalobkyň na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované jako rozporného s dobrými mravy.

Z uvedených důvodů dovolací soud uzavřel, že námitka nesprávnosti posouzení aplikace ustanovení § 3 odst. 1 o.s.ř. na výkon práva žalobkyň na vydání bezdůvodného obohacení nemůže v projednávané věci založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Konečně námitka žalobkyň, že žalovaná použila část prostředků na účtu pro správu domu pro vlastní potřeby, je námitkou skutkovou, která přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) rovněž založit nemůže (srov. ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.).

Protože žádná z dovolacích námitek neumožňuje závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, bylo dovolání podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 11. prosince 2008

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu