28 Cdo 4336/2016
Datum rozhodnutí: 15.03.2017
Dotčené předpisy: § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.



28 Cdo 4336/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně Rekonstrukce Praha s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Budapešťská 1491/5, IČO: 24290475, proti žalovaným 1) Ing. Ľ. G. , a 2) Ing. L. G. , oběma zastoupeným Mgr. et Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, o zaplacení částky 3 372 617,68 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 53 C 176/2014, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2016, č. j. 19 Co 170/2016-207, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. 53 C 176/2014-178, Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen soud prvního stupně ) zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů dále jen zákon o soudních poplatcích ). K odvolání žalobkyně tentýž soud postupem podle § 374 odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) rozhodl usnesením ze dne 17. března 2016, č. j. 53 C 176/2014-185, tak, že se jím dříve vydané usnesení o zastavení řízení zrušuje (výrok I) a současně vyhověl žádosti žalobkyně o úhradu soudního poplatku v určených splátkách (výrok II).

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. 19 Co 170/2016-207, usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil, zatímco ve výroku II jej změnil tak, že se návrh žalobkyně na povolení úhrady soudního poplatku (v částce 168 630 Kč) ve splátkách (po 10 000 Kč měsíčně) zamítá. V situaci, kdy žalobkyně žádala o povolení úhrady soudního poplatku ve splátkách (tvrdíc okolnosti, pro něž není schopna soudní poplatek uhradit), považoval i odvolací soud za předčasné, aby bylo řízení bez dalšího soudem zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, pokládaje za nezbytné, aby případnému zastavení řízení předcházelo poskytnutí informace poplatníku, že žádost o zaplacení soudního poplatku ve splátkách není přípustná, spolu s poskytnutím lhůty k úhradě soudního poplatku, eventuelně k podání žádosti o osvobození od soudních poplatků.

Proti usnesení odvolacího soudu výroku pod bodem I, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zrušil rozhodnutí o zastavení řízení podali žalovaní dovolání.

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť není přípustné; rozhodl tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu poměřováno uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahové konkretizace nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

O podaném dovolání (jeho přípustnosti) Nejvyšší soud rozhodoval podle stavu v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 243f odst. 1 o. s. ř.).

K argumentaci dovolatelů (co do přípustnosti dovolání) nelze než uvést, že rozhodnutí soudu, na něž odkazují (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1679/2015, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012, č.j. 1 Ans 3/2012-34, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2013, č. j. 2 As 8/2013-11), zakládají se na závěru o nepřípustnosti úhrady soudního poplatku ve splátkách za jimi tehdy řešené procesní situace, kdy nezaplacení soudního poplatku má za následek zastavení řízení, avšak současně dovozují, že takovou žádost je nutno posoudit v intencích ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, jež umožňuje soudu řízení pro nezaplacení soudního poplatku v předepsaných případech nezastavit a povinnost platit soudní poplatek odložit až do rozhodnutí o věci samé , případně jako žádost o osvobození od soudních poplatků (což dovolatelé ve kritice postupu soudu nižších stupňů v tomto řízení přehlížejí). Obdobně v důvodech usnesení ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17, zvláštní senát uvádí (srov. bod 45 odůvodnění citovaného rozhodnutí), že soud musí žádost o povolení splátek soudního poplatku posoudit dle obsahu buď jako žádost o osvobození od soudního poplatku, prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, nebo jako žádost podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích . K povinnosti soudu vyzvat poplatníka k zaplacení soudního poplatku a rozhodnout o jeho žádosti před zastavením řízení srov. např. i nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09.

[Z judikatury citované dovolateli sluší se připomenout, že i v odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1679/2015 byla žalobkyně před zastavením řízení soudem explicitně vyrozuměna, že o povolení úhrady soudního poplatku ve splátkách pro absenci zákonné opory nebude rozhodováno, ve věci řešené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 1 Ans 3/2012 byla pak stěžovateli taktéž zaslána výzva k úhradě soudního poplatku, ve které se soud vyslovil k předchozí žádosti stěžovatele o posečkání s úhradou soudního poplatku, a konečně v odkazované věci řešené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 As 8/2013 Městský soud v Praze (jako soud prvního stupně) v rozhodnutí o zastavení řízení řešil i otázku, obstojí-li žádost žalobce o povolení splátek soudního poplatku jako návrh podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích či jako návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků.]

Jestliže v posuzované věci odvolací soud revidoval rozhodnutí soudu prvního stupně o povolení úhrady soudního poplatku ve splátkách (s tím, že žádost žalobkyně přípustná není), aniž by za tohoto stavu současně zastavil řízení, pokládaje za potřebné, aby před případným zastavením řízení byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za řízení (§ 9 odst. 1, část věty před středníkem, zákona o soudních poplatcích) a bylo ji tak umožněno soudní poplatek (splatný podáním návrhu) zaplatit v soudem dodatečně určené lhůtě, případně požádat o osvobození od soudních poplatků (o poplatkovém osvobození žalobkyně pro nepříznivé poměry této účastnice dříve rozhodováno nebylo), pak je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se shora prezentovanými závěry rozhodovací praxe soudů a v poměrech projednávané věci nemůže žalovanými nastolená otázka procesního práva (i se zřetelem k její obsahové konkretizaci) založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání bez jednání odmítl (§ 243a odst. 1 věty první; § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení (vydané v situaci, kdy rozhodnutí dovolacího soudu po následném zastavení řízení je zde již rozhodnutím konečným; § 151 odst. 1 věty první, § 224 odst. 1 a § 243c odst. 3 věty první o. s. ř.) není třeba odůvodňovat (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2017
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu