28 Cdo 4321/2007
Datum rozhodnutí: 07.05.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 4321/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského


a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele Ú. pro s. p. v z., a. s., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 23. 5. 2007, sp. zn. 61 Co 461/2006, vydanému v právní věci vedené


u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 380/2005 (žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ú. pro s. p. v z., a. s., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitosti), takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


O žalobě žalujícího P. f. ČR, podané u soudu 21. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 9. 6. 2006, čj. 8 C 380/2005-29. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem


a P. f. ČR správcem pozemku parc. č. 657/6 (o výměře 55.981 m2) v katastrálním území Ch., zapsaného na listu vlastnictví č. 12359 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch. Dalším výrokem rozsudku soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalujícího fondu, aby bylo určeno, že je neplatná smlouva o převodu uvedeného pozemku, uzavřená 1. 7. 2005 (pod č. 191 PRO 5/02) mezi žalujícím fondem a žalovaným ústavem. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.


O odvolání žalovaného Ú. pro s. p. v z. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 23. 5. 2007, sp. zn. 61 Co 461/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Chebu z 9. 6. 2006, čj. 8 C 380/2005-29, potvrzen ve výroku o určovací žalobě a ve výroku o nákladech řízení (tj. ve výrocích napadených odvoláním). Žalovanému Ú. pro s. p. v z. bylo uloženo zaplatit žalujícímu P. f. ČR na náhradu nákladů odvolacího řízení 14.161,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.


V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání odvolatele nebylo shledáno důvodným; odvolací soud poukazoval na to, že skutkový stav byl soudem prvního stupně správně zjištěn a také se správným odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil. Odvolací soud poukazoval na to, že žalující P. f. ČR převedl na žalovaný Ú. pro s. p. v z. pozemek parc. č. 657/6 ornou půdu (o výměře 55 981 m2) v katastrálním území Ch., aniž byly uspokojeny nároky 280 oprávněných osob na vydání náhradního pozemku. K převodu pozemku došlo, když žalovaný ústav uplatnil dne 31. 5. 2005 proti žalujícímu P. f. ČR žalobu o vydání pozemku u soudu. Žalovaný ústav není původní oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), ale nárok na převod náhradního pozemku podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. nabyl smlouvou o postoupení pohledávky (z 19. 4. 2005 a z 3. 6. 2005). Šlo tu o postupované nároky, které vycházely z pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu v Ch. z 21. 9. 1995, čj. 969/041/08pÚ/92-203 A/Z (pro nevydané pozemky v katastrálním území P., obec T.) v okrese Ch. hodnotě 248.490,93 Kč a z pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu v B. ze 6. 11. 2003, čj. 1026/92-203-J.Pka (pro nevydané pozemky v katastrálním území D. v okrese B. v hodnotě 29.413,07 Kč).


P. f. postupoval při tomto převodu podle usnesení prezidia P. fondu ČR ze 7. 6. 2005, týkajícího se případů, kdy oprávněná osoba podala proti P.f. ČR žalobu o vydání náhradních pozemků a kdy se měl uskutečnit převod pozemků na oprávněnou osobu, který si tato osoba sama vybrala (mimo veřejnou nabídku) a označila ho k vydání.


Odvolací soud byl také toho názoru, že na daný případ smlouvy (z 1. 7. 2005 nebylo možné aplikovat ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. (v novelizovaném znění podle zákona č. 131/2006 Sb., který nabyl účinnosti 14. 4. 2006). Odvolací soud měl za to, že tu bylo třeba chránit zájmy ostatních oprávněných osob, jež by byly uplatněním převodu bez veřejné nabídky zbaveny možnosti získat právě pozemek,


o nějž jde v daném případě; žalovaný ústav byl takto v procesu převodu náhradního pozemku neoprávněně upřednostněn, a to v rozporu s dobrými mravy.


Odvolací soud proto dospěl k výslednému závěru o potvrzení výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo určovacímu návrhu žalobce vyhověno, jako výroku věcně správného ve smyslu ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Správným byl shledán také výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení.


O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto a poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.


Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaný Ú. pro s. p. v z., a. s., zastupoval, dne 19. 7. 2007, a dovolání ze strany tohoto žalovaného bylo dne 20. 8. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Chebu, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).


Dovolávající se Ú. pro s. p. v z. je toho názoru, že uzavřením smlouvy s P. f. ČR z 1. 7. 2005 o převodu pozemku parc. č. 657/6 (o výměře 55.981 m2) v katastrálním území Ch. nedošlo k porušení žádného obecně závazného předpisu a tato smlouva nebyla uzavřena ani v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru tohoto dovolatele nebyl v době uzavření uváděné smlouvy postup při vydávání náhradních pozemků ve smyslu ustanovení § 11odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. upraven obecně závazným právním předpisem, když zákon č. 284/1991 Sb. byl zrušen zákonem č. 139/2002 Sb., zákon č. 92/1991 Sb. upravuje zcela odlišně principy pro platné převody zemědělských a lesních pozemků ; až zákon č. 131/2006 Sb. stanovil mechanismus, který vymezil postup uspokojování nároků na náhradní pozemky. Při převodu pozemku v daném případě smlouvou z 1. 7. 2005 také nebyla dotčena možnost uspokojení nároků jiných osob, vyplývajících z ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., a to s ohledem na skutečnost výměry pozemků v katastrálním území Ch., v němž se pozemek parc. č. 657/6 nachází, když rozsah této výměry pozemků byl způsobilý k uspokojení existujícího nároků podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.; žalovaný uplatnil svůj nárok žalobou u soudu jen v zájmu urychlení vypořádání nároků žalovaného ústavu.


Dovolatel je i toho názoru, že žalující P. f. ČR tu na úkor soukromoprávních subjektů jednostranně selektuje závazky, které uzavřel a kterými je vázán, a to podle toho, zda byly tyto závazky uzavřeny v době tehdy vydaného usnesení prezidia P. f. ČR ze 7. 6. 2005, a řeší si tak jen své interní problémy .


Ve vyjádření žalujícího P. f. ČR k dovolání dovolávajícího se Ú. pro s. p. v z. bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. P. f. ČR má za to, že již i judikaturou dovolacího soudu byl zaujat právní závěr, že postup upravený v § 7 odst. 2 zákona č. 95/1991 Sb. je závazný i pro převody jiných (náhradních) pozemků k uspokojení nároků podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a že smlouva uzavřená s opomenutím tohoto postupu je neplatná. Žalobě žalobce z 31. 5. 2005 ze strany žalovaného Ú. pro s. p. v z. nepředcházel žádný takový právní úkon, který by směřoval k zahájení smluvního procesu, jehož vyústěním by byla smlouva o převodu pozemku v rámci veřejných nabídek (v souladu s rozhodnutími pozemkových úřadů v Ch. i v B.), a nebylo tu vyvinuto žádné úsilí o vymanění tohoto nároku z místní podmíněnosti vyjádřené v ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.


Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.


Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.


V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (v němž je upravena možnost pozemkového fondu převést oprávněné osobě do vlastnictví jiné pozemky z vlastnictví státu) v souvislosti i s ustanovením § 524 občanského zákoníku (podle něhož s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená).


V nálezu pléna Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, P1.ÚS 6/05 (vyhlášeném pod č. 531/2005 Sb. a uveřejněném i pod č. 226 ve svazku 239 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl v části VII/g uveden ohledně postavení postupníka (ve smyslu ustanovení § 524 občanského zákoníku) i právní závěr, že nelze dovodit závěr, podle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníka .


V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí


a stanovisek, bylo vyloženo, že právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.


Vzhledem k těmto právním závěrům z uveřejněné judikatury obecných soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vychází v daném případě, nebylo možné přisvědčit právnímu závěru, že smlouva o převodu pozemku parc. č. 657/6 v katastrálním území Ch., uzavřená dne 1. 7. 2005 mezi P. f. ČR


a žalovaným Ú. pro s. p. v z., aniž by převáděný pozemek byl nabídnut formou veřejné nabídky, je v plném souladu s ustanovením § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. i s ustanoveními § 39 a § 524 občanského zákoníku, jak tento závěr zastává dovolatel i ve svém dovolání.


Neshledal tedy dovolací soud u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, když tu nebylo možné přisvědčit názoru, že by odvolací soud svým rozsudkem z 23. 5. 2007 (sp. zn. 61 Co 461/2006 Krajského soudu v Plzni), proti němuž směřuje dovolání dovolatele, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, nebo právní otázku, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.


Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.


Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání dovolatele, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243 odst. 5 a § 224 občanského soudního řádu ustanovení § 150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k právní povaze projednávané právní věci, jakož i k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání dovolatele, obsahujícímu v podstatě jen to, co bylo žalobcem předneseno a uplatněno již v řízení před soudy obou stupňů.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 7. května 2009


JUDr. Josef Rakovský, v. r.


předseda senátu