28 Cdo 424/2005
Datum rozhodnutí: 31.08.2005
Dotčené předpisy: § 10 předpisu č. 116/1990Sb., § 39 předpisu č. 40/1964Sb.




28 Cdo 424/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci dosavadního žalobce F. d. a m. v likvidaci, nyní po zrušení Fondu jeho právního nástupce České republiky, Ministerstva financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupeného advokátem, proti žalovanému ing. M. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 44/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2004, č. j. 20 Co 72/2004-190, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2004, č. j. 20 Co 72/2004-190, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 12. 2003, č. j. 6 C 44/2003-162, a to tak, že uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitosti budovy, stavbu a pozemky, všechny v k. ú. N. M. n. M., zapsané u Katastrálního úřadu v N. na LV č. 1203. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení, vzniklých oprávněně žalobci před soudy obou stupňů.

Odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní závěr, že žalovaný již užívá nemovitosti bez právního důvodu; to proto, že mu byla dána platně výpověď z nájmu dne 25. 2. 1997. Tato výpověď mohla být dána bez udání důvodu, neboť ujednání článku III. nájemní smlouvy mezi stranami (právním předchůdcem žalobce) ze dne 1. 12. 1994 o době určité, vázané na restituční řízení, shledal odvolací soud nejasným. Šlo tedy ex lege o nájem na dobu neurčitou, s možností výpovědi v tříměsíční lhůtě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, doplněné ještě (byť již z hlediska vylíčeného dovolacího důvodu neúčinným) dalším podáním, doručeným dovolacímu soudu po dovolací lhůtě. Dovolatel brojil proti výkladu článku III. odst. 1 nájemní smlouvy, jak jej provedl odvolací soud, a měl zato, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Restituční řízení k předmětným nemovitostem, na které byla doba určitá vázána, navíc s pozicí žalovaného jako osoby oprávněné stále trvá pod sp. zn. 5 C 55/2000, pod níž je vedeno u Okresního soudu v Náchodě. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil (na této procesní straně došlo ke dni 1. 1. 2005 k univerzální sukcesi státu, přiměřeně vyřešené v rámci tohoto rozsudku, jak patrno z jeho záhlaví).

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání včas. Dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ). Dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. s tvrzeným nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem.

Dovolání je důvodné.

Dovolací soud shledává ve věci jednak pochybení odvolacího soudu, a kromě toho se opřel subsidiárně i o skutečnosti, zjištěné v mezidobí po vydání dovoláním napadeného rozsudku.

Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu o neurčitosti ujednání v článku III. odst. 1, podle něhož byla smlouva uzavřena na dobu do ukončení restitučního řízení . Lze mít oprávněně zato, že takto smluvená doba trvání smlouvy byla oběma stranám zcela jasná, šlo o dobu určitou a bylo dobře známo, že žalobce vede, postupně proti více žalovaným, o předmětné nemovitosti restituční spor (s případnou aplikací zejména zákona č. 229/1991 Sb.) pod sp. zn. nejprve 5 C 57/92 a posléze 5 C 55/2000.

Odvolací soud zde, na rozdíl od soudu prvního stupně, potlačil skutečnost vyplývající z výslechu svědka B. (čl. 122), že v době uzavření nájemní smlouvy se počítalo s tím, že smlouva bude trvat do skončení řízení o restituci nemovitostí. Naproti tomu jednostranně zdůraznil část výslechu žalovaného (čl. 121) o údajně třech tedy kolidujících restitučních řízeních, což mělo svědčit o tom, že ani žalovaný neměl jasno ohledně smyslu článku III. nájemní smlouvy. Ze spisu je však patrno, že druhé restituční řízení, vedené jiným žalobcem B., se týká týchž nemovitostí a třetí (občan R.) je irelevantní, takže obsah výslechu žalovaného nemůže tvořit překážku posouzení doby nájmu jako určité, s důsledky ve smyslu § 676 odst. 1 obč. zák. resp. § 9 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb.

Odvolací soud též dovodil, že nájem byl sjednán na dobu neurčitou, poněvadž strany smlouvy vážou konec práva nájmu na právní skutečnost, o které se neví, kdy nastane a zda vůbec v dohledné době nastane (úspěch žalovaného v restitučním řízení). Takový závěr měl zajisté opodstatnění v situaci, kdy jak podotkl odvolací soud restituční řízení vedené pod sp. zn. 5 C 55/2000 pravomocně skončilo (neúspěchem ing. S.) rozsudkem tamního odvolacího soudu.

V mezidobí však k dovolání ing. S. Nejvyšší soud rozsudky obou nižších instancí v uvedeném restitučním řízení částečně zrušil, rozsudkem ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2354/2004, a věc v příslušném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve svém kasačním rozhodnutí vyslovil dovolací soud zásadní právní závěry zejména ve třetím odstavci na str. 7 a v posledním odstavci na str. 8; z nich je patrno, že restituce předmětných nemovitostí nadále přichází v úvahu a že pro účely nyní posuzovaného řízení o vyklizení nemovitostí lze mít žalovaného za osobu, řádně pokračující v restitučním řízení.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy byl naplněn a dovolací soud proto podle § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším průběhu řízení, v němž je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu