28 Cdo 4229/2010
Datum rozhodnutí: 10.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




28 Cdo 4229/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: obec Kašava , se sídlem Kašava 41, zastoupená JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem v Havířově, Astronautů 859, proti žalované: Česká republika Český úřad zeměměřičský a katastrální , se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 9/1800, o zaplacení 407.832,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 170/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2010, č. j. 60 Co 251/2010-115, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl ve výroku I. potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2010, č. j. 7 C 170/2001-81, kterým byla žaloba o zaplacení 407.832,- Kč s příslušenstvím zamítnuta. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že k jejich náhradě ve výši 3.952,- Kč byla zavázána žalobkyně.

Ve věci se žalobkyně domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem žalované. Ten měl spočívat v tom, že na základě nicotného rozhodnutí ze dne 3. 11. 1993 vydaného mimo správní řízení povolil příslušný katastrální úřad vklad vlastnického práva k nemovitostem (budově a pozemkům), specifikovaným v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, do evidence katastru nemovitostí pro společnost OAZA Kašava spol. s r. o. Návrh na povolení vkladu vlastnického práva měla podat osoba k tomu neoprávněná, protože nebyla účastníkem právního úkonu a k podání návrhu nebyla zmocněna. Katastrální úřad podle tvrzení žalobkyně nezkoumal, zda osoba podávající návrh byla osobou oprávněnou nebo zmocněncem účastníka řízení a zda listina předložená úřadu byla osvědčením platného právního úkonu, který by směřoval k převodu vlastnického práva k nemovitostem. Obecní zastupitelstvo obce Kašava totiž nemělo dát souhlas k převodu nemovitostí, ačkoliv je tato náležitost stanovena přímo zákonem; kupní smlouva tak nemohla platně vzniknout. Katastrální úřad však uvedené skutečnosti nezkoumal a tím měla žalobkyni vzniknout škoda, když navíc úřad zamítl návrh žalobkyně na opravu chybného údaje o vlastnickém právu k nemovitostem. Žalobkyni tak vznikla škoda na nájemném z předmětných nemovitostí, a to od 18. 8. 1993 do 30. 6. 2001.

Soud prvního stupně rozhodl o zamítnutí návrhu žalobkyně. Rozsudek odůvodnil tím, že ve věci není dána odpovědnost žalované za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu, protože tento postup vyústil v rozhodnutí. Následně soud dovodil, že není dána ani odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí, neboť toto nebylo změněno ani zrušeno pro nezákonnost. Soud se v rozsudku zabýval i tvrzenou nicotností rozhodnutí orgánu žalované a uvedl, že se nemůže jednat o nicotný správní akt; současně dodal, že povinností žalobkyně je domáhat se náhrady vzniklé škody na dlužníkovi, pokud je to možné tedy na společnosti OAZA Kašava spol. s r.o.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a dovodil, že tento správně vyhodnotil provedené důkazy a učinil správná skutková zjištění. Uvedl, že je nutné uplatněný nárok posuzovat jako nárok z odpovědnosti za nesprávný úřední postup a nikoliv za nezákonné rozhodnutí. Dále odvolací soud podotkl, že předběžná otázka o základu nároku odpovědnosti za škodu v dané věci již byla pravomocně vyřešena ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 50/99, v níž byl požadován nárok ze stejného titulu jako v předmětné věci; byl pouze uplatněn za jiné období. V předcházející věci soudy dovodily, že odpovědnost žalované není dána, a to pro nesplnění podmínky stanovené zákonem č. 58/1969 Sb. Současně odvolací soud uvedl, že v řízení nebylo nijak prokázáno, že by katastrální úřad porušil taková pravidla úředního postupu, která by mohla vést ke vzniku škody u žalobkyně. Návrh na povolení vkladu byl podán jedním z účastníků právního úkonu (podal jej Mgr. Kovář zástupce společnosti OAZA Kašava spol. s r.o.) a žalobkyně, pokud tvrdí, že smluvní strany neměly v úmyslu realizovat kupní smlouvu, měla ihned po provedení zápisu vlastnického práva k nemovitostem možnost domáhat se ochrany svého vlastnictví, včetně případné žaloby vůči neoprávněnému uživateli. Přestože žalobkyně sama tvrdila, že předmětné nemovitosti užívala společnost OAZA Kašava spol. s r.o. neoprávněně, nedomáhala se nikdy vůči ní nároku na vydání bezdůvodného obohacení, resp. ušlého nájemného za užívání nemovitostí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, dovolání. Zrekapitulovala v něm právní i skutkový stav věci. Dále též uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelný pro jeho nesrozumitelnost, a to pro nedostatek důvodů; podala též výčet rozhodnutí zejména Ústavního soudu s tím, že uplatnění nároku na bezdůvodné obohacení vůči dlužníku má povahu subsidiární vůči nároku na náhradu škody vůči státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Na závěr navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná, která navrhla jeho odmítnutí. Uvedla v něm, že setrvává na svém stanovisku ohledně bezdůvodnosti podané žaloby (dovolání), jelikož nebyly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup při výkonu veřejné moci. Závěrem dodala, že pro případ, že by soud posuzoval nárok žalobkyně z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup a tím způsobenou škodu, žalovaná již uplatnila námitku promlčení.

Nejvyšší soud shledal, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání žalobkyně spatřovala v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolací důvod byl uplatněn, jak vyplývá z textu dovolání, podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci).

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Nejvyšší soud shledal podané dovolání nepřípustným, a to pro absenci zásadního právního významu napadeného rozhodnutí.

Zásadní právní význam napadeného rozsudku je podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. dán mj. v případě, kdy věc nebyla dosud řešena nebo byla rozhodována rozdílně . Citované však na projednávanou věc nespadá, a to jak správně uvedl odvolací soud i z toho důvodu, že věc byla již Nejvyšším i Ústavním soudem v nedávné minulosti řešena (žalobkyně nyní pouze uplatnila svůj nárok na náhradu škody za delší období). Jedná se o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 645/2010 , resp. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. I. ÚS 645/2010. V uvedených rozhodnutích byla řešena rovněž otázka zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, kdy jedna z účastnic řízení tvrdila absenci zmocnění k podání návrhu na zápis u navrhovatelky (společnosti OAZA Kašava spol. s r.o.).

Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud rozhodl ve věci správně, v souladu s platnou právní úpravou a na základě náležitě zjištěných skutkových okolností. Ztotožňuje se se závěrem nižší instance vytýkajícím žalobkyni, že nevymáhala ušlý zisk či bezdůvodné obohacení (zaplacené nájemné) proti druhému účastníku předmětné kupní smlouvy, tj. proti společnosti OAZA Kašava spol. s r.o. Žalobkyně rovněž po dobu delší než jeden rok ve věci nekonala, neboť se po provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch společnosti OAZA Kašava spol. s r.o. nesnažila domáhat ochrany vlastnictví, mj. i formou případné žaloby proti druhému z účastníků kupní smlouvy. K otázce souběhu nároku na bezdůvodné obohacení proti dlužníku a nároku na náhradu škody z výkonu veřejné moci proti státu je třeba říci, že případná odpovědnost státu nemá povahu všeobjímajícího institutu, který by jako jediný reparoval veškeré potenciální škody vzniklé poškozenému subjektu. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je speciální předpis. Tento zákon mj. v ustanovení § 8 odst. 3 in fine vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech ( jiných ) procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Takovým prostředkem nepochybně mohlo být i uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení (zaplacené nájemné jako plnění z neplatného právního úkonu či bez právního důvodu) proti společnosti OAZA Kašava spol. s r.o. Judikatura ve výše vyloženém směru je vytvořena a následována Nejvyšším soudem již po delší časové období srov. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, 25 Cdo 1404/2004, 25 Cdo 3029/2005, 25 Cdo 2222/2004, 25 Cdo 3782/2008, 25 Cdo 2091/2008 a další.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání strany žalující podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

I když byla žalovaná úspěšná, žádné náklady jí v rámci dovolacího řízení nevznikly a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. usnesení uvedeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. srpna 2011

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu