28 Cdo 4203/2015
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2013



28 Cdo 4203/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně JUDr. J. H. , proti žalovanému P. Z. , zastoupenému JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 16, o námitce podjatosti , vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 30 C 250/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června 2015, č. j. 8 Nc 5345/2015-103, takto:

Dovolací řízení se zastavuje .

O d ů v o d n ě n í :

V projednávané věci se žalobkyně u Okresního soudu v Litoměřicích v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 250/2012 domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 63 000 Kč s příslušenstvím, přičemž v průběhu řízení vznesla námitku podjatosti soudkyně okresního soudu JUDr. Karolíny Kudláčkové Řezáčové, které byla věc podle rozvrhu práce přidělena. O námitce podjatosti jmenované soudkyně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. 8 Nc 5345/2015-103, tak, že jmenovaná není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně dovolání.

Dovolacímu přezkumu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. podléhají pouze ta rozhodnutí, kterými bylo ukončeno odvolací řízení, tedy taková rozhodnutí, která vydal soud druhého stupně jako soud odvolací (v režimu odvolacího řízení podle § 201 a násl. o. s. ř.), v rámci rozhodování o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně; je lhostejné, zda šlo o rozhodnutí soudu prvního stupně vydaná ve věci samé nebo o rozhodnutí řešící toliko některou z procesních otázek.

V dané věci žalobkyně sice směřuje své dovolání proti rozhodnutí, které vydal Krajský soud v Ústí nad Labem, ovšem přehlíží, že nejde o rozhodnutí, které by bylo rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání ve smyslu ustanovení § 236 a § 237 o. s. ř. (kterým se odvolací řízení končí), nýbrž jde o rozhodnutí vydané krajským soudem v pozici tzv. soudu nadřízeného na základě v řízení vznesené námitky podjatosti, o které je povolán nadřízený soud rozhodovat ve smyslu §15b odst. 1 a § 16 odst. 1 o. s. ř. Z podaného je zřejmé, že napadené rozhodnutí není způsobilým pro dovolací přezkum. Jestliže i přes uvedené skutečnosti (a přes poučení o nepřípustnosti opravného prostředku obsažené v dotčeném rozhodnutí) žalobkyně proti němu podala dovolání, brání jeho projednání nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího soudu (§ 10a o. s. ř.), který zároveň představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Z uvedeného důvodu dovolacímu soudu nezbylo než řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června 2015, č. j. 8 Nc 5345/2015-103, postupem podle § 104 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 33 Cdo 710/2011, nebo usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1952/2014).

Jelikož se řízení ve věci tímto rozhodnutím nekončí, nebylo dovolacím soudem rozhodováno ani o nákladech řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. dubna 2017


Mgr. Miloš Pól
předseda senátu