28 Cdo 418/2009
Datum rozhodnutí: 09.04.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 418/2009


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce E. P. s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti žalované T. V., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 709.394,- Kč


s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 104/2006,


o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16.9.2008, č.j. 22 Co 309/2008-288, takto:


I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16.9.2008, č.j. 22 Co 309/2008-288, se v části výroku I., kterou byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak,


že žaloba byla v částce 127.710,- Kč zamítnuta, a ve výrocích II. až V. zrušuje.


II. Ve zbytku se dovolání odmítá.


III. Věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


A. Předchozí průběh řízení


Žalobce se domáhal, aby žalovaná byl uznána povinnou zaplatit mu částku 709.394,- Kč jako doplatek ceny díla dostavby rodinného domu v Ú., okres P.-z. Uvedl, že se žalobkyní uzavřel dne 10.2.2006 smlouvu o dílo, přičemž dodatkem č. 1 k uvedené smlouvě byla dohodnuta cena díla ve výši 3.359.852,- Kč. Žalovaná zaplatila na zálohách částku 2.509.550,- Kč, a proto mu dluží doplatek ve výši žalované částky.


Žalovaná namítala, že k uzavření písemné smlouvy o dílo mezi účastníky nikdy nedošlo a že žalobce stavěl na základě ústní dohody, jejíž součástí nebyla dohoda


o ceně. Žalovaná částka je podle žalované nadsazená, neboť skutečnou hodnotu díla určil znalec Ing. R. M. částkou 1.815.000,- Kč.


Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 19.9.2007, č.j. 5 C 104/2006-252, ve znění opravného usnesení ze dne 2.5.2008, č.j. 5 C 104/2006-280, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 172.445,- Kč a co do příslušenství a zbývající částky 536.949,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že účastníci se ústně dohodli na tom, že žalobce dostaví rodinný dům žalobkyně. Protože však rozsah prací byl opakovaně měněn a účastníci se nedohodli na ceně díla, dospěl soud prvního stupně k závěru, že k uzavření smlouvy o dílo podle § 631 obč. zák. nedošlo, a proto nárok žalobce posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení. Soudem ustanovený znalec Ing. V. F. určil obvyklou cenu díla částkou 2.554.285,- Kč s možnou odchylkou +/- 10 % závislou na oblasti, kde se stavba provádí, režii stavební firmy


a zisku. Vycházeje ze skutečnosti, že stavba se realizovala ve S. k. a že žalobce nesídlí v místě stavby, dospěl soud prvního stupně k závěru, že je třeba stanovit odchylku ve výši + 5 %, a proto stanovil cenu díla ve výši 2.681.995,- Kč. Protože žalovaná zaplatila částku 2.509.550,- Kč, zbývá doplatit částku 172.445,- Kč.


K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.9.2008, č.j. 22 Co 309/2008-288, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl v částce 127.710,- Kč, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl


o nákladech řízení (výroky II. až V.). Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo podle § 631 obč. zák., neboť se dohodli na přestavbě rodinného domu žalované za úplatu, přičemž rozsah přestavby byl následně měněn ústními dohodami účastníků. Protože mezi účastníky nedošlo k dohodě o ceně díla, má žalobce podle


§ 634 odst. 1 obč. zák. nárok na cenu přiměřenou. Přiměřenou cenou je podle odvolacího soudu cena určená znalcem ustanoveným soudem prvního stupně, neboť úvaha soudu prvního stupně o zvýšení ceny o pět procent není ničím podložena


a odvolací soud sám důvod pro zvýšení ceny neshledal.


B. Dovolání


Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a dále, že skutková zjištění nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Namítal, že odvolací soud stanovil přiměřenou cenu díla částkou 2.552.500,- Kč, aniž by odůvodnil, proč nepřihlédl k výsledku znaleckého posudku a nevyužil tolerance +/- 10 %, kterou stanovil znalec, a proč se odchýlil od závěru soudu prvního stupně, podle něhož bylo vzhledem k umístění stavby ve S. k., kde jsou ceny materiálu i práce vyšší než v jiných krajích, třeba přistoupit ke stanovení přiměřené ceny díla s navýšením o 5 % proti ceně odhadnuté znalcem. Dále dovodil, že určení přiměřené ceny díla je otázkou hodnocení důkazů, které soud prvního stupně a odvolací soud prováděly podle § 136 o.s.ř. za situace, kdy sám znalec přiznal, že přiměřenou cenu nelze určit přesně. Odvolací soud v projednávané věci nebyl podle žalobce oprávněn zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvního stupně, neboť sám dokazování nedoplnil.


Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, podle něhož z rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, proč vhodnou odchylkou je právě navýšení o 5 %, zvláště za situace, kdy znalec odchylku +/- 10 % pouze obecně připustil, avšak sám ji nepoužil a vycházel z vypočítané ceny obvyklé.


C. Přípustnost


Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř.


V rozsahu, v němž žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně co do částky 127.710,- Kč změněn, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.


V rozsahu, kterým byl výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen


(tj. v částce 44.735,- Kč) však dovolání přípustné není. Protože v posledně uvedené částce odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být přínotpustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Za situace, kdy dovolací soud může rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání (srov. § 242 odst. 3 první věta o.s.ř.) a dovolatel neuvedl žádný argument, který by mohl přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu založit, bylo dovolání proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.


D. Důvodnost


Dovolání je v rozsahu, v němž je přípustné, rovněž důvodné.


Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem soudu odvolacího, podle něhož mezi účastníky došlo k ústnímu uzavření smlouvy o dílo ve smyslu § 631 obč. zák. Protože se účastníci nedohodli na ceně díla, má žalobce jako zhotovitel podle § 634 odst. 1 obč. zák. nárok na cenu přiměřenou. Argumentace dovolatele se zaměřila na způsob, jakým byla přiměřená cena díla odvolacím soudem určena.


Podle § 136 o.s.ř., lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu soud může podle ust. § 136 o. s. ř. postupovat tehdy, je-li jistý právní základ uplatněného nároku. Při určení výše nároku jsou podkladem pro úvahu soudu takové skutečnosti, které vycházejí ze souvislostí posuzovaného případu a umožňují učinit určité kvantitativní závěry o výši uplatněného nároku; nejde tedy o určení výše nároku zcela volnou úvahou soudu (srov. např. rozsudek NS ze dne 18.2.2009, sp. zn. 23 Cdo 2030/2007, a rovněž Bureš, Drápal, Krčmář a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, Praha, C.H.Beck 2006, str. 627).


Odůvodnění postupu podle § 136 o.s.ř. musí splňovat požadavek náležitého zhodnocení skutečností zjištěných v průběhu dokazování, a to jak z hlediska jejich úplnosti, tak z hlediska řádného zdůvodnění myšlenkového postupu soudu, odpovídajícího obecným zásadám logiky, a tedy i jeho přesvědčivosti. Pouze takové zdůvodnění soudu zakládá alespoň elementární možnost přezkumu správnosti volné úvahy soudu, o níž své rozhodnutí opřel (srov. rozsudek NS ze dne 31.3.1998, sp. zn.


2 Cdon 1141/97).


V tržním prostředí je cena díla dána nabídkou a poptávkou, která v konkrétním případě vyústí v dohodu stran o ceně. Pokud k dohodě nedojde, je výši přiměřené ceny nutno odvodit od cen v daném místě a čase pro obdobná díla obvyklých, s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, a kol.: Občanský zákoník, Komentář, II. díl, Praha, C.H.Beck 2008, str. 1649). Z uvedeného plyne, že přesný výpočet přiměřené ceny díla je v řadě případů nemožný, a proto v projednávané věci bylo určení přiměřené ceny postupem podle § 136 o.s.ř. namístě, když přitom právní základ nároku žalobce byl postaven najisto.


V projednávané věci si soud prvního stupně opatřil pro postup podle § 136 o.s.ř. podklady tím, že ustanovil k určení přiměřené ceny díla znalce. Znalec určil obvyklou cenu díla ve výši 2.554.285,- Kč. Při výslechu soudem prvního stupně (č.l. 246 spisu) znalec uvedl, že při výpočtu obvyklé ceny vycházel z ceníku společnosti R.T.S. P. a.s., který uvádí průměrné ceny ve stavebnictví, přičemž v tržním prostředí dochází k odchylkám o +/- 10 %, jež mohou být dány zejména umístěním stavby a režijními náklady příslušného zhotovitele. Soud prvního stupně přihlédl dále k obecně známé skutečnosti (srov. § 121 o.s.ř.), že ve středočeském kraji, kde byla stavba prováděna, jsou ceny stavebních prací vyšší než v jiných krajích, a uznal proto za přiměřenou cenu o 5 % vyšší, než byla cena vypočtená znalcem podle ceníku průměrných cen v České republice.


Podle názoru Nejvyššího soudu splňuje předeslaná argumentace soudu prvního stupně požadavky na odůvodnění postupu podle § 136 o.s.ř., neboť soud prvního stupně při určení přiměřené ceny vyšel z důkazů provedených v řízení a nastíněný myšlenkový postup odpovídá obecným zásadám logiky. Za této situace je nesprávný závěr odvolacího soudu, že úvaha soudu prvního stupně o stanovení přiměřené ceny částkou


o 5 % vyšší, než byla cena vypočtená znalcem, není ničím podložena. Při odůvodnění postupu podle § 136 o.s.ř. totiž nelze požadovat přesný výpočet žalovaného nároku, neboť takový požadavek by popřel smysl uvedeného ustanovení, jímž je právě řešení situací, kdy výši nároku, co do základu postaveného najisto, přesným výpočtem určit nelze.


Naopak za nedostatečné je třeba považovat odůvodnění závěru soudu odvolacího, že cena vypočtená znalcem je cenou přiměřenou, neboť odvolací soud nevysvětlil, proč neshledal důvody pro využití znalcem uváděné tolerance +/- 10 %, tj. proč nepovažoval ceny ve S. k. za vyšší než v jiných krajích, nebo proč uvedenou skutečnost neměl za podstatnou.


Za této situace dospěl Nevyšší soud k závěru, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 136 o.s.ř., když dostatečně neodůvodnil, proč se odchýlil od závěru soudu prvního stupně o určení přiměřené ceny díla, a proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího


(§ 243d odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o.s.ř.). V jeho rámci bude při rozhodování


o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 9. dubna 2009


JUDr. Iva Brožová, v. r.


předsedkyně senátu