28 Cdo 4129/2010
Datum rozhodnutí: 11.05.2011
Dotčené předpisy: § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb.




28 Cdo 4129/2010
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobkyně H. V. , zastoupená Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou v Chýni, Západní 449, Hostivice, proti žalované: Česká republika Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení
14,601.145,-- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 26 C 280/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2010, č.j. 53 Co 416, 418/2009-151, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 6. 2009, č.j. 26 C 280/2006-129 v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba co do částky 14,557.720,-- Kč s příslušenstvím. Ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi a ve výroku o nákladech státu (doplňující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 6. 2009) odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Ve věci se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady škody - částky ve výši
14,601.045,-- Kč s příslušenstvím, přičemž škodu ve formě poklesu tržeb v letech 2004 až 2005 (oproti rokům 2002 a 2003) vyčíslila na 14,557.720,-- Kč; zbylá částka ve výši 44.325,-- Kč měla představovat náklady právního zastoupení, které žalobkyně zaplatila v souvislosti s náklady vynaloženými na nápravu nesprávného úředního postupu žalované. Podle žalobkyně mělo v letech 2004 až 2005 docházet k neodůvodněným a nezákonným průtahům orgánů činných v trestním řízení, zejména policie a státního zastupitelství. Žalobkyně měla podat několik podnětů ohledně prošetření jednání vydavatelství Bauer Media, které prostřednictvím dvou periodik (konkrétně Rytmus života a Pestrý svět) mělo vyvíjet mediální pomlouvačnou kampaň proti ní a jejímu manželovi, s úmyslem ji poškodit. Orgány činné v trestním řízení podle jejích tvrzení ve věci nevykazovaly žádné úkony, přičemž žalobkyně měla podat podněty k prověření dne 26. 4. 2005 a 21. 6. 2005. Orgány činné v trestním řízení podle jejích tvrzení nepostupovaly dostatečně rychle, trestní řízení byla odložena nebo zastavena, což žalobkyně vnímala jako nesprávný úřední postup (stát nebyl schopen zamezit takovému chování, které žalobkyni způsobovalo škodu).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že u žalobkyně sice prokazatelně došlo po roce 2004 ke zhoršení jejího mediálního obrazu v důsledku článků vydávaných zmiňovaným vydavatelstvím, ale není tu dána příčinná souvislost mezi vznikem škody u žalobkyně a jednáním žalované, tj. tvrzeným nesprávným úředním postupem. Podle soudu prvního stupně vznikla žalobkyni škoda v důsledku toho, že o ní periodika uveřejňovala negativní články, které se odrazily v poklesu jejích tržeb; odpovědnost za vzniklou škodu tak nesou ti, kteří psali předmětné články či je uveřejňovali. Pokud šlo o vyčíslené náklady na právní zastoupení žalobkyně, tyto podle závěru soudu nevznikly přímo v souvislosti s řízením a pokud žalobkyně zaplatila za zastupování více, než by měla povinnost zaplatit podle advokátního tarifu, nebyl soud oprávněn jí tuto částku přiznat.
Odvolací soud se v celém rozsahu ztotožnil s klíčovými úvahami soudu prvního stupně, pokud šlo o neopodstatněnost podané žaloby o zaplacení částky 14,557.720,-- Kč s příslušenstvím. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že prokazatelně vzniklá škoda není v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem žalované, resp. policie a státního zastupitelství. Příčinná souvislost naopak podle soudu existuje mezi vzniklou škodou a negativní kampaní některých bulvárních periodik zaměřenou na žalobkyni. Pokud šlo o požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů právního zastoupení, spojených s podněty k zahájení trestního stíhání pro pomluvu, odvolací soud v tomto rozsahu (částka 43.425,-- Kč s příslušenstvím) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm se měl soud dále zabývat jednotlivými nároky na náhradu škody ve formě nákladů řízení, jak je žalobkyně v žalobě uplatnila.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž došlo k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně - podala žalobkyně dovolání. V něm uvedla, že nebýt nesprávného úředního postupu, nevznikly by podmínky pro mediální kampaň vůči její osobě (a manželovi) a nevznikla by tak ani škoda. V dalším textu žalobkyně zopakovala základní stanoviska a fakta případu. Podle jejích slov nečinnost orgánů činných v trestním řízení způsobila rozmach protiprávního jednání pisálků v periodikách, čímž došlo ke vzniku škody; je tedy podle žalobkyně nutné hledat příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vzniklou škodou. Na závěr dovolání navrhla zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Otázku zásadního právního významu žalobkyně spatřuje v tom, že otázka naplnění znaku příčinné souvislosti měla být odvolacím soudem řešena jinak.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že žalobkyně, zastoupená advokátkou, podala dovolání včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání spatřovala v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpokládá se navíc, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu
sp. zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř.
Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2010, sp.zn. 25 Cdo 1870/2009, je mj. uvedeno, že otázka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody není otázkou zásadního právního významu ve smyslu
§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
Žalobkyně sice otázku, kterou považuje za zásadně právně významnou, v závěru dovolání vymezuje, avšak nejedná se o problematiku v tomto ohledu dosud neřešenou
- jak sama uvádí; dovolací soud se navíc domnívá, že pouhé konstatování, že otázka měla být odvolacím soudem řešena jinak (přestože je v dalším textu odůvodněno), nemůže v rámci dovolacího přezkumu obstát. I když by již samotné nedostatečné vymezení právní otázky ze strany žalobkyně, spolu s výše uvedeným, znamenalo nepřípustnost podaného dovolání, Nejvyšší soud považuje za vhodné se k předeslané otázce v krátkosti vyjádřit.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp.zn. 25 Cdo 818/2005, nemůže z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 29 pod č. C 2593).
Nejvyšší soud, i když si je vědom toho, že mu nenáleží provádět přezkum věci po stránce skutkové, se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, pokud jde neexistenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody u žalobkyně a eventuálním nesprávným úředním postupem žalované. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyni škoda vznikala již na konci roku 2003, resp. již v roce 2004, kdy proti ní měla být vedena mediální kampaň s úmyslem ji a jejího manžela poškodit. Z obsahu spisů vyplývá, že k zahájení úkonů trestního stíhání podle § 206 trestního zákona došlo v červnu 2005, tj. až poté, co byly vydány předmětné poškozující články. Jedná se o logický postup, kdy žalobkyně reagovala na mediální útoky proti její osobě; současně je zřejmé, že škoda vznikala žalobkyni právě v důsledku článků vydávaných jedním vydavatelem a nikoliv v důsledku údajného nesprávného úředního postupu. Jak je již výše uvedeno, o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. V tomto ohledu je podle názoru dovolacího soudu zřejmé, že škoda vznikala žalobkyni na základě určitého poškozujícího jednání periodik a následný postup orgánů činných v trestním řízení mohl být pouze důsledkem těchto útoků; bez toho, aniž by tyto útoky byly proti ní vedeny, nepodala by žalobkyně trestní oznámení na neznámého pachatele podle § 206 trestního zákona nebyl by totiž pro takový postup žádný důvod. Na základě závěrů a skutečností v odůvodnění zmíněných Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§ 243b odst. 5 věta první,
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
I když byla žalovaná v řízení úspěšná, žádné náklady jí v rámci dovolacího řízení nevznikly a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. května 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu