28 Cdo 4100/2007
Datum rozhodnutí: 18.12.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 4100/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: V. O., zastoupená advokátkou, proti žalovanému: K. ch. m. p. p. České republiky, zastoupený advokátkou, o žalobě podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 1337/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 1. 2. 2007, č. j. 27 Co 627/2006-162, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se žalobou podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. domáhala zrušení usnesení valné hromady žalovaného z 27. 10. 2001, kterým byla žalobkyně odvolána z funkce předsedkyně žalovaného občanského sdružení (spolku) a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z tohoto sdružení.


Okresní soud v Mělníku jako soud prvního stupně rozsudkem z 12. 12. 2002, č. j. 4 C 1337/2001-42, žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením z 12. 6. 2003, č. j. 27 Co 200/2003-68, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a uložil mu doplnit dokazování.


Okresní soud v Mělníku rozsudkem z 2. 10. 2003, č. j. 4 C 1337/2001-81, žalobu opět zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla členkou a zároveň předsedkyní žalovaného, který je dobrovolným sdružením chovatelů psů. V době rozhodné žalovaný sdružoval chovatele třiceti plemen psů ve čtrnácti sekcích. Valnou hromadu tvoří poradci chovu a členové žalovaného, kteří jsou na valnou hromadu delegováni členskou schůzí každé sekce (článek VI stanov). Pro opakované stížnosti členů žalovaného bylo proti žalobkyni zahájeno kárné řízení a kárná komise doporučila výkonnému výboru vyloučit žalobkyni ze žalovaného sdružení. Na schůzi výkonného výboru dne 25. 8. 2001 bylo doporučení kárné komise potvrzeno s tím, že bude svolána mimořádná valná hromada. Na valnou hromadu konanou dne 27. 10. 2001 byli pozváni a jejího jednání se zúčastnili delegáti vyslaní členskými schůzemi jednotlivých sekcí, tedy 14 delegátů, poradci chovu a hosté. Valná hromada hlasováním rozhodla o odvolání žalobkyně z funkce předsedy žalovaného (všichni přítomní hlasovali pro, nikdo se hlasování nezdržel a nikdo nebyl proti) a o vyloučení žalobkyně z klubu (pro bylo 18 hlasujících, 3 osoby se hlasování zdržely a nikdo nebyl proti). Žalobkyni, která byla jednání valné hromady přítomna, byly závěry valné hromady zaslány dopisem z 31. 10. 2001. Ze zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil: že je v souladu se stanovami postup, kdy o vyloučení nerozhodla samotná kárná komise, nýbrž valná hromada žalovaného jako jeho nejvyšší orgán, a to v souladu s doporučením kárné komise potvrzeným výkonným výborem; že mimořádná valná hromada, jíž měl podle stanov svolat výkonný výbor, byla řádně svolána paní J., pověřenou k tomu výkonným výborem; že na valné hromadě mohli podle stanov jako delegáti hlasovat i zástupci sekcí, kteří nebyli zvoleni bezprostředně před konáním valné hromady; že kárné řízení bylo řádně zahájeno a žalobkyně se mohla bránit na jednání kárné komise, kam byla předvolána, výkonného výboru i samotné valné hromady; a že nebylo v rozporu se stanovami, pokud výkonný výbor jednal v sudém počtu. Konečně soud prvního stupně dovodil, že jak delegáti, tak poradci chovu měli právo hlasovat na valné hromadě, přičemž vzhledem k relevantnímu počtu přítomných, řádně zvolených delegátů a tím k jednoznačnosti výsledku hlasování je otázka hlasovacího práva poradců chovu a ostatních delegátů nerozhodná.


Krajský soud v Praze rozsudkem z 26. února 2004, č. j. 27 Co 533/2003-109, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zrušují rozhodnutí valné hromady žalovaného z 27. 10. 2001 o zbavení žalobkyně funkce předsedkyně žalovaného a o potvrzení jejího vyloučení. Odvolací soud dovodil, že na valné hromadě musely hlasovat i osoby bez hlasovacího práva, a zaujal názor, že za takové situace proběhlo celé hlasování v rozporu se stanovami, a tedy vyloučení žalobkyně a její zbavení funkce předsedkyně žalovaného občanského sdružení nebylo řádně odhlasováno.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem z 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, rozsudek odvolacího soudu zrušil a vyslovil závazný právní názor, že [z]ávěr o tom, že rozhodnutí valné hromady odporuje stanovám, je odvislý od zjištění, zda okolnost, že se hlasování valné hromady zúčastnily osoby bez hlasovacího práva, měla vliv na výsledek hlasování (bez těchto hlasů by nebylo dosaženo potřebné nadpoloviční většiny přítomných ke schválení usnesení valné hromady) . Dále uvedl, že ani kdyby se hlasování neúčastnily osoby, jimž hlasovací právo nenáleželo, nebyl by tím ovlivněn výsledek hlasování, ale pouze počet hlasů pro jednotlivá usnesení valné hromady . Po té dovolací soud uzavřel, že byla-li usnesení valné hromady žalovaného občanského sdružení schválena nadpoloviční většinou přítomných delegátů (a poradců chovu), nemůže okolnost, že se hlasování zúčastnily též osoby bez hlasovacího práva, vést k závěru, že rozhodnutí valné hromady odporuje ve smyslu § 15 odst. 1 zák. č. 83/90 Sb. stanovám žalovaného .


Krajský soud v Praze rozsudkem z 1. 2. 2007, č. j. 27 Co 627/2006-162, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a k námitce, že do hlasování na valné hromadě zasáhlo 5 osob bez oprávnění hlasovat, odkázal na závazný právní názor dovolacího soudu.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Přípustnost dovolání opírala o zásadní právní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř.) napadeného rozsudku, který spatřovala v tom, že postup počínající svoláním valné hromady, volbou delegátů, přes vystoupení a hlasování na valné hromadě zcela odporuje jak stanovám, tak i právním předpisům . Konkrétně namítala, že valná hromada byla svolána paní J., tedy v rozporu se stanovami, které předpokládají svolání valné hromady výkonným výborem. Dále žalobkyně uvedla, že dovolací soud nevzal ve svém předchozím rozsudku (č. j. 33 Odo 967/2004-132) v úvahu všechny skutečnosti, zejména opomenul, že ne všichni delegáti hlasující na valné hromadě byli řádně zvoleni a že na valné hromadě vystoupil zástupce Českomoravské kynologické unie, který ovlivnil hlasování v neprospěch žalobkyně, aniž měl právo na valné hromadě vystoupit.


Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalobkyně v dovolání nesdělila žádnou novou skutečnost, opomenula dovolání náležitě zdůvodnit a neformulovala, v čem by měl mít rozsudek po právní stránce zásadní význam. Dále uvedl, že Nejvyšší soud již rozsudkem z 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, vyslovil svůj závazný právní názor, respektovaný v napadeném rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2007, č. j. 27 Co 627/2005-162, a závěrem navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítnul.


Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta a splňující formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se odvolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, který byl opět zamítavý, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. upravuje mechanismus filtrace nápadu, v jehož rámci se dovolací soud nejprve zabývá nikoli věcnou správností napadeného rozhodnutí, nýbrž tím, zda dovolatel ve svém dovolání vymezil otázku zásadního právního významu, na níž spočívá napadené rozhodnutí (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). S ohledem na skutečnost, že uplatněnými dovolacími důvody je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání.


Nejprve se dovolací soud zabýval námitkou, že valná hromada byla svolána nikoli výkonným výborem, jak předpokládaly stanovy, nýbrž paní J., kterou k tomu výkonný výbor pověřil. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že pokud podle stanov valnou hromadu svolává určitý orgán, nemusí způsobit neplatnost valné hromady, rozešle-li a podepíše-li oznámení o konání valné hromady k tomu pověřená osoba jako osoba třetí. V návaznosti na závěry dovolacího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, dovolací soud uvádí, že i pro oblast občanských sdružení musí platit závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, že soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky . Protože se tedy řešení žalobkyní namítané otázky svolávání valné hromady podává z dosavadní judikatury, přičemž žalobkyně ani netvrdí, v čem by podstatné porušení práv nebo závažné právní následky měly spočívat, neshledal zde dovolací soud otázku zásadního právního významu.


Přípustnost dovolání nemohly založit ani výtky žalobkyně směřující proti rozsudku dovolacího soudu z 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, neboť dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Nad rámec odůvodnění dovolací soud uvádí, že při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze zohlednit námitky vztahující se ke konkrétním skutkovým zjištěním, tedy že vystoupení zástupce Českomoravské kynologické unie v rozporu se stanovami ovlivnilo rozhodnutí delegátů v neprospěch žalobkyně. Námitka žalobkyně totiž představuje pouhou spekulaci za situace, kdy z dokazování před soudem prvního stupně (č. j. 4 C 1337/2001-81) s nímž se odvolací soud ztotožnil a které nebylo žalobkyní zpochybněno vyplynulo, že žalobkyně byla ze žalovaného občanského sdružení vyloučena poměrem hlasů 18 pro /0 proti/ 3 se zdrželi, že k jejímu odvolání z funkce předsedkyně došlo dokonce jednomyslně a že valné hromady se zúčastnilo přinejmenším 8 delegátů oprávněných hlasovat (valná hromada byla usnášeníschopná). I kdyby totiž oprávnění hlasovat náleželo právě jen těmto osmi delegátům a i kdyby tři zdrživší se hlasující patřili právě jen mezi ně, poměr hlasů 8 pro /0 proti/ 0 se zdrželi (hlasování o odvolání) a dále poměr hlasů 5 pro /0 proti/ 3 se zdrželi (hlasování o vyloučení) by nijak nesvědčil pro závěr, že bez vystoupení zástupce Českomoravské kynologické unie by některé z usnesení nebylo přijato, nebyl-li ani při jednom z hlasování nikdo proti. Závěrem dovolací soud zdůrazňuje, že porušení zákona nebo stanov nemůže automaticky vést k neplatnosti usnesení valné hromady (srov. nález ÚS z 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, uveřejněný ve Sb. n. a u., sv. 37, č. 75, s. 63; a výše uvedené usnesení NS z 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005), a poznamenává, že žalobkyně ani netvrdila existenci dalších osob, které by byly oprávněny hlasovat na valné hromadě a změnit výsledek hlasování.


Vzhledem k uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevymezila otázku zásadního právního významu, na níž by spočívalo rozhodnutí odvolacího soudu, a proto bylo dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.


Dovolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů vzhledem k toliko paušální povaze jeho vyjádření.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 18. prosince 2007


JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.


předsedkyně senátu