28 Cdo 4061/2013
Datum rozhodnutí: 10.12.2013
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 o. s. ř.



28 Cdo 4061/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně H. H., proti žalovanému městu Kašperské Hory, IČ: 00255645, se sídlem v Kašperských Horách, Náměstí 1, o nejasném podání , vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 Nc 1604/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 1. března 2013, č. j. 15 Co 87/2013-26, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením odvolací soud z podnětu odvolání žalobkyně potvrdil usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 1. 2013, č.j. 24 Nc 1604/2012-19, kterým jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta žádost o ustanovení právního zástupce. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že se podaná žaloba, jež dosud trpí neurčitostí a nesrozumitelností, jeví jako zjevně bezdůvodná, neboť se jí žalobkyně ve svých důsledcích snaží toliko zvrátit výsledky již pravomocně skončeného soudního sporu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně (v zastoupení advokátem ustanoveným pro podání dovolání). Uvedla, že je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Měla přitom za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Namítala, že odvolací soud porušil její ústavní právo na právní pomoc zakotvené v ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, který bylo vydáno po 31. 12. 2012 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K doplnění dovolání o vylíčení důvodů, v nichž je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání, dovolatele v dovolacím řízení nelze vyzývat (§ 243b části věty za středníkem, § 43 o. s. ř.). O uvedenou obligatorní náležitost lze dovolání doplnit jen po dobu trvání dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věty první o. s. ř.).
Dovolatelka v projednávané věci okolnosti, v nichž spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), nijak nevymezuje, když nespecifikuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené usnesení odvolacího soudu záviselo a při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být jakožto otázka dovolacím soudem již vyřešená posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Vzhledem k absenci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jež v důsledku marného uplynutí dovolací lhůty již nelze doplnit (§ 241b odst. 3 věty první o. s. ř.), tak v dovolacím řízení pro vady dovolání nelze pokračovat.
Nad rámec výše uvedeného sluší se k námitce dovolatelky uvést, že článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod skutečně zakotvuje právo každého účastníka nechat sezastupovat v soudním řízení osobou s právnickým vzděláním. Uvedené právo ovšem nelze chápat tak, že by stát na své náklady musel zajistit bezplatnou právní pomoc každému, kdo o ni požádá (tedy např. i příslušníkům střední třídy s průměrnými nebo dokonce nadprůměrnými příjmy). V této souvislosti lze odkázat i na ustálenou judikaturu, dle které není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 30 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 684/05, z poslední doby pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 1762/12 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1671/2012).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), pro jeho vady odmítl (§ 243c odst. 1 věty první ve spojení s § 243f odst. 3 o. s. ř.).

O nákladech vzniklých v dovolacím řízení bude rozhodováno v rozhodnutí, jímž se bude řízení končit.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2013

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D. předseda senátu