28 Cdo 403/2004
Datum rozhodnutí: 28.04.2005
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 403/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) L. Š., B) H. Ch. a C) J. V., proti žalovanému Městu N. J. - Městský úřad N. J., zastoupenému advokátem, o 103.302,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.zn. 14 C 121/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.12.2003, č.j. 11 Co 764/2003-30, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně jako soudu prvního stupně ze dne 11.8.2003, č.j. 14 C 121/2003-16, kterým nepřiznal žalobcům A), B), C) osvobození od soudních poplatků. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že poměry žalobců osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dne 5.2.2004 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnili. Tvrdili, že zaplatili u soudu prvního stupně dne 18.9.2003 soudní poplatek ve výši 4.200,- Kč, a to společně a nerozdílně. Dále vytýkali soudům obou stupňů nezákonné a účelové výroky o zpochybňování nájemního vztahu mezi žalobci - spoluvlastníky a mezi žalovaným Městem N. J. jako uživatelem. Odkazovali na § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. s odůvodněním, že v daném případě se jedná o nájemní vztah. Konstatovali, že jsou spoluvlastníky od roku 1970, kdy jim byly předmětné pozemky přiznány do spoluvlastnictví notářským rozhodnutím ze dne 30.11.1970, č.j. D 624/70. Poukazovali též na skutečnost, že předmětné pozemky byly vyvlastněny nezákonným rozhodnutím MěÚ v N. J. ze dne 5.9.1988, č.j. 1463/88 výst. 328/2, které bylo potvrzeno ONV dne 25.11.1988, č.j. 1055,1147/88 výst. 330, a to ve prospěch ONV N. J. za účelem realizace komplexní bytové výstavby, která se však neuskutečnila. Namítali, že nájemní vztah trvá a bude trvat do splnění úkolu skutečného provedení rekultivace, přičemž žalované Město dosud neuhradilo nájemné. Navrhli proto, aby dovolací soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobcům se zpětnou platností 3 roků úhradu za nájem, která činí 103.302,- Kč se 16 % úroky z prodlení od 24.6.2000 do zaplacení.

Žalovaný ve svém vyjádření neuznal výši vypočteného nájmu ze strany žalobců a navrhl zamítnutí výše uvedené povinnosti .

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Přípustnost dovolání není dána podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a ani § 239 o.s.ř., neboť usnesení o osvobození od soudních poplatků (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.

Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení žalobců advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž řízení končí (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2005

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu