28 Cdo 3985/2016
Datum rozhodnutí: 01.02.2017
Dotčené předpisy: § 109 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



28 Cdo 3985/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce VESLAŘSKÉHO KLUBU MORÁVIA UH z.s. , IČ 163 61 016, se sídlem v Uherském Hradišti, Tyršovo náměstí 440, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, proti žalovanému Českému veslařskému svazu , IČ 481 36 794, se sídlem v Praze 6, Zátopkova 100/2, zastoupenému Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o určení nesouladu rozhodnutí se zákonem a stanovami , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 3/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2015, č. j. 28 Co 20/2015-127, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 5. 11. 2014, č. j. 6 C 3/2013-106, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 28/2012. V projednávané věci se žalobce jednající panem L. B. označeným jako předseda VESLAŘSKÉHO KLUBU MORÁVIA UH z.s. domáhal určení nesouladu usnesení valné hromady žalovaného ze dne 8. 12. 2012 se zákonem a stanovami. Obvodní soud přihlédl k podání, jímž mu bylo paní M. T. jakožto novou předsedkyní uvedeného spolku sdělováno, že k uplatnění žalobního žádání došlo bez vědomí žalobce, jakož i k tomu, že otázka, byl-li L. B. v době podání projednávané žaloby řádným předsedou dotčeného spolku, je řešena Okresním soudem v Uherském Hradišti v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 28/2012, aniž by přitom o ní již bylo pravomocně rozhodnuto. Jelikož předmětnou otázku nelze v tomto řízení řešit jako předběžnou, nemohou být najisto postaveny podmínky řízení, pročež je třeba řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit.
K odvolání žalovaného přezkoumal napadené usnesení Městský soud v Praze, kterýžto je usnesením ze dne 25. 2. 2015, č. j. 28 Co 20/2015-127, změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Odvolací soud naznal, že v daném sporu je předně nezbytné objasnit, zda M. T. byla oprávněna jednat za žalobce, pročež ji soud měl vyzvat k prokázání uvedeného, eventuálně pak i k vyjádření ohledně dalšího postupu v řízení. Jelikož důvody pro přerušení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nejsou dány, přikročila odvolací instance k naznačené změně rozhodnutí soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal žalobce, jehož jménem L. B. udělil plnou moc advokátovi Mgr. Marku Sedlákovi, dovolání, jež má za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolatel připomněl ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zapovídající předběžné posouzení rozporu rozhodnutí orgánu sdružení se zákonem nebo stanovami a vytknul odvolacímu soudu, že se nedržel rozhodovací praxe vycházející z nutnosti primárního objasnění podmínek řízení (včetně oprávnění jednat za právnickou osobu) před meritorním rozhodnutím. V dané věci je tak dle dovolatele zapotřebí přerušit řízení a zodpovědět doposud neřešené otázky stran přerušení řízení za popsaných okolností i toho, má-li tak být učiněno dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (což dovolatel preferuje) nebo dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Svou argumentaci završil návrhem na zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolací instanci.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání zpochybnil přiléhavost uplatněné dovolací argumentace a navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
V průběhu dovolacího řízení byl žalobci usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2016, č. j. 6 C 3/2013-167 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, č. j. 28 Co 264/2016-188), ustanoven dle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníkem pro řízení Mgr. Michal Krčma, advokát se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3. Nemožnost jednoznačného určení osoby oprávněné jednat za žalobce ve spojení s hmotněprávní úpravou akcentovaným požadavkem na stabilitu spolkových vztahů a právní jistotu osob dotčených rozhodnutím spolku si žádaly naznačeného procesního postupu, jímž by mělo být zabráněno přespříliš zpozdilému rozhodnutí o podaném dovolání.
Přípisem ze dne 10. 10. 2016 ustanovený opatrovník Mgr. Michal Krčma k výzvě soudu sdělil, že dovolání podané za žalobce Mgr. M. S. schvaluje.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností , a shledal, že jako přípustné neobstojí .
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z citovaného ustanovení se mimo jiné podává, že o přípustnosti dovolání lze hovořit výhradně tehdy, je-li zapotřebí vypořádat se s otázkou, na níž napadené rozhodnutí vskutku závisí, a jejíž zodpovězení je tudíž významné pro posouzení jeho správnosti (srov. přiměřeně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 639/2010, či ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 188/2015). Založil-li odvolací soud své měnící usnesení na úsudku, že je především (nejprve) nutné objasnit, zda je paní M. T. oprávněna jednat za žalobce, a tomu uzpůsobit další postup v řízení, aniž by se vyslovoval k podmínkám řízení, k možnosti přezkoumávat soulad rozhodnutí orgánu sdružení se zákonem nebo stanovami jako předběžnou otázku v probíhajícím soudním řízení, nezbytnosti přerušení řízení (v obecné rovině) či normě, jež by měla být oporou pro tento krok, je zjevné, že dovolací argumentace se míjí se stěžejní úvahou odvolacího soudu. S ohledem na předestřené tedy Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 2. 2017
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu