28 Cdo 3948/2015
Datum rozhodnutí: 06.01.2016
Dotčené předpisy: § 243f odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



28 Cdo 3948/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce TEAMONT, s. r. o., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Pobřežní 95/74, IČO 268 53 337, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátu, K. Sliwky 126/18, proti žalované LUDMARA, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Hrabůvce, Josefa Kotase 1173/29, IČO 278 13 011, zastoupené JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Prostorná 4, o zaplacení částky 3.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 155 C 1/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2015, č. j. 8 Co 187/2015-122, takto:


Dovolání se odmítá .

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s . ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Co 187/2015-122, neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), neboť k dovolacímu přezkumu nepředložil žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., na jejímž vyřešení má napadené rozhodnutí podle jeho mínění záviset. K otázce přípustnosti dovolání uvedl jen tolik, že odvolací soud postupoval v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně, že se jedná o právní otázky doposud dovolacím soudem neřešené , aniž by takovou otázku (otázky) formuloval [srov. též právní názory vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat. Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. října 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. července 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13.

Jen pro úplnost - mimo důvod, který dovolací soud vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. ledna 2016

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu