28 Cdo 3942/2010
Datum rozhodnutí: 13.04.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 3942/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: B. V. , zastoupen JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalovanému: Česká republika Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodní soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 14 C 304/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19.8.2008, č.j. 39 Co 83/2008-77, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. potvrzen výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13.11.2007, č.j. 14 C 304/2004-59, jímž byla žaloba odmítnuta. Ve výroku II. usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Ve věci se žalobce domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím soudu.

Soud prvního stupně po posouzení náležitostí podané žaloby vyzval žalobce ke srozumitelnému vylíčení skutkového děje; tedy ke sdělení, jakým konkrétním úředním postupem a jakým rozhodnutím a kterého orgánu mu měla vzniknout tvrzená škoda, v čem spatřuje nezákonnost nebo nesprávnost úředního postupu či rozhodnutí a ke specifikaci údajně vzniklé škody. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad podání ze zdravotních důvodů. Následně svým podáním obecně sdělil soudu, že Policie ČR daným postupem porušila Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Soud tedy pro nesrozumitelnost a nejasnost podání, které obsahovalo vady bránící v řádném pokračování řízení, žalobu odmítl.

Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a aniž by za tímto účelem nařizoval jednání, potvrdil usnesení soudu prvního stupně pro neopodstatněnost podaného odvolání. Žalobce byl soudem prvního stupně řádně poučen o způsobu odstranění vad podání a byl též poučen o následcích nevyhovění výzvě. I když na výzvu soudu reagoval, z tohoto podání nebylo zřejmé, z jakého důvodu se žalobce domáhá náhrady škody na žalovaném.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zrekapituloval v něm rozhodnutí soudů obou nižších instancí, ve kterých měl být odvolatel zkrácen na svých procesních právech tím, že mu bylo znemožněno použít navrhované důkazy a skutečnosti. Odvolatel spatřoval v postupu soudů obou nižších instancí svou perzekuci, represi vůči své osobě a zneužití zákona. V dovolání hovořil o zastavení řízení z formálních příčin. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřoval v otázce týkajících se aplikace příslušných ustanovení o tom, zda v případě, kdy je žalobci doručeno usnesení, kterým je vyzván k odstranění vad podání on tak učiní a přesto je řízení zastaveno proto, že vady podání nebyly odstraněny se jedná o rozhodnutí ve věci samé. Na závěr navrhl zrušit usnesení soudů obou nižších instancí a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl vydání usnesení o odkladu vykonatelnosti v záhlaví specifikovaných usnesení soudů obou stupňů.

K řádně podanému dovolání se žalovaný nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem (ustanoven na základě usnesení č.j. 14 C 304/2004-104), podal dovolání včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání spatřoval v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolací důvody byly uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předpokládá se navíc, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23).

Dovolání však není přípustné i přes odvolatelem vymezenou otázku, ve které spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dovolatelem uvedená otázka totiž nereaguje na stav řízení, jelikož odkazuje na rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Ve skutečnosti bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o odmítnutí žaloby a odvolací soud toto usnesení potvrdil. S ohledem na tuto skutečnost se dovolací soud věcí dále nezabýval a dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud považuje odvolatelem podaný návrh na odklad vykonatelnosti rozsudků soudů obou nižších instancí za bezpředmětný.

Oproti žalobci byl žalovaný v řízení úspěšný a podle § 243b odst. 5 a návazných ustanovení o. s. ř. vzniká straně, která dosáhla v dovolacím řízení úspěchu, právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně 13.dubna 2011

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu