28 Cdo 3936/2009
Datum rozhodnutí: 04.02.2010
Dotčené předpisy: § 23 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb., § 451 obč. zák.




28 Cdo 3936/2009
ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců 1) J. V. , zastoupeného advokátkou, 2) nezletilé V. V. , zastoupené M. m. K. jako kolizním opatrovníkem, 3) J. V. , zastoupené advokátkou, proti žalovanému L. b. d. K. , zastoupenému advokátem, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 256/2003, o dovolání žalobců 1) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 7. 5. 2009, č. j. 28 Co 30/2008 324, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. května 2009, č. j. 28 Co 30/2008 324, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 9. 2007, č. j. 8 C 256/2003 250, se zrušují , II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení
Žalobci 1) a 3) (dále jen žalobci ) se žalobou ze dne 19. 11. 2003 domáhali na žalovaném zaplacení částky ve výši 1.471.680,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V odůvodnění žaloby uvedli, že s žalovaným uzavřeli dne 8. 9. 1994 smlouvu o přípravě a realizaci půdní vestavby na jejímž základě investovali do majetku žalovaného tak, že vytvořili novou bytovou jednotku č. 17 v celkové hodnotě ve výši souzené částky, situovanou v domě č.p. 2452 v ulici C. B. v K. (dále jen předmětný byt ), který je ve vlastnictví žalovaného. Součástí uvedené smlouvy byl rovněž příslib žalovaného převést v budoucnu předmětný byt do vlastnictví žalobců. Žalovaný však dopisem ze dne 21. 10. 2003 zpochybnil členství žalobců v bytovém družstvu a tím nastolil stav, kdy je zřejmé, že tento příslib převodu realizován nebude, a současně tak došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši, o kterou se zvětšil jeho majetek, neboť důvod plnění, kterým byl příslib převodu vlastnictví, dodatečně odpadl.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žádné smluvní ujednání mezi ním a žalobci neobsahuje příslib převodu bytu do vlastnictví žalobců. Nárok žalobců nemůže být posuzován jako bezdůvodné obohacení, neboť pokud jsou žalobci členy družstva, tak investovanou částku je nutno posuzovat podle stanov žalovaného jako dodatečný členský vklad.

Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 6. 2004, č.j. 8 C 256/2003-93, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 190.560,- Kč a příslušenství z částky 1.471.680,- Kč od 29. 12. 2003 do zaplacení zastavil. Dále soud pokračoval v řízení o částce 1.280.920,- Kč s příslušenstvím.

Rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č.j. 8 C 256/2003-135, soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že pohledávka žalobců je promlčena, neboť dvouletá lhůta pro její uplatnění počíná běžet od provedení jednotlivých prací, které byly provedeny před kolaudací, tj. nejpozději dne 19. 12. 2001. Žalobci však podali žalobu až dne 29. 12. 2003, tedy po marném uplynutí dvouleté promlčecí doby.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 5. 2005, č.j. 28 Co 174/2005-157, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dvouletá promlčecí doba musí být počítána ode dne následujícího po právní moci kolaudačního rozhodnutí. Dále odvolací soud uvedl, že pokud není právo žalobců promlčeno, bude úspěch žalobců ve věci odvislý od vyřešení otázky, zda jsou žalobci členy družstva, zda mají uzavřenou nájemní smlouvu jako členové, příp. zda mají právo na uzavření nájemní smlouvy.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 9. 2007, č. j. 8 C 256/2003 250, vázán právním názorem uvedeným ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu, žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci jsou členy žalovaného bytového družstva a předmětný byt užívají. Ze smlouvy o půdní vestavbě vyplývá, že žalobci se zavázali celou vestavbu realizovat na vlastní náklad a žalovaný je naopak ochoten uznat tuto částku jako další členský vklad do žalovaného bytového družstva, tudíž na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení.

K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 7. 5. 2009, č.j. 28 Co 30/2008 324, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že smlouva o přípravě a realizaci půdní vestavby se zcela naplnila ve vztahu k oběma smluvním stranám. Dále uvedl, že žalobci vybudovali na svůj náklad v půdních prostorách předmětný byt, stali se členy družstva a vznikl jim nájemní vztah k předmětnému bytu, který stále trvá. Z uvedeného důvodu žalobcům nezaniklo právo na převod předmětného bytu do jejich vlastnictví, budou-li družstevní byty do vlastnictví převáděny. Soud následně uzavřel, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného tak nedošlo, neboť právní důvod, na základě kterého žalobci do majetku žalovaného investovali, trvá.

B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřovali v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedli vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a současně i nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Konkrétně namítli, že:

a) dovolací soud dospěl k závěru, že nájemní vztah žalobců k předmětnému bytu trvá, ačkoliv tento závěr nebyl žádným z účastníků tvrzen ani prokazován, odvolací soud rovněž neprovedl žádný důkaz ohledně tvrzení žalovaného, že žalobcům byla udělena výpověď z nájmu bytu, proti které žalobci podali žalobu na určení její neplatnosti, b) žalovaný nastolil stav, kdy je zřejmé, že příslib protihodnoty, v podobě převodu předmětného bytu do vlastnictví žalobců, za investici žalobců do předmětného bytu, který je ve vlastnictví žalovaného, v budoucnu naplněn nebude, c) soud prvního stupně neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz rozvodovým spisem za účelem zjištění stavu vypořádání SJM žalobců, aniž by svůj postup jakkoliv zdůvodnil. d) odvolací soud v rozporu s § 205a odst. 1 písm. f) o.s.ř. neprovedl žalobci navrhovaný důkaz notářským zápisem, kterým mělo být prokázáno, že předmětný byt žalobci neužívají,

Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří­pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu . Ten je podle § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) popřípadě řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn. 20 Cdo 2296/2000).

Dovolací soud dospěl z hlediska uplatněných dovolacích důvodů k závěru, že dovolání je v souzené věci přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud postupoval procesně nesprávně a v důsledku toho rozhodl v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ve znění do 30. 6. 2009), jak bude uvedeno dále.

D. Důvodnost Dovolání je důvodné.

I. K námitce nesprávného právního posouzení věci [ad a) a b)]

1. Dle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

2. Zhodnocením cizí nemovitosti přístavbou je tzv. investicí do cizího majetku. Bylo-li investováno na základě příslibu vlastníka převést vlastnictví ke zhodnocované věci na investujícího, může se jednat o bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl ( srov. Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M. - Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 459. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 1329 ). Vytvoří-li vlastník takový stav, kdy je zřejmé, že příslib vlastníka, převést nemovitost na osobu, jež z tohoto důvodu do nemovitosti investovala, nebude uskutečněn, jedná se o bezdůvodné obohacení získané z právního důvodu, který odpadl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 944/97, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 66/98).

3. Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 72/1994 Sb. ) [b]yt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva, jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva, přičemž [u]vedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech. Z citovaného ustanovení vyplývá, že osobou oprávněnou k nabytí družstevního bytu do vlastnictví může být jen fyzická osoba (fyzické osoby), která je členem (společnými členy) družstva a nájemcem (společnými nájemci) takového družstevního bytu (srov. Bradáč, A. - Fiala, J. Nemovitosti. Oceňování a právní vztahy. 2. vydání. Praha: Linde, 1999. s. 47).

4. V souzené věci dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení není oprávněný, neboť žalobci jsou členy družstva a právní důvod příslib družstva převést předmětný byt do jejich vlastnictví trvá, aniž by zohlednil vyjádření žalovaného při jednání, které proběhlo před soudem prvního stupně dne 27. 9. 2007, že žalobcům byla dne 3. 6. 2007, resp. 20. 7. 2007 doručena výpověď z nájmu předmětného bytu, proti které žalobci podali žalobu na určení její neplatnosti (srov. protokol z jednání na č.l. 248 a opakovaně na č.l. 249). Skutečnost, zda žalobcům v souzené věci svědčí právo nájmu předmětného bytu či nikoliv, je však vzhledem k ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. zásadní. Pokud by žalobcům byla ze strany žalovaného doručena platná výpověď, nastal by stav, ze kterého by vyplývalo, že příslib budoucího převodu bytu do vlastnictví žalobců nenastane. Odvolací soud tak měl za daného stavu řízení doplnit dokazování, příp. vyčkat soudního rozhodnutí o žalobě na neplatnost výpovědi z nájmu bytu. Z uvedeného důvodu dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud zatížil řízení vadou (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a současně věc nesprávně právně posoudil (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

II. K námitce neprovedení navrhovaného důkazu rozvodovým spisem za účelem zjištění stavu vypořádání SJM [ad c)] a notářským zápisem za účelem zjištění, že žalobci předmětný byt neužívají [ad d)]

5. Dovolací soud odmítl námitku dovolatelů, že odvolací soud blíže nevysvětlil, proč neprovedl důkaz rozvodovým spisem, který navrhoval žalovaný. Je zjevné, že za situace, kdy žalobci sami v řízení před odvolacím soudem uvedli, že vypořádání SJM je pro výsledek tohoto sporu irelevantní (srov. protokol na č.l. 219), nemůže být námitka žalobců v dovolacím řízení zohledněna, neboť nemá přímý vliv na řešení postavení dovolatele vůči druhé straně sporu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, sešit 4, str. 227). Ve zkratce řečeno, dovolatelé se nemohou domáhat zrušení rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že soud vyhověl jejich argumentaci a důkaz neprovedl.

6. Dovolací soud se rovněž neztotožnil s námitkami dovolatelů ohledně neprovedení důkazu notářským zápisem, kterým mělo být prokázáno neužívání předmětného bytu žalobci, neboť otázka, zda žalobci byt užívají není pro posouzení věci rozhodná. Pro vyslovení závěru, zda nastal stav, ze kterého je zjevné, že příslib převodu vlastnictví naplněn nebude, je totiž rozhodující existence nájmu předmětného družstevního bytu. Jak bylo rozvedeno pod bodem 4., právě od existence nájemního vztahu a vztahu členství se za podmínek uvedených ve stanovách odvíjí právo žalobců, resp. možnost žalobců nabýt předmětný byt do vlastnictví (k tomu srov. § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 708 a § 710 odst. 1 obč. zák.). Dovolací soud poukazuje na prokázané a v dovolacím řízení nezpochybněné společné členství žalobců v bytovém družstvu s tím, že podle § 708 obč. zák. u družstevních bytů zakládá trvalé opuštění společné domácnosti zánik nájemního vztahu toliko pro společného nájemce nečlena bytového družstva (srov. Zprávu Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 24. 6. 1983, sp. zn. Cpj 182/82, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 34/1983 civ. nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. 26 Cdo 105/99). Uvedené jinými slovy znamená, že u společných členů družstva je neužívání bytu samo o sobě irelevantní. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že k zániku nájmu bytu může dojít jen za předpokladu ustanovení § 710 obč. zák., tj. dohodou smluvních účastníků nebo výpovědí s tím, že neužívání bytu může být výpovědním důvodem dle § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák.

Z důvodu uvedených pod částí D.I. tohoto rozhodnutí je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé a současně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za této situace jsou uplatněné dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. naplněny, Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst.1 o.s.ř.) včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

V návaznosti na předeslané dovolací soud výslovně uvádí, že v dalším řízení soud zjistí, zda žalobcům v žalovaném bytovém družstvu trvá vedle členství i jejich nájemní vztah k předmětnému bytu (a to i v návaznosti na výsledek řízení o neplatnost výpovědi z nájmu bytu). Zjištěný výsledek se pak promítne i do řešení otázky, zda v souzené věci nastal stav, ze kterého vyplývá, že příslib žalovaného převést předmětný byt do vlastnictví žalobců naplněn nebude, čímž by došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného družstva.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř. v souvislosti s § 226 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 4. února 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu