28 Cdo 3856/2007
Datum rozhodnutí: 20.11.2008
Dotčené předpisy: § 5 odst. 6 předpisu č. 95/1999Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 3856/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. K. V., proti žalovanému P. f. Č. r., o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 177/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.5.2007, č. j. 26 Co 579/2006-106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22.5.2007, č.j. 26 Co 579/2006-106, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21.7.2006, č. j. 9 C 177/2005-84, který v odstavci II. uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu ve znění blíže specifikovaném v rozsudku soudu prvního stupně.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí stavby na pozemku číslo parcely 344 v k.ú. H. M. Dále vzal za prokázané, že je současně nájemkyní části sousedního pozemku číslo parcely 436/14 označené v geometrickém plánu jako parcela číslo 436/21, a to již déle než 36 měsíců, přičemž na tomto pozemku se nachází stavba lyžařského vleku a jeho dolní stanice je umístěna v objektu stavby na stavební parcele číslo 344. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyni svědčí nárok na uzavření kupní smlouvy ohledně pozemku číslo parcely 436/21. Podle odvolacího soudu celý nárok žalobkyně lze odvodit z ustanovení § 5 odst. 6 věty druhé zákona č. 95/1999 Sb. s odůvodněním, že žalobkyně splnila všechny podmínky citovaného ustanovení. Vyslovil závěr, že žalobkyně je vlastnicí stavby, která je nemovitostí (domu č.p. 236 na stavební parcele číslo 344), požadovaný zemědělský pozemek číslo parcely 436/21 se stavebním pozemkem číslo parcely 344 sousedí a zároveň jde o pozemek, který je se stavbou funkčně spojen a žalobkyně je jeho oprávněným uživatelem (nájemkyní). Zaujal názor, že nárok žalobkyně není nárokem oprávněné osoby ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. ani jiným nárokem podle zákona č. 95/1999 Sb. a žalobkyni svědčilo právo na převod bez dalšího. Odvolací soud nesouhlasil s námitkou žalovaného, že mezi pozemkem požadovaným k prodeji a stavbou žalobkyně není dána funkční souvislost, neboť vzájemná vazba mezi lyžařským vlekem a jeho dolní stanicí reprezentuje funkční spojení pozemku se stavbou. Odvolací soud dále poznamenal, že v daném případě bylo třeba vycházet z ceny převáděného pozemku určené znalcem. Odvolací soud nepřisvědčil ani tvrzení žalovaného, že soud prvního stupně překročil meze návrhu žalobkyně.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání (proti výroku I., II.), jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že se jedná o otázku zásadního právního významu. Vytýkal odvolacímu soudu nesprávný závěr, že žalobkyni vznikl nárok na převod předmětného pozemku podle ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb. Nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, že existuje funkční souvislost předmětného pozemku parcely číslo 436/21, přes který je vedena trasa lyžařského vleku, v k. ú. H. M. se stavební parcelou číslo 436/17 v k. ú. H. M., kterou vlastní žalobkyně. Tvrdil, že stavba konstrukce lyžařského vleku není stavbou, která je nemovitostí. Dále tvrdil, že převod pozemku za cenu stanovenou znalcem byl v rozporu se zákonem. Dovolatel nesouhlasil ani s názorem odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepřekročil meze návrhu žalobkyně. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.

Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní; z mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2006, sp.zn. 28 Cdo 2551/2006. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatel v dovolání uplatnil.

Obdobnou problematikou, tj. otázkou funkční souvislosti předmětného pozemku a stavby ve smyslu ustanovení § 5 odst. 6 věty druhé zákona č. 95/1999 Sb., se dovolací soud zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 25.9.2008, sp.zn. 28 Cdo 35/2008. Ve shora citovaném rozhodnutí dovolací soud zaujal názor, že není sporu o tom, že lyžařský vlek, spojený se zemí pevným základem (§ 118 odst. 2 o.z.) může být samostatnou nemovitostí. Skutková zjištění o pevně zapuštěných betonových patkách vleku a o jednotlivých sloupech (podpěrách) o tom svědčí zcela zřejmě. Vlek nemůže být provozován jak bez pozemku, na kterém lyžaři při provozu vleku jezdí, tak i bez sjezdové trasy, bez níž by ztratil provoz vleku smysl.

Na základě výše uvedeného nelze přisvědčit dovolateli, že v dané věci neexistuje funkční souvislost předmětného pozemku p.č. 436/21 v k.ú. H. M. se stavební parcelou č. 436/17 v k.ú. H. M., kterou vlastní žalobkyně. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že právě vzájemná vazba mezi lyžařským vlekem a jeho dolní stanicí, kterou nelze od samotného vleku oddělit a je třeba ji považovat za součást celého zařízení vleku, reprezentuje funkční spojení pozemku se stavbou.

Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí nárok na uzavření kupní smlouvy ohledně předmětného pozemku, lze jeho právní názor považovat za správný.

Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2008

JUDr. Josef Rakovský,v.r.

předseda senátu