28 Cdo 3807/2016
Datum rozhodnutí: 26.09.2016
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.



28 Cdo 3807/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobkyně J. K., B., zastoupené JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova 11, proti žalované M. K., B., o zaplacení 122 746 Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 243 C 27/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2015, č. j. 49 Co 293/2015-46, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaná podala včasné dovolání proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 30. října 2015, č. j. 49 Co 293/2015-46, kterým tento soud odmítl odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. května, č. j. 243 C 27/2013-35, jímž soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 122 746 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ) a shledal, že dovolání není přípustné.
Dovolací soud ještě před posuzováním splnění podmínek přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. vždy zkoumá, zda dovolání není vyloučeno některou z výluk uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř.
Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V posuzované věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání pro neodstranění vady odvolání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Proti takovému usnesení jak plyne se shora citovaných ustanovení zákona je přípustná žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.), což možnost dovolání vyloučuje (srov. § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), a proto je Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla na jejich náhradu zásadně právo, v této fázi řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2016 Mgr. Petr Kraus
předseda senátu