28 Cdo 3805/2010
Datum rozhodnutí: 24.03.2011
Dotčené předpisy: § 451 obč. zák., § 107 obč. zák.




28 Cdo 3805/2010

ROZSUDEK



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky Ministerstva financí ČR , sídlem Praha 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Praha 5, Náměstí 14. října 3, proti žalované L. K. , zastoupené JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Horní 6, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 724.020,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 72/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2010, č. j. 17 Co 408/2009 166, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2010, č. j. 17 Co 408/2009 166, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

A. Předchozí průběh řízení


Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 4. 2008 u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě domáhala zaplacení částky 724.020,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pravomocného potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 13 Co 491/2004 68, vystavila žalované (v původním řízení žalobkyni) směnku na částku 629.277,- Kč, a uhradila k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 94.743,- Kč. Jelikož rozsudky nižších soudů byly na základě dovolání zrušeny a v dalším řízení byla žaloba pravomocně zamítnuta, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 14. 5. 2009, č. j. 8 C 72/2008 117, žalobě vyhověl (s výjimkou části příslušenství). Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně, o nichž mezi účastníky nebylo sporu, se žalovaná v postavení žalobkyně (dále jen žalovaná ) domáhala po žalobkyni v postavení žalované (dále jen žalobkyně ) poskytnutí náhrady za nevydané nemovitosti ve výši 629.277,- Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2004, č. j. 21 C 216/2003 30, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované částku 629.277,- Kč v cenných papírech a uhradit náklady řízení ve výši 44.022,- Kč k rukám jejího právního zástupce. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 13 Co 491/2004 68 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žalobkyni byla uložena povinnost uhradit náklady odvolacího řízení ve výši 50.721,- Kč k rukám právního zástupce žalované. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2005, č. j. 28 Cdo 1922/2005 110, byly oba výše uvedené rozsudky zrušeny a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 2006, č. j. 21 C 216/2003 123, byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2007, č. j. 13 Co 154/2007-143, doručeným žalobkyni dne 31. 10. 2007, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 28 Cdo 2577/2008 - 164; ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 8. 1. 2009, č. j. II. ÚS 3130/08. Žalovaná inkasovala směnku, kterou ji žalobkyně poskytla, dne 13. 10. 2005. Platba ve výši 94.743,- Kč představující náklady řízení byla ve prospěch bankovního účtu žalované provedena bankou dne 16. 5. 2005. Na základě uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila na základě právního důvodu, který odpadl. Námitku promlčení vznesenou žalovanou posoudil jako nedůvodnou, protože subjektivní promlčecí doba začala běžet až dne 31. 10. 2007, kdy žalobkyně obdržela v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu. Objektivní promlčecí doba dle soudu prvního stupně ke dni podání žaloby také neuběhla.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 4. 2010, č. j. 17 Co 408/2009 166, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, subjektivní promlčecí doba však dle odvolacího soudu začala plynout již dnem doručení zrušujícího rozsudku dovolacího soudu, a nárok žalobkyně je proto promlčen.

B. Dovolání a vyjádření k němu


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 4. 6. 2010 dovolání, jehož přípustnost spatřovala v § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod dovolatelka uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./. Konkrétně v dovolání namítala, že

a) promlčení začalo běžet až doručením rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2007, č. j. 13 Co 154/2007-143,
b) soud měl aplikovat § 112 obč. zák. o stavení běhu promlčecí doby,
c) žalovaná dluh uznala,
d) vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy,
e) žalovaná se obohatila úmyslně,
f) o nákladech řízení mělo být rozhodováno dle § 150 o. s. ř.,
a) g) lhůta k plnění byla nepřiměřeně krátká.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání ze dne 15. 7. 2010 navrhla dovolání žalobkyně zamítnout.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané v ust. § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

D. Důvodnost

1. K otázce ad a) týkající se posouzení počátku běhu promlčecí doby

Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

Podle § 107 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odstavec 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odstavec 2).

V daném případě je pro posouzení věci rozhodující, zda promlčecí doba začala běžet žalobkyni již doručením rozsudku dovolacího soudu, kterým byly zrušeny předchozí soudní rozhodnutí, nebo až nabytím právní moci rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v dalším řízení. Nejvyšší soud se již obdobnou situací zabýval a v rozsudku ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2242/2010, s odkazem na svá dřívější rozhodnutí uvedl, že zmíněná skutková podstata bezdůvodného obohacení (bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl) dopadá na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. Nárokuje-li vrácení plnění z uvedeného titulu ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (případně jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku soud řeší jako otázku předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle něhož bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde taková povinnost neexistovala (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 809). V posuzované věci tak k bezdůvodnému obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně došlo, neboť povinnosti stanovené v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2004, č. j. 21 C 216/2003 30 (povinnost zaplatit žalované částku 629 277,- Kč v cenných papírech a uhradit náklady řízení ve výši 44.022,- Kč) a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 13 Co 491/2004 68 (povinnost uhradit náklady odvolacího řízení ve výši 50.721,- Kč), neměly oporu v hmotném právu. Žalovaná proto byla povinna bezdůvodné obohacení ve výši 724.020,- Kč vydat. Odpadnutí právního důvodu nastalo v souvislosti se zrušením obou rozhodnutí nižších instancí dovolacím soudem ( rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2005, č. j. 28 Cdo 1922/2005 110 ). Právní mocí (doručením) tohoto rozhodnutí totiž zanikl právní důvod původně poskytnutého plnění a byla tak naplněna příslušná skutková podstata bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák. K bezdůvodnému obohacení žalované tedy došlo již dne 3. 2. 2006, kdy byl zrušující rozsudek dovolacího soudu žalobkyni doručen. Jelikož žaloba došla soudu prvního stupně již dne 23. 4. 2008, není pochyb o tom, že byla podána v tříleté promlčecí době. Nejvyšší soud se ve výše citované rozsudku ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2242/2010, zabýval i plynutím subjektivní promlčecí doby a dovodil, že subjektivní promlčecí doba počala s ohledem na konkrétní okolnosti případu plynout až od právní moci rozsudku odvolacího soudu vydaného v dalším průběhu řízení, protože až tímto rozhodnutím bylo postaveno najisto, že u žalovaného došlo ke vzniku tohoto majetkového prospěchu a byla zároveň stanovena jeho výše. Také v dané věci lze dovodit, že subjektivní promlčecí doba začala plynout až dne 30. 10. 2007, kdy byl žalobkyni doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2007, č. j. 13 Co 154/2007-143. Žaloba tedy byla podána i před uplynutím subjektivní promlčecí doby. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že posouzení běhu subjektivní doby je vždy věcí konkrétních okolností případu.

2. K dalším námitkám ad b) až ad g)

Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně byl, jak je rozvedeno výše u námitky ad a), uplatněn v objektivní tříleté i v subjektivní dvouleté promlčecí době, je posouzení dalších námitek nerozhodné a Nejvyšší soud se jimi v souladu se zásadou hospodárnosti řízení blíže nezabýval.

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.

Z uvedených důvodů nezbylo Nejvyššímu soudu než rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího (§ 243d odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o. s. ř.) V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 24. března 2011

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu