28 Cdo 3803/2011
Datum rozhodnutí: 12.02.2013
Dotčené předpisy: § 20 odst. 3 předpisu č. 229/1991Sb., § 243f předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 3803/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr.Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatele V. H. , zastoupeného JUDr. Alenou Javůrkovou, advokátkou, 675 71 Náměšť nad Oslavou, Masarykovo náměstí č. 60, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2000, sp. zn. 12 Co 687/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 293/99 a v právní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 451/2000 (žalobců: 1. J. S. , 2. V. H. , zastoupených JUDr. Alenou Javůrkovou, advokátkou, 675 71 Náměšť nad Oslavou, Masarykovo náměstí č. 60, 3. J. Ž. , a 4. F. K. , proti žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci), Jinošov, okres Třebíč, o zaplacení 143.465,- Kč žalobci J. Svobodovi, 99.056,- Kč žalobci V. Hadrabovi, 95.038,- Kč žalobkyni J. Žaludové a 57.808,- Kč žalobci F. Karáskovi), takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í:
O žalobě žalobců bylo rozhodnuto jednak rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 6. 1999, č. j. 5 C 293/1999-25. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce J. S., domáhajícího se, aby žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci) bylo uloženo zaplatit žalobci J. S. 143.465,- Kč; dalším rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 6. 2000, č. j. 5 C 451/2000-12, byla zamítnuta žaloba žalobců V. H., J. Ž. a F. K., domáhajících se, aby žalovanému Zemědělskému družstvu Jinošov (v likvidaci) bylo uloženo zaplatit žalobkyni J. Ž. 95.038,- Kč, žalobci V. H. 99.056,- Kč a žalobci F. K. 57.800,- Kč. V obou uvedených rozsudcích bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvoláních žalobců proti uvedeným oběma rozsudkům soudu prvního stupně (o nichž jednání spojil odvolací soud ke společnému projednání) bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 12 Co 687/99. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byly rozsudky Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 6. 1999, č. j. 5 C 293/99-25, a ze dne 15. 6. 2000, č. j. 5 C 451/2000-12, potvrzeny. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláními napadené rozsudky soudu prvního stupně a po dílčím doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně neshledal na základě učiněných zjištění ani v jednom případě uplatněných žalobních nároků žalobců J. S., V. H., J. Ž. a F. K., že by šlo o nároky důvodné. Ohledně žaloby J. S. soud prvního stupně uváděl, že tento žalobce nepředložil žádný důkaz nasvědčující tomu, že by žalobce J. S. vyzval žalované Zemědělské družstvo Jinošov (v likvidaci) k vydání náhrady za živý a mrtvý inventář. Ohledně žaloby žalobce V. H. soud prvního stupně uváděl, že mezi tímto žalobcem a žalovaným družstvem došlo k uzavření dohody o poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář, kterou soud prvního stupně posoudil jako dohodu o narovnání podle ustanovení § 585 občanského zákoníku; soud prvního stupně měl za prokázané, že žalované družstvo veškeré závazky z uvedené dohody splnil, takže došlo k zániku povinnosti žalovaného na poskytnutí náhrady za živý inventář; nebylo také žalobcem V. H. doloženo, že by žalované družstvo vyzval k poskytnutí dalších náhrad podle ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb. Ohledně žaloby J. Ž. soud prvního stupně odkazoval na dohody uzavřené se žalovaným družstvem dne 20. 12. 1992 i dne 17. 11. 1992. Ohledně žaloby žalobce F. K. soud prvního stupně odkazoval na dohodu, uzavřenou se žalovaným družstvem 20. 12. 1992.

Odvolací soud byl toho názoru, že správně bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalobkyně J. Ž. neprovozuje zemědělskou výrobu a že žalobce V. H. část vydaných pozemků obhospodařuje, ale jde o tak malou část pozemků, že jejich obhospodařování nepřestavuje výdělečnou činnost; další část vydaných pozemků pronajímá. Žalobce J. S. podle zjištění soudu prvního stupně provozuje zemědělskou výrobu jako výdělečnou činnost.

Odvolací soud dále (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že u žalovaného Zemědělského družstva Jinošov (v likvidaci) se nejedná o povinnou osobu, která by (ve smyslu ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb.) převzala živý a mrtvý inventář od původního vlastníka nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, a nejde také prokazatelně o právního nástupce takové právnické osoby. V tomto soudním řízení nebylo účastníky řízení předloženo a doloženo, že by u žalovaného Zemědělského družstva Jinošov šlo o právního nástupce Jednotného zemědělského družstva Jinošov, zapsaného v obchodním rejstříku již v roce 1953 i nyní, který byl živý a mrtvý inventář i zásoby od původního vlastníka nemovitostí převzalo. Odvolací soud dovozoval z registračního spisu Krajského soudu v Brně (sp. zn. Rg D 2216), že usnesením členské schůze uvedeného JZD nebylo určeno, jak se rozdělí toto družstvo a jak se rozdělí jeho majetek a závazky; usnesením členské schůze ze dne 30. 11. 1992 bylo pouze uloženo představenstvu Jednotného zemědělského družstva Jinošov připravit členskou schůzi rozdělovaného družstva k rozdělení majetku a závazků , k čemuž však nedošlo.

Dospěl proto odvolací soud k závěru, že žalobci uplatněné nároky nejsou důvodné, takže soud prvního stupně správně žaloby žalobců v plném rozsahu zamítl. Byly tedy zamítavé rozsudky soudu prvního stupně potvrzeny podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné, včetně rozhodnutí o nákladech řízení.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 10. 1. 2001 doručen advokátce, která žalobce V. H. v řízení zastupovala a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo dne 6. 3. 2001 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu ČR dne 24. 10. 2011.

Uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2001 (sp. zn. 12 Co 687/99) a aby rovněž byly zrušeny rozsudky Okresního soudu v Třebíči, jež byly uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně potvrzeny. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozsudek odvolacího soudu, napadený jeho dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Uvedený dovolatel namítal především, že se nezakládá na pravdě tvrzení žalovaného družstva, že jeho restituční nárok byl již plněním ze strany žalovaného družstva vykryt, neboť tu došlo pouze k částečnému plnění jeho restitučního nároku. Nemá také za správný závěr odvolacího soudu, že u žalobce V. H. nepřestavuje obhospodařování část pozemků jeho výdělečnou činnost; opačné zjištění vyplývá z jím předložených kopií jednotlivých plateb dané z příjmu fyzických osob z činnosti zemědělské od roku 1992 do současné doby. Rovněž není správný, podle názoru dovolatele, závěr odvolacího soudu, že do dnešní doby nedošlo k rozdělení majetku Jednotného zemědělského družstva Jinošov a že veškerý majetek je dosud soustředěn v tomto družstvu; pravdou je, že k rozdělení JZD Jinošov již došlo, že vnikly dva nové subjekty, a to Zemědělské družstvo Ocmanice a Zemědělské družstvo Jinošov (jež je nyní v likvidaci); oběma těmto subjektům byl rozdělen majetek v poměru 56 % a 44 % a oba tyto subjekty byly také zapsány v podnikovém rejstříku; na takto rozděleném majetku hospodařily a podaří a z toho majetku vydávaly i oprávněným osobám restituční podíly podle zákona č. 229/1991 Sb. Žalobci V. H. byla vydána pouze část restitučních podílů. K vydání náhrady živého a mrtvého inventáře žalobce V. H. žalované družstvo řádně vyzval.

Dovolatel dále poukazoval na to, že dne 21. 12. 1990 schválil a členská schůze JZD Jinošov všechny návrhy delimitační komise na rozdělení majetku JZD Jinošov členům rozděleného družstva. Zemědělské družstvo Jinošov (nyní v likvidaci) bylo zapsáno do podnikového rejstříku dne 1. 1. 1991.

Dovolatel V. H. posléze ve svém dovolání uváděl, že trvá na svém názoru, že v rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 8. 2001 (sp. zn. 12 Co 687/99) došlo k právnímu pochybení a že tento rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení celého tohoto projednávaného případu.

S poukazem na nové ustanovení § 243f odst. 1 občanského soudního řádu (podle něhož je pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující stav v době vydání rozhodnutí napadeného dovoláním ) a vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu (22. 8. 2001), napadeného dovoláním dovolatele V. H., bylo tu třeba přípustnost dovolání dovolatele posoudit ještě podle dříve platného ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, podle něhož bylo přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (tj. řešil-li tento rozsudek některou právní otázku v rozporu s hmotným právem nebo právní otázku, která dosud nebyla vyřešena a v rozhodování dovolacího soudu anebo právní otázku, která byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem).
Z rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 8. 2001 (sp. zn. 12 Co 687/99 Krajského soudu v Brně vyplývalo, že odvolací soud posoudil tuto projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb.

Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. má původní vlastník živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, právo na jejich náhradu, a to k zajištění provozu své zemědělské nebo lesní výroby, pokud uvedený inventář a zásoby vnesl do zemědělského družstva nebo mu byly odňaty v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990; zemřel-li původní vlastník, má právo požádat o náhradu k zajištění provozu zemědělské nebo lesní výroby další oprávněná osoba uvedené v § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (dědic ze závěti, děti a manžel původního vlastníka zemědělské usedlosti, jeho rodiče a sourozenci). Povinnost poskytnout náhradu má právnická osoba, která tyto věci převzala nebo její právní nástupce; nelze-li umístit právnickou osobu, která věc převzala, nebo její právního nástupce, poskytne náhradu pozemkový fond způsobem uvedeným v § 18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (§ 20 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.).

Podmínkou pro vznik práva na náhradu za inventář je zajištění provozu zemědělské výroby oprávněnou osobou na půdě a v budovách usedlosti (viz stanovisko zaujaté pod č. 34/1993, str. 125 odst. 6, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Vzhledem k těmto uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů, z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud vycházet i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by u dovolání dovolatele byly splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle dříve platného (v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu) ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu. Nešlo tu o případ, v němž by soud odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, ani o řešení právní otázky odvolacím soudem, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu a ani o řešení právní otázky, která by byla konkrétně rozdílně rozhodována odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, A jen v případě přípustného dovolání (viz dříve platný § 241a odst. 3 občanského soudního řádu: Je-li dovolání přípustné ..... ) by mohl být uplatněn dovolací důvod obsahující námitku, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, která nemá oporu v provedeném dokazování.

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele s poukazem na dříve platná (v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu) ustanovení § 243b odst. 2, § 243b odst. 2, § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému náklady v tomto řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 12. února 2013
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu