28 Cdo 3800/2012
Datum rozhodnutí: 12.06.2013
Dotčené předpisy: § 18 odst. 1 předpisu č. 58/1969Sb., § 19a odst. 2 obč. zák.




28 Cdo 3800/2012

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: J. O. , bytem R. p. R., zastoupen JUDr. Ilonou Schelleovou, Dr., advokátkou v Brně, Foltýnova 37, proti žalované: Česká republika Ministerstvo financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu škody 20.260.560,- Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 109/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2012, č. j. 8 Co 393/2012-193, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 11. 2011, č. j. 24 C 109/2010-107, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20.260.560,- Kč. Odvolacím soudem bylo současně rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody způsobené tvrzeně nesprávným úředním postupem Finančního úřadu v Novém Jičíně a Finančního úřadu ve Fulneku (správců daně), které k vymožení nedoplatků evidovaných u žalobce jako daňového dlužníka vydaly dne 9. 10. 1996 pod č. j. FÚ/3304/921/96/ED a č. j. FÚ/378/970/509/96/Mi exekuční příkazy na prodej movitých věcí. Na jejich základě došlo k zabavení traktoru F., který byl podle tvrzení žalobce pojat do exekuce neoprávněně, neboť podle kupní smlouvy ze dne 3. 10. 1996 nenáležel vlastnicky žalobci, nýbrž obchodní společnosti Oczelják a syn, s. r. o. (žalobce jej měl poté pouze v nájmu). Vzhledem k nemožnosti využít traktor k podzimní sklizni v době od 10. 10. 1996 do 7. 4. 1997 požadoval žalobce ušlý zisk ve výši 20.260.560,- Kč.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Nižší instance vyšly ze zjištění, že společnost Oczelják a syn, s. r. o., které žalobce předmětný traktor prodal a od níž si jej posléze pronajal, vznikla jako právní subjekt teprve ke dni 10. 2. 1997, kdy byla zapsána do obchodního rejstříku. Až po tomto datu mohl stát prostřednictvím svých orgánů vyloučit traktor z daňové exekuce, což také učinil. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, bylo navíc ve vztahu k odpůrčí žalobě rozhodnuto, že předmětná kupní smlouva ze dne 3. 10. 1996, uzavřená mezi žalobcem a korporací Oczelják a syn, s. r. o., je ve smyslu § 42a obč. zák. vůči státu právně neúčinná, poněvadž zkracovala uspokojení jeho vymahatelných daňových pohledávek. Uvedené rozhodnutí tak představovalo podklad k tomu, aby se věřitel (stát) mohl na základě způsobilého titulu domáhat výkonu rozhodnutí postižením toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku. I kdyby tedy došlo k prodeji traktoru v dražbě při provádění exekuce a výtěžek z prodeje byl použit k úhradě daňových nedoplatků žalobce, nebylo by možno takový postup státu považovat za nezákonný. Soudy obou stupňů uzavřely, že v posuzované věci na straně státních orgánů nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a nemohlo proto dojít ani ke vzniku odpovědnosti státu za škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřoval v otázce nesprávného úředního postupu správního orgánu (finančního úřadu) při rozhodování o námitkách podle §§ 49, 76 zákona č. 71/1967 Sb. ve spojení s § 52 zákona č. 337/1992 Sb. a v důsledku toho vzniku nároku na ušlý zisk v rámci uplatněné náhrady škody podle zákona č. 58/1969 Sb. Zdůraznil, že finanční úřady vydaly rozhodnutí o námitkách proti exekučním příkazům až po uplynutí doby pěti měsíců a pěti dnů od jejich podání, tedy nikoli bezodkladně, jak bylo jejich povinností o prodloužení lhůty z jejich strany ani nebylo požádáno. Pokud tak finanční úřady neučinily, dopustily se podle názoru žalobce nesprávného úředního postupu, za který je třeba považovat i opožděné vydání rozhodnutí (traktor byl posléze vydán zpět jednateli obchodní společnosti Oczelják a syn, s. r. o., dne 7. 4. 1997). Dovolatel proto žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle článku II. bodu 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 1. 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo vydáno dne 24. 7. 2012, rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání opíral o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Kritérium zásadního právního významu napadené rozhodnutí odvolací instance nesplňuje.
Vzhledem k tomu, že majetková škoda způsobená tvrzeně nesprávným úředním postupem měla vzniknout přede dnem účinnosti zákona č. 82/1998 Sb., tj. před datem 15. 5. 1998 (§ 36 citovaného předpisu), aplikovaly nižší instance na věc správně zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.
Podle § 18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních orgánů a orgánů společenské organizace uvedených v § 1 odst. 1 nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plní. Podle § 18 odst. 2 zákona se odpovědnosti podle odstavce 1 nelze zprostit.
Nesprávný úřední postup představuje jeden z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu. Rozumí se jím porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (viz rozsudek NS sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Nejvyšší soud souhlasí se závěrem nižších instancí, že pokud finanční úřady rozhodly o žalobcem uplatněných námitkách proti vydaným exekučním příkazům až v roce 1997 v návaznosti na zápis obchodní společnosti Oczelják a syn, s. r. o., do obchodního rejstříku, nedopustily se nesprávného úředního postupu .
Kupní smlouvou ze dne 3. 10. 1996 byl předmětný (v exekuci v roce 1996 zabavený) traktor převeden žalobcem na výše označenou korporaci, aniž byla ovšem v této době nabyvatelka relevantním subjektem práva. Tím se stala až dne 10. 2. 1997 zápisem do obchodního rejstříku. Teprve k tomuto datu bylo možno usuzovat na její vznik a s tím spojenou právní subjektivitu, tedy způsobilost mít práva a povinnosti, včetně práva vlastnického. Podle § 19a odst. 2 obč. zák. mohou právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. S ohledem na tuto skutečnost bylo možno účinně uplatnit právo na vyloučení věci z vedené exekuce až poté, kdy subjekt, jemuž mělo právo nepřipouštějící daňovou exekuci svědčit, nabyl právní existenci a způsobilost . Finančními úřady bylo o vyloučení traktoru z exekuce rozhodnuto bezodkladně poté, co obchodní společnost Oczelják a syn, s. r. o., získala právní subjektivitu a tím i způsobilost s dotčenou věcí právně nakládat. Nejvyšší soud na tomto místě zároveň poukazuje na účelovost převodu věci z žalobce na korporaci Oczelják a syn, s. r. o., která se prokazatelně podává z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, v němž bylo ve vztahu k podané odpůrčí žalobě rozhodnuto, že předmětná kupní smlouva ze dne 3. 10. 1996 je podle § 42a obč. zák. vůči státu právně neúčinná .
Odvolací soud tedy rozhodl ve věci správně a v souladu s ustálenou judikaturou, pokud potvrdil zamítnutí žaloby o přiznání náhrady škody.
Z výše řečených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 a § 146 odst. 3 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalobce nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 12. června 2013

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu