28 Cdo 3782/2011
Datum rozhodnutí: 13.12.2011
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř., § 43 odst. 1 o. s. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř.




28 Cdo 3782/2011


U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce P. Č. , s adresou pro doručování poste restante, 370 03 České Budějovice , zastoupeného JUDr. Lucií Bányaiovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, proti žalovaným 1) Mgr. P. K. , a 2) správní orgán ČAK , o změnu rozhodnutí České advokátní komory, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 155/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. února 2011, č. j. 8 Co 238/2011-81, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jako odvolací soud ) potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2009, č.j. 34 C 155/2009-32, jímž bylo podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.) odmítnuto podání žalobce ze dne 30. 1. 2009 (jenž má být návrhem na zahájení řízení). Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, uzavřel, že žalobcův návrh, ve znění doplňujícího podání ze dne 2. prosince 2009, nelze věcně projednat, neboť postrádá řádné označení účastníků řízení, vůči nimž směřuje, neúplné a neurčité zůstává i vylíčení rozhodujících skutečností a není z něj zřejmé, čeho se jím žalobce domáhá (žalobní návrh). Takové vady brání pokračování v řízení a žalobci se je nepodařilo odstranit ani po návodné výzvě soudu prvního stupně usnesením ze dne 23. listopadu 2009, č.j. 34 C 155/2009-29, jímž byl žalobce současně poučen o procesních důsledcích neprojednatelného návrhu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., co do důvodů měl za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítal, že jím učiněné podání ze dne 30. ledna 2009 má všechny náležitosti žaloby a proto jej nebylo třeba vyzývat k jeho opravě nebo doplnění; takovýto postup soudu pokládá za šikanózní. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, že se nevyslovil ke všem odvolacím námitkám a nevysvětlil, proč podání pokládá za neurčité a nesrozumitelné. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, řízení zastavil a věc postoupil místně příslušnému správnímu soudu .

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a shledal dovolání zjevně bezdůvodným.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba (podání) řádně opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.).

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135). Rovněž údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá, musí být natolik přesný, určitý a srozumitelný, aby z něj bylo zřejmé, o jaké práva a povinnost navrhovateli jde, aby soud věděl, o čem má jednat a rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, č. 93, svazek 12, ročník 1998).

Určité a srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností (jimiž by byl vymezen předmět řízení po stránce skutkové) a uvedení toho, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), posuzovaný návrh postrádá. Z návrhu je patrno tolik, že navrhoval je nespokojen s rozhodnutím České advokátní komory ze dne 20. 1. 2009 (jímž bylo zrušeno rozhodnutí o určení advokáta žalobci); o jaká práva a povinnosti v řízení před soudem navrhovateli jde konkrétně, ovšem v návrhu uvedeno není. S určitostí pak nelze dovodit ani okruh účastníků, vůči nimž návrh směřuje, označuje-li žalobce zprvu za žalovaného osobu advokáta Mgr. Pavla Kolouška, v rozporu s tím však ve svých dalších podáních uvádí, že žalovaným je toliko správní orgán ČAK (se sídlem v Brně), s tím, že dříve žalovaný advokát je až druhým účastníkem . Dokladem neurčitosti a nesrozumitelnosti předmětu řízení je ostatně i žalobcem nyní činěný dovolací návrh, jestliže ve svých předchozích podáních žalobce usiloval o projednání věci v řízení před obecnými soudy, avšak nyní v rozporu s tím navrhuje zastavení řízení a postoupení věci místně příslušnému správnímu soudu .

V dané věci jak se z obsahu spisu podává byl soudem dodržen i postup předepsaný ustanovením § 43 odst. 1 o. s. ř., byl-li žalobce usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2009, č.j. 34 C 155/2009-29, vyzván k odstranění vad návrhu v soudem určené (přiměřené) lhůtě a současně byl poučen o tom, jak má opravu a doplnění provést. Nešlo o postup šikanózní (za jaký jej žalobce pokládá), nýbrž o plnění povinnosti soudu plynoucí ze zákona, s cílem vést navrhovatele k odstranění vad jeho podání. Neopodstatněnou je též námitka nepřezkoumatelnosti usnesení odvolacího soudu, jehož odůvodnění (v písemném vyhotovení) nepostrádá uvedení přesvědčivých důvodů, které vedly odvolací soud k závěru, že návrh žalobce i po jeho doplnění zůstal neurčitý a nesrozumitelný.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce je zjevně bezdůvodné; proto je Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a jiným účastníkům v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu