28 Cdo 3770/2012
Datum rozhodnutí: 13.08.2013
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




28 Cdo 3770/2012-58

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce J. H., bytem Ú. n. L., zastoupeného Mgr. Markem Štenclem, advokátem se sídlem Nový Malín 240 proti žalovanému Správa severočeského kraje Ústí nad Labem oddělení stížností pracujících vnitřní kontroly, se sídlem Ústí nad Labem, 40179, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 114/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 2. 2009, č. j. 9 Co 22/2009-39, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal náhrady škody za zneužití pravomocí veřejného činitele s opakovaným přikrýváním a legalizováním bezohlednosti litoměřické policie . Za žalovaných označil Správu severočeského kraje oddělení stížností pracujících vnitřní kontroly 40179 Ústí nad Labem . Uvedl, že na jeho pozemek č. 651/2 v k. ú. M. někdo neoprávněně nahrnul odpad (kamení), přičemž šetření litoměřické policie bylo neúspěšné, když por. F. zajistil ztrátu fotodokumentace prokazující použití těžké techniky ze spisu. Dále uvedl, že mjr. N. se odmítl zabývat rozhodnutím referátu životního prostředí Okresního úřadu Litoměřice, kterým bylo žalobci nabídnuto odklizení kamení z jeho pozemku a které žalobce označil za nezákonné a za rozkrádání státního rozpočtu. Na závěr uvedl, že při odjezdu ze své zahrádky po komunikaci pokryté vrstvou rozlámaných tašek došlo k poškození jeho auta. Když pak uvedenou událost nahlásil jako dopravní nehodu, byl označen za jejího viníka, přičemž původce navážky rozlámaných tašek za viníka označen nebyl.

Okresní soud v Ústí nad Labem žalobu usnesením ze dne 30. 7. 2008, č. j. 34 C 114/2008-32, odmítl s odůvodněním, že přes opakovanou výzvu postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř. žalobce neodstranil vady žaloby, které brání jejímu projednání.

K odvolání žalobce bylo uvedené rozhodnutí usnesením ze dne 19. 2. 2009, č. j. 9 Co 22/2009-39, Krajským soudem v Ústí nad Labem potvrzeno. V odůvodnění odvolací soud dovodil, že žaloba přes výzvu soudu zůstala neúplná a neurčitá, jak co do označení žalovaného subjektu, tak pokud jde o vylíčení rozhodných skutečností, zejména těch, které vedly k žalovaným ztrátám, a konečně konstatoval neurčitý petit.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v jehož odůvodnění namítal, že Krajský soud v Ústí nad Labem nevzal v úvahu skutečnost, že žalobce nemá právnické vzdělání; že se žalobce již deset let obrací ohledně řešení věci na nejrůznější orgány a konečně, že měl brát v úvahu snahu žalobce specifikovat označení důkazů k prokázání svých tvrzení ale i návrhy na výslech svědků.

Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013.
Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. v rozhodném znění je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby obecně přípustné za obdobného použití ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. v rozhodném znění je dovolání v případě, že odvolací soud rozhodl stejně jako soud prvního stupně přípustné jen pokud se jedná o tzv. skrytou diformitu [srov. § 237 odst. 1 písm. b)], nebo v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Vzhledem ke skutečnosti, že se v daném případě nejedná o případ skryté diformity, zbývá posoudit, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu nenastolil a dovolací námitky se v podstatě koncentrovaly do snahy vysvětlit proč žalobce přes usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 34 C 114/2008 17, vady žaloby neodstranil. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo než podané dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout, zejména zváží-li se nedostatek řádného označení žalovaného a petitu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 3 a § 243c odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 13. srpna 2013

JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu