28 Cdo 3739/2009
Datum rozhodnutí: 15.12.2011
Dotčené předpisy: § 75 odst. 2 obch. zák., § 75b odst. 1 obch. zák.




28 Cdo 3739/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause, v právní věci navrhovatelky O. N., bytem P., zastoupené JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem Národní třída 43, Praha 1, o obnovení likvidace, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 74 Cm 133/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.4.2009, č. j. 14 Cmo 427/2008 - 19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze, jako soud prvního stupně, usnesením ze dne 25. 6. 2008, č. j. 74 Cm 133/2008-7, zamítl návrh na zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti Č., státní podnik v likvidaci se sídlem P., IČ 00021989, z obchodního rejstříku (výrok I.), dále zamítl návrh na obnovení likvidace uvedené obchodní společnosti (výrok II.) a rovněž zamítl návrh na jmenování likvidátora této obchodní společnosti (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že uvedený státní podnik byl vymazán z obchodního rejstříku po skončení likvidace dne 9. 9. 2006. Podle soudu prvního stupně s ohledem na tuto skutečnost nelze aplikovat ustanovení § 75b odst. 1 obchodního zákoníku a ani ustanovení § 75b odst. 2 obchodního zákoníku, neboť po výmazu státního podniku z obchodního rejstříku se neobjevil žádný dosud neznámý majetek.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3.4.2009, č. j. 14 Cmo 427/2008 19, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením v tom, že ustanovení § 75b odst. 1 obchodního zákoníku nepřichází do úvahy, když upravuje obnovení likvidace v situaci, kdy ještě nedošlo k výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku. Ohledně ustanovení § 75b odst. 2 obchodního zákoníku vyslovil závěr, že dosud neznámým majetkem z obchodního rejstříku vymazaného státního podniku nemůže být i jeho závazek. Podle odvolacího soudu do majetku státního podniku patří pouze jeho aktiva a nikoli závazky. Zaujal názor, že pokud má navrhovatelka pohledávku vůči zaniklému státnímu podniku, měla ji včas přihlásit do likvidace podle ustanovení § 73 obchodního zákoníku. Dospěl k závěru, že tvrzená existence pohledávky navrhovatelky vůči zaniklému státnímu podniku nezakládá důvod pro aplikaci ustanovení § 75a odst. 2 obchodního zákoníku. Uzavřel, že návrh na obnovení likvidace uvedeného státního podniku proto nelze považovat za důvodný.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala navrovatelka včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní význam otázky řešené odvolacím soudem je podle jejího názoru dán jednak tím, že jde o otázku, která dosud nebyla vyššími soudy řešena, a pokud byla, bylo to v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, č. j. 28 Cdo 4968/2007 - 305, přičemž tam uvedené právní závěry byly opačné, než jak je uvedeno v napadeném usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle dovolatelky si soudy nesprávně vyložily pojem majetku pro účely zrušení výmazu zápisu z obchodního rejstříku a obnovení likvidace státního podniku. Dovozovala, že do tohoto majetku je zapotřebí zahrnout i závazky státního podniku. Tvrdila, že zákonodárce měl nepochybně při řešení otázky majetku ve vztahu k obnovení likvidace na mysli obchodní majetek obecně, tj. aktiva i pasiva, neboť by jinak, pouze při zohlednění aktiv, mohlo docházet k nespravedlivému řešení ve vztahu k likvidaci. Dále namítala, že navíc se v této konkrétní věci jednalo o restituční nárok na vydání věci (pozemku), přičemž podle příslušných restitučních zákonů nebylo možné s majetkem, na který byl uplatněn restituční nárok, vlastnicky nakládat. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přezkoumal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009, před novelou provedenou zák. č. 7/2009 Sb. (srov. čl. II, bod 12 přechodných ustanovení zák. č. 7/2009 Sb.). Zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s. ř.), že však není v této věci přípustné.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a), b/) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
Dovolací soud si je vědom závěrů vyslovených v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 26. 2. 2008, č. j. 28 Cdo 4968/2007-305, (v řízení zahájeném žalobkyní O. N., vedeném proti tehdy žalovaným 1.Č., s. p. v likvidaci a 2. Ministerstvu financí ČR, o uzavření dohody o vydání věci a o zaplacení 23.000.000 Kč), na něž dovolatelka odkazuje. Dovolací soud však nemůže ponechat stranou judikatorní vývoj, k němuž v mezidobí došlo. K otázce předložené dovolacímu přezkumu se totiž Nejvyšší soud ČR již vyjádřil, a to naposledy ve svém usnesení ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 5264/2009 (shodně předtím i v usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, jakož i usnesení ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008). Závěr zde zaujatý vyústil v právní větu, podle níž Majetek, o který společnost vymazaná z obchodního rejstříku v době výmazu vedla spor, za dosud neznámý majetek ve smyslu ustanovení § 75b odst. 2 obch. zák. zásadně považovat nelze . V tomto smyslu lze dnes hovořit již o ustálené výkladové praxi.
Tato okolnost tak brání závěru, že by otázka předložená dovolacímu přezkumu mohla představovat otázku zásadního právního významu. Absentuje tak základní předpoklad přípustnosti dovolání v této věci ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve vztahu k ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti dovolání navrhovatelky (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2011
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu