28 Cdo 367/2002
Datum rozhodnutí: 14.03.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 367/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně MUDr. O. B., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) M. B. a 2) L. B., zastoupených advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 298/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10.2001, č.j. 17 Co 510/2000-67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 10.12.1999, se domáhala žalobkyně uložení povinnosti žalovaným vyklidit a vyklizený předat byt blíže popsaný v žalobě.

Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22.11.2000, č.j. 8 C 298/99-54, žalobu zamítl. Dovodil, že nájemní smlouva ze dne 25.11.1992 je neplatným právním úkonem podle § 37 odst. 1 o.z. Dospěl k závěru, že oba žalovaní splnili zákonné předpoklady pro přechod práva nájmu bytu podle § 706 o.z. Uzavřel, že oběma žalovaným svědčí k předmětnému bytu nájemní právo.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 8.11.2001.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 7.1.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Odkazovala na důvody uvedené v odvolání. Nesouhlasila s právním názorem odvolacího soudu. Navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání.

Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 10.12.1999, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 22.11.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).

V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243 odst. 4 o.s.ř., za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s..ř. Žalobkyně sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaných k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č.177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 14. března 2002

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu