28 Cdo 3391/2010
Datum rozhodnutí: 02.02.2011
Dotčené předpisy: § 51 obč. zák., § 37 obč. zák.




28 Cdo 3391/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr.Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce Mgr. Ing. Bc. K. Š., proti žalované 3K, s. r. o., se sídlem Počernická 513/56, Praha 10, zastoupené JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem Anglická 28, Praha 2, o 122.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 400/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 28. 6. 2010, č. j. 22 Co 29/2010 68 takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 6. 2010, č. j. 22 Co 29/2010 68 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně. Napadeným usnesením soud I. stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a vyzval jej, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení své odvolání podané 8. 6. 2009 doplnil způsobem ve výroku napadeného rozhodnutí uvedeným a výrokem III. žalobci povolil, aby uhradil soudní poplatek z odvolání ve výši 4.880,- Kč do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto usnesení.

Učinil tak v řízení, v němž zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 122.000,- Kč spolu s úrokem tam uvedeným. Nepřiznání osvobození od soudních poplatků odůvodnil tím, že mu žalobce nepředložil vyžadovaný formulář o osobních, majetkových a příjmových poměrech ani jiné doklady prokazující skutečnosti, na základě kterých by bylo možno zjistit, že jsou u něho splněny důvody pro postup podle § 138 o. s. ř. Konstatoval přitom výši soudního poplatku z dovolání ve výši 4.880,- Kč.

Dále shledal, že odvolání žalobce ze dne 8. 6. 2009 je třeba doplnit, proto jej vyzval k odstranění vad odvolání podle § 209 o. s. ř. Zároveň mu povolil uhradit soudní poplatek ve lhůtě uvedené výše s odkazem na § 55 o. s. ř.

Odvolací soud zjistil, že žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, které odůvodnil podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14. 9. 2009, z něhož vyplývá, že žalobce má čistý měsíční příjem ve výši 19.697,- Kč, pracuje na finančním úřadě, jiné příjmy ani dávky nepobírá, je rozvedený, nemajetný, na výživné pro svou dceru platí měsíčně 2.500,- Kč. Dále uvedl, že má dluhy ve výši 500.000,- Kč, které ničím nedoložil a nepředložil doklady o jejich splácení.

Tato zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně kvalifikoval tak, že žalobce neosvědčil oprávněnost své žádosti a pro osvobození od soudních poplatků nebyly dány nezbytné předpoklady podle § 138 odst. 1 o. s. ř.. Při posouzení ekonomické situace žalobce vyšel odvolací soud z jeho výše uvedených ekonomických poměrů, náklady na bydlení posoudil jako snížené v důsledku žití ve společné domácnosti s rodiči a k tvrzeným dluhům nepřihlédl, neboť je žalobce nijak nedoložil. Jako finanční odborník si měl být vědom svých finančních možností a odvolací soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že bylo v možnostech žalobce soudní poplatek uhradit.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že jde-li o přípustnost a důvody dovolání, má za to, že rozhodnutí nevycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu. Majetkové poměry mu podle jeho názoru neumožňují soudní poplatek uhradit, a proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. Co se týče povinného právního zastoupení uvedl, že je osobou, která má právnické vzdělání.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1.7.2009, neboť dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou účastníkem řízení, který je fyzickou osobou, která má právnické vzdělání ( § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( § 236 odst. 1 o. s. ř.).

V dané věci dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není v dané věci dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není usnesením ve věci samé). Nelze je tedy podřadit ustanovením § 238 , § 238a ani § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., a v úvahu nepřichází ani aplikace ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.

Přípustnost dovolání nebylo takto možno dovodit z žádného ustanovení platného procesního práva. Dovolací soud proto za použití ustanovení § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve vztahu k ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití § 224 odst.1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 2. února 2011

JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu