28 Cdo 3360/2008
Datum rozhodnutí: 19.02.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 3360/2008


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce o. N. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. f. Č. r., o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 6 C 242/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2008, č. j. 61 Co 84/2008-170, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2008, č. j. 61 Co 84/2008-170, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 11. 2007, č. j. 6 C 242/2006-161, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-jih k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:


I.


Krajský soud v Plzni svým rozsudkem shora označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 11. 2007, č. j. 6 C 242/2006-161, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr č. 48, díl 1 o výměře 1.300 m2 a pozemku ve zjednodušené evidenci - původ grafický příděl č. 425, díl 2 o výměře 7.937 m2 v obci N. V., katastrální území N. V. u P. Odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému na nákladech řízení o odvolání částku 392,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.


Odvolací soud dovodil, že stát (žalovaný) mohl nemovitosti vydržet. V této věci se tak stalo; byly naplněny podmínky § 134 odst. 1 obč. zák. Žalobce musel vědět, že na něj pozemky přešly zákonem č. 172/1991 Sb. (24. 5. 1991) a měl jednat s P. f. o jejich vydání. Nedělo-li se tak, pak 10-ti letá vydržecí doba uplynula (žaloba byla podána v roce 2006). (Podle soudu prvního stupně navíc § 8 zákona č. 172/1991 Sb. ukládal obcím povinnost do jednoho roku od nabytí vlastnictví k nemovitostem učinit návrh katastru na zápis těchto nemovitostí; zákon tedy v zájmu právní jistoty ukládal obci povinnost, jejíž splnění mělo zamezit pozdějším nejasnostem při posouzení právních vztahů.)


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral o otázku zásadního právního významu. Pro věc určující zásadní právní význam spatřoval v tom, že je nutno vyřešit otázku vydržení obecního majetku státem. Žalobce neměl k dispozici přídělové listiny a mohl uplatnit restituční nárok až podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb. po novele č. 114/2000 Sb. Popíral předpoklad dobré víry ze strany státu při uchopení držby. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil tomuto věc k dalšímu řízení.





Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.


II.


Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).


Dovolání je přípustné a důvodné.


Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zák.).


Na straně žalovaného mohla - v obecné rovině - existovat dobrá víra podle § 130 odst. 1 obč. zák., že je oprávněným držitelem pozemku. Pokud soud prvního stupně v tomto smyslu odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1603/2005 a odvolací soud tuto konstrukci přijal, pak je ovšem nutno zdůraznit, že skutkové okolnosti i některé právní aspekty jsou v nyní posuzované věci odlišné.


Podle § 2a odst. 3, 4 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (ve znění zákona č. 114/2000 Sb.), obce (3) prokáží existenci přídělu zejména


a) vydanou přídělovou listinou svědčící obci nebo příslušnému národnímu výboru působícímu na území obce,


b) schváleným přídělovým plánem, nebo


c) schváleným grafickým přídělovým plánem.


(4) Nelze-li příděl doložit listinami shora uvedenými, považuje se za doklad o přídělu listina vyhotovená příslušným státním orgánem s uvedením jednacího čísla přídělového rozhodnutí, je-li z ní zřejmý rozsah přídělu i přídělce.


Teprve novela zákona č. 172/1991 Sb., vydaná pod č. 114/2000 Sb., tedy umožnila žalobci uplatnit restituční nárok. Žalobce neměl k dispozici předtím nezbytně požadované důkazy o svém vlastnictví před 31. 12. 1949 ani přídělovou listinu ani přídělový plán. Od účinnosti zákona č. 114/2000 Sb., tj. od 1. 7. 2000, však k uplatnění nároku postačily žalobcem dohledané dokumenty (návrh přídělu a další).


Jestliže navíc v meziobdobí žalobce vyzval již v roce 1999 Státní statek K., s. p., pak stát tím spíše nemohl mít od 24. 5. 1991 (den účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.) nepřerušenou desetiletou dobrou víru ve své vlastnictví tak, jak dovodil odvolací soud.


Nejvyšší soud proto shledává pro zásadní právní význam (judikatorní novost řešení určující právní otázky) napadeného rozsudku dovolání žalobce přípustným (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.), a pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem také důvodným (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Napadený rozsudek byl následkem tohoto zrušen; protože se shodného pochybení v právním posouzení věci dopustila i první instance, bylo zrušeno i její rozhodnutí a věc jí vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).


V dalším průběhu řízení, v němž budou obě nižší instance vázány právním názorem Nejvyššího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech řízení před dovolacím soudem.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 19. února 2009


JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.


předseda senátu