28 Cdo 3187/2010
Datum rozhodnutí: 03.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 18 odst. 3 ZKV




28 Cdo 3187/2010

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. J. K. , správce konkursní podstaty úpadkyně ELMAN, a. s., IČ 00654442, se sídlem v Dobrušce, zastoupeného JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, 530 03, proti žalované El-Terno, a. s., v likvidaci , IČ 25275607, se sídlem v Dobrušce, Náměstí F. L. Věka 17, zastoupené JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Adámkova 149, 539 01, o zaplacení částky 501.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 107/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2010, č. j. 24 Co 25/2010-121, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.)

Žalobce se žalobou podanou dne 29. 5. 2008 domáhal po žalované zaplacení částky 501.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byl na základě usnesení Krajského soudu v Hradci králové ze dne 12. 1. 2000, č. j. 46 K 312/99-140, jmenován správcem konkursní podstaty úpadkyně ELMAN, a. s. a jako konkursní správce následně doplněním soupisu ze dne 21. 2. 2001 sepsal do konkursní podstaty úpadkyně nemovitosti ve vlastnictví žalované. Proti tomu se žalovaná bránila návrhem na jejich vyloučení z konkursní podstaty úpadkyně, ale neúspěšně (zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2004, č. j. 41 Cm 185/2001-85, byl posléze potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, č. j. 4 Cmo 70/2005-131). Dále žalobce uvedl, že od 21. 2. 2001 do dne podání žaloby užívaly nemovitosti žalované třetí osoby, které za jejich užívání platily žalované nájemné, ačkoliv správa nemovitostí zapsaných v soupisu konkursní podstaty náležela toliko správci konkursní podstaty. Žalobce tudíž uzavřel, že žalovaná se přijetím nájemného na jeho úkor obohacuje.

Žalovaná namítala, že ve vztahu k žalobci není v žádném právním vztahu, z něhož by žalobci mohla vzniknout pohledávka. Z uvedeného důvodu navrhla žalobu zamítnout.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 6. 2009, č. j. 3 C 107/2008-70, žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 501.000,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaná s ohledem na doplnění soupisu konkursní podstaty věděla, že nemovitosti v jejím vlastnictví byly do tohoto soupisu zahrnuty, proto měla žalobci umožnit s nimi nakládat. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná, která tak neučinila, se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 3. 2010, č. j. 24 Co 25/2010-121, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přitom se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, kterým soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. , má-li napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Vedle dovolacích důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ke kterým soud nemohl vzhledem k dikci ustanovení § 237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř. přihlédnout, dovolatelka jako dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. uvedla, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Namítla, že ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), umožňuje správci konkursní podstaty s majetkem sepsaným do soupisu toliko nakládat a to až ode dne, ve kterém nabude právní moci rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby na vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty, z čehož plyne, že právo vlastníka věc držet, užívat, požívat plody a užitky zůstává nedotčeno.

K podanému dovolání se žalobce nevyjádřil.

Podle ustanovení § 18 odst. 3 ZKV jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsaná do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 2086/2000, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 27/2003 civ., formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého je správce konkursní podstaty úpadce i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a požívat její plody a užitky (např. ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1478/2005, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 43/2008 civ.). Shora uvedený závěr, na němž nemá Nejvyšší soud důvod nic měnit, se pak plně prosadí i v projednávané věci (srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. II. ÚS 659/04).

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam, neboť závěry v něm obsažené jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách http://www.nsoud.cz ). Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 3 C 107/2008, dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž by mohl zohlednit dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (§ 237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 3. listopadu 2010 JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu