28 Cdo 3171/2010
Datum rozhodnutí: 06.12.2010
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř., § 241b odst. 3 o. s. ř.




28 Cdo 3171/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně HORA HOLDING, s. r. o. , IČ 63911191, se sídlem v Českých Budějovicích, Skuherského 53, zastoupené JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437, proti žalovanému Mgr. L. Z. , zastoupenému Mgr. Danielem Krajčem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, o zaplacení částky 575.000,- Kč , vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 577/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2010, č. j. 8 Co 3002/2009-560, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Krčmy, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil žalobě vyhovující rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.



Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že v daném případě jde o blanketní dovolání, které je ve své podstatě vadným podáním, jež mohl dovolatel doplnit jen ve lhůtě k podání dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle § 240 odst. 1, věty první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalovaného doručen dne 15. 4. 2010. Dovolání proti němu podal žalovaný dne 15. 6. 2010, aniž by dovolání obsahovalo určení rozsahu, v jakém se jím rozsudek odvolacího soudu napadá, a z jakých konkrétních důvodů se tak činí (jednalo se o tzv. blanketní dovolání, jež zahrnovalo pouze odkaz na §§ 237 a 241a o. s. ř. bez náležitého doůvodnění). O uvedené náležitosti žalovaný dovolání nedoplnil.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které - jak je z výše citovaných ustanovení zákona patrno - může dovolatel doplnit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Ust. § 241b odst. 3 o. s. ř. zde zamezuje tomu, aby podáním tzv. banketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení. Lhůta určená tímto ustanovením je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se (původně odstranitelné) vady řízení stávají neodstranitelnými; dovolací soud tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004).
V posuzované věci lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody žalovanému marně uplynula dne 15. 6. 2010, tedy v den, kdy žalovaný blanketní dovolání podal. Později je tak již doplnit nemohl.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. § 241b odst. 3, věty první, a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud v souladu se svou rozhodovací praxí nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 10.000,- Kč podle ust. § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., obojí navýšené o DPH podle ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., celkem tedy 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2010 JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu