28 Cdo 3109/2006
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 3109/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. s. v. s. a p., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Č. s. v. s., zastoupenému advokátem, o zrušení rozhodnutí valné hromady žalovaného a zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 67/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2006, č. j. 20 Co 445/2005 48, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2005, č. j. 12 C 67/2002-34, ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že se žaloba o zaplacení 50.000,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 10. 9. 2001 do zaplacení zamítá. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému, jak mu vznikly před soudy obou stupňů, ve výši celkem 36.361,- Kč, a to k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.


Soud prvního stupně již dříve zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí 26. valné hromady žalovaného ze dne 3. 12. 2002 o odložení splatnosti příspěvku na činnost žalobce za rok 2000; tento výrok rozsudku soudu prvního stupně již nabyl právní moc. Ohledně zaplacení žalobcem nadále požadované peněžité částky pak odvolací soud dospěl k závěru, že sice 25. valná hromada žalovaného přijala dne 31. 5. 2001 usnesení, kterým žalobci přiznala příspěvek na činnost za rok 2000 ve výši 50.000,- Kč, avšak následně byla usnesením 26. valné hromady ze dne 3. 12. 2001 splatnost příspěvku odložena a později usnesením 33. valné hromady ze dne 26. 5. 2005 nebyl příspěvek žalobci přiznán (stalo se tak v důsledku nevypořádaných dluhů mezi účastníky, když podle tvrzení žalovaného žalobce nezaplatil náklady řízení při neúspěchu ve vzájemném soudním sporu). Podle právního názoru odvolacího soudu byl žalovaný oprávněn dalšími usneseními svých valných hromad výplatu příspěvku pozastavit a posléze nepřiznat, i když předchozím usnesením byl tento nárok založen. Taková rozhodnutí jsou plně v pravomoci žalovaného jako občanského sdružení a toto oprávnění valné hromady nemůže být důvodně zpochybněno. Pro samotný rozsudek odvolacího soudu pak byl rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a dovodil, že rozhodnutím 25. valné hromady žalovaného bylo založeno jeho právo na výplatu příspěvku ve výši 50.000,- Kč. Toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s čl. 3 odst. 3 písm. b) stanov žalovaného. Vzniklé právo na zaplacení peněžité částky tedy již nemohlo být žalobci odňato, zejména pak ne po jeho vyloučení ze svazu. Příspěvek měl být vyplacen za rok 2000, tedy za dobu, kdy byl žalobce plnoprávným členem žalovaného. Usnesení valných hromad č. 26 a č. 33 již byla přijata v době, kdy žalobce nebyl členem žalovaného a neměl žádnou možnost jeho usnesení zpochybňovat, či jinak se jim bránit. Tím spíše jim nelze přiznat právní následky. Žalobce žádal, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.


Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo při změně prvostupňového rozsudku přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/ o s. ř.) a dovolací důvod byl tvrzen ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci.


Dovolání není důvodné.


Dovolací soud pokládá za relevantní tyto skutečnosti:


- rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 12 C 152/2001 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 20 Co 358/2004 byla zamítnuta žaloba o zrušení rozhodnutí 25. valné hromady žalovaného ze dne 31. 5. 2001 o zrušení členství žalobce v žalovaném svazu; rozhodnutí nabylo právní moc 22. 11. 2004; ke dni 31. 5. 2001 tedy žalobce přestal být členem žalovaného;


- usnesením téže 25. valné hromady žalovaného byl žalobci dne 31. 5. 2001 přiznán příspěvek na činnost tehdy ještě členské organizace na rok 2000 ve výši 50.000,- Kč;


- usnesením 26. valné hromady žalovaného ze dne 3. 12. 2001 bylo žalobci vyplacení příspěvku pozastaveno až do vypořádání vzájemných závazků a pohledávek a ukončení všech soudních sporů vedených mezi těmito účastníky;


- usnesením 33. valné hromady žalovaného ze dne 26. 5. 2005 bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku žalobci, přičemž tímto usnesením došlo ke změně dřívějších rozhodnutí valných hromad ve věci tohoto příspěvku.


Všechna rozhodnutí, vycházející rámcově z § 6 odst. 2 písm. d/ zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, upravujícího způsob ustanovení orgánů sdružení (valné hromady jako nejvyššího zastupitelského orgánu), a konkrétněji z již zmíněného odstavce 2 § 6 ve svém celku, upravujícím roli stanov sdružení v interní činnosti občanského sdružení, nemají podle zjištění a právních závěrů odvolacího soudu žádnou bezprostřední oporu ve stanovách žalovaného (a v řízení nebyl zjištěn ani jiný interní dokument žalovaného, jenž by podrobně upravoval podmínky a postup při výplatě příspěvku jako event. nárokového plnění).


Jedná se tedy o plnění, k jehož přiznání byl sice žalovaný oprávněn, nikoli však povinen. Na příspěvek na činnost za předchozí kalendářní rok nevznikl žalobci žádný právní nárok a nebyly stanoveny ani podmínky pro přiznání tohoto příspěvku. Dovolací soud nepovažuje za rozhodné, zda bylo o přiznání příspěvku, jeho zadržení a pozdějším nevyplacení rozhodnuto v době, kdy žalobce ještě byl členem žalovaného, či později. Tato skutečnost není významná pro posuzování relevantního obsahu rozhodnutí valné hromady žalovaného. Stejně tak bylo v rámci vnitroorganizační autonomie občanského sdružení právem žalovaného změnit původní rozhodnutí a dalšími usneseními rozhodnout o příspěvku jinak. Zákon č. 83/1990 Sb. v tomto směru neopravňuje soud, aby do rozhodování orgánů sdružení jakkoli zasahoval (soudní ochrana člena sdružení podle § 15 odst. 1 cit. zákona směřuje jen proti nezákonnosti rozhodnutí orgánu sdružení či jeho rozporu se stanovami).


Odvolací soud tedy posoudil věc po právní stránce správně a dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).


Úspěšnému žalovanému by vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady však z jeho strany nebyly v tomto řízení vynaloženy.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.





V Brně dne 30. května 2007


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu