28 Cdo 3079/2008
Datum rozhodnutí: 26.11.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 879c odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb.




28 Cdo 3079/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce S. s. s. Č. r., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice, jejímž jménem jedná Ú. p. z. s. v. v. m., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 293/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2006, č. j. 18 Co 432/2006-68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech bylo určeno, že žalobce je vlastníkem čtyř v rozsudku specifikovaných pozemků v katastrálním území D., zapsaných na LV č. 580, vedených u Katastrálního úřadu pro K. k., Katastrální pracoviště K. V. Dále soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení v částce 13.078,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud vzal za prokázané, že právnímu předchůdci žalobce byly podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářského zákoníku) a § 10 vyhl. č. 156/1975 Sb. pozemky předány do trvalého užívání. Žalobce je vlastníkem budovy č.p. 585 na pozemku parc. č. 856/4. Pozemky parc. č. 856/2 a parc. č. 856/3 jsou pak sousední a souvisí s provozem výše uvedené budovy. Žalobce k nim má rovněž zřízeno právo trvalého užívání. Soud prvního stupně vycházel z ust. § 879c občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), ve znění zákona č. 103/2000 Sb., na jehož základě požádal žalobce stát o změnu práva trvalého užívání pozemků na právo vlastnické v jednoroční lhůtě. Předmětné ustanovení bylo sice zákonem č. 229/2001 Sb. zrušeno s účinností od 30. 6. 2001, nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 3. 2004, publikovaného pod č. 278/2004 Sb., však byla zrušena část II. zákona č. 229/2001 Sb., která se ust. § 879c obč. zák. týkala. Okresní soud z toho dovodil, že platnost ust. § 879c obč. zák. byla obnovena.

Krajský soud pak přijal stejné právní závěry jako soud první instance a jeho rozsudek potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které opírala o důvodnost pro nesprávné právní posouzení věci a o přípustnost pro otázku zásadního právního významu. Své dovolání žalovaná opřela o řadu sofistikovaných argumentů, blíže specifikovaných v samotném dovolání.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Žalovaná podala dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) a za současného splnění podmínky povinného zastoupení (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Přípustnost dovolání dovozovala z § 237 odst. 1 písm. c) a jeho důvodnost opírala o ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Již dříve dospěl Nejvyšší soud k závěru (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2205/2005 a další rozhodnutí), že pokud účastník požádal v souladu s ust. § 879c odst. 4 obč. zák. o změnu práva trvalého užívání pozemků na právo vlastnické (což se v tomto případě stalo dopisem žalobce ze dne 10. 10. 2000), pak k této změně došlo od 1. 7. 2001, tedy v intencích zákona č. 103/2000 Sb. Ust. § 879c obč. zák. bylo zrušeno zákonem č. 229/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 30. 6. 2001, tedy o pouhý jeden den dříve, než mohla uplynout lhůta jednoho roku, předpokládaná v ust. § 879c obč. zák.

Ústavní soud však svým nálezem ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02 zrušil část druhou zákona č. 229/2001 Sb. Nejvyšší soud je vázán plenárním nálezem Ústavního soudu, i tou částí odůvodnění, kde je zřejmý právní názor Ústavního soudu, že zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními §§ 879c, 879d a 879e obč. zák. V souladu s tímto nálezem Nejvyšší soud již rozhodl v obdobných věcech zejména je nutné upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5426/2007, ve kterém je podrobně rozvedena otázka vázanosti obecných soudů rozhodnutím Ústavního soudu a taktéž zde Nejvyšší soud dovodil, že zrušením části druhé článku II. cit zákona se následně obnovuje právní stav založený ustanoveními §§ 879c, 879d a 879e obč. zák.

Pokud jde o vztah ustanovení § 879c obč. zák. a nezrušené části IV. zákona č. 229/2001 Sb., byla tato problematika rovněž již dříve judikována, např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1961/2006.

Odvolací soud tedy posoudil pro věc rozhodnou právní otázku z hlediska hmotného práva správně a vzhledem ke konstantní judikatuře bez jakékoli kontradikce vyšších instancí věc nevykazuje ani judikatorní přesah ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) tedy nejsou splněny a Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítá (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Žalobci nevznikly v tomto řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu