28 Cdo 3074/2012
Datum rozhodnutí: 09.01.2013
Dotčené předpisy: § 15 odst. 1 předpisu č. 83/1990Sb., § 5 předpisu č. 83/1990Sb.




28 Cdo 3074/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: K. K. , bytem P., zastoupený Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem v Praze 9, Jandova 8, proti žalovanému: Fotbalová asociace České republiky (dříve Českomoravský fotbalový svaz, o. s.) , se sídlem v Praze 6, Diskařská 100, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem v Praze 1, Týn 1049/3, o určení rozporu rozhodnutí žalovaného se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 352/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. 21 Co 497/2011-75, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. 21 Co 497/2011-75, se v celém rozsahu ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

I.


Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 5. 2011, č. j. 8 C 352/2010-51, a to tak, že byla zamítnuta žaloba o určení, že usnesení Odvolací a revizní komise Českomoravského fotbalového svazu, o. s. (dále jen ČMFS ), datované dnem 6. 9. 2010, č. j. 15/10, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí Disciplinární komise ČMFS ze dne 4. 5. 2010, č. j. 37/2010, pokud jde o zákaz výkonu všech funkcí spojených s utkáními ČMFS na dva roky a v části o zaplacení pokuty 300.000,- Kč z důvodu jejího nezaplacení jako podmínky projednání podle čl. 11 odst. 2 Statutu Odvolací a revizní komise ve spojení s čl. 25 odst. 8 písm. g) Disciplinárního řádu, je v rozporu se zákonem a stanovami žalovaného. Odvolacím soudem bylo současně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, které byly v částce 23.760,- Kč uloženy k platbě žalobci ve prospěch žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Vojáčka, advokáta.
První instance předmětnému určovacímu návrhu vyhověla. Dovodila, že žalovaný subjekt nebyl oprávněn uložit žalobci žádné povinnosti, poněvadž žalobce nebyl členem žalovaného občanského sdružení (fotbalového svazu, nyní asociace) a nepodléhal tak jeho jurisdikci (§ 5 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů).
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Výkladem článku 3 bodu I. Stanov ČMFS ve spojení s interpretací § 5 zákona č. 83/1990 Sb. dospěl k závěru, že žalobce jako čelný funkcionář a osoba se zásadním vlivem na chod fotbalového klubu (prezident, statutární zástupce a jediný jednatel obchodní společnosti Fotbalový klub Bohemians Praha a. s.) podléhal disciplinární pravomoci ČMFS. Odvolací instance konstatovala závažnost skutku, který se stal předmětem disciplinární sankce (skutkový stav: 1) pokyn k nenastoupení týmu Fotbalového klubu Bohemians Praha a. s. krátce před zahájením fotbalového utkání proti klubu Bohemians 1905 a. s. dne 10. 4. 2010 v rámci nejvyšší fotbalové soutěže; 2) nedodání důkazů k úplatkářské aféře mezi fotbalovými kluby Bohemians Praha a SK Sigma Olomouc a nařčení funkcionáře ČMFS Mgr. J. K. v souvislosti s touto kauzou). Shledala, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo v rozporu se Stanovami ČMFS a uvedla, že přiměřenost trestu soudu přezkoumávat nepřísluší. S okolností, že se Odvolací a revizní komise ČMFS distancovala od svého původního rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010 (o zrušení aktu Disciplinární komise ze dne 4. 5. 2010 a zastavení disciplinárního řízení) s odůvodněním, že jde o paakt nezpůsobilý vyvolat právní následky a není tak založena překážka věci pravomocně rozhodnuté, se odvolací soud vypořádal tak, že zásada ne bis in idem tímto postupem nebyla porušena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V první řadě nesouhlasil s právním posouzením otázky jeho členství v žalovaném občanském sdružení. Namítal opětovně porušení práva na spravedlivý proces, k němuž došlo podle jeho tvrzení v důsledku nerespektování obecně platné procesní zásady ne bis in idem ze strany žalovaného, který rozhodl o věci, o níž bylo již předtím stejným orgánem rozhodnuto jinak (dne 1. 6. 2010). Závěry odvolacího soudu k otázce překážky věci rozhodnuté pokládal žalobce za nepřezkoumatelné. Měl také za to, že napadené rozhodnutí žalovaného sdružení postrádá náležité odůvodnění není z něj například vůbec patrno, jak se měl žalobce dopustit disciplinárního provinění ve formě nařčení Mgr. K. z úplatkářské aféry Bohemians Praha SK Sigma Olomouc . Dovolatel nesdílel ani právní názor odvolacího soudu o tom, že soudu nepřísluší přezkoumávat přiměřenost uděleného trestu. Závěrem žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání prostřednictvím právního zástupce písemně vyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolací instance považoval za věcně správné, nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. účinným od 1. 1. 2013. Zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce opíral přípustnost dovolání o diformitu rozsudků nižších instancí podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvody byly uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. pro vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále z titulu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a taktéž podle § 241a odst. 3 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí mělo vycházet ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolání je přípustné.
Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé což dopadá i na projednávanou věc.
Dovolání je též důvodné.
II.
Dovolací soud se bude dále zabývat, a to při vázanosti vylíčenými dovolacími důvody, těmi aspekty právního posouzení věci odvolacím soudem, jež považuje za určující pro své rozhodnutí. Jsou jimi
1) Aktivní legitimace žalobce
Nejvyšší soud nehodlá polemizovat s kontroverzními zjištěními, resp. závěry odvolací instance, že fyzické osoby nabývají členství v ČMFS příslušností k členským klubům a že žalobce náležel pod fyzické osoby, které nabývají členství v důsledku interpretace článku 3 bodu I. Stanov ČMFS. Dovolací soud není přesvědčen o této konstrukci materiálního členství vznikajícího bez toho, aniž by dotyčná fyzická osoba projevila výslovně vůli členem svazu, resp. asociace být. Ostatně tyto otázky budou s účinností od 1. 1. 2014 jasně upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., tedy novým občanským zákoníkem.
Co je však podstatné, aktivní legitimace žalobce k podání žaloby podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. vyplývá již ze samotné skutečnosti, že brojí proti finančně citelné sankci uložené mu pokutou ve výši 300.000,- Kč. Žalobce se tak dostal do postavení analogického členu občanského sdružení, jak ostatně Nejvyšší soud již dovodil v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2865/2006.
Lze též souhlasit s těmi závěry odůvodnění rozsudku odvolací instance, podle nichž byl žalobce podroben disciplinární pravomoci orgánu ČMFS z toho důvodu, že se stal účastníkem fotbalového utkání (viz čl. 1 bod 1. Disciplinárního řádu ČMFS a jeho další ustanovení). Vymezení účastníka fotbalového utkání je sice poněkud vágní a dovolací soud o něm vyslovil pochybnosti již ve výše citované věci 28 Cdo 2865/2006, v níž postupoval restriktivně a funkcionáře dozorčího orgánu akciové společnosti (člena ČMFS) za takového účastníka pro disciplinární účely nepovažoval. Nicméně v nyní posuzované věci je příčinný vztah mezi jednáním žalobce a jeho vytknutými následky velmi intenzivní. Žalobce byl prezidentem klubu, jeho jednatelem a statutárním zástupcem, a pokud z titulu těchto funkcí vydal svému týmu pokyn nenastoupit k utkání s týmem Bohemians 1905 dne 10. 4. 2010, pak nepochybně jednal proti průběhu fotbalové soutěže a stal se osobou disciplinárně postižitelnou bez ohledu na své (ne)členství v ČMFS.
Ta část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež konvenuje právnímu názoru soudu dovolacího, je i v dalších podrobnostech správná a přesvědčivá (str. 4 dole a str. 5 nahoře odůvodnění).
2) Průběh rozhodování orgánů ČMFS
Dovolací soud ve věci považuje za rozhodné tyto individuální právní akty někdejšího ČMFS:
- rozhodnutím Disciplinární komise ze dne 4. 5. 2010, vycházejícím z jejího zasedání dne 15. 4. 2010, byl K. K. (dále žalobce) potrestán na základě citovaných ustanovení Disciplinárního řádu ČMFS peněžitou pokutou ve výši 300.000,- Kč a zákazem výkonu funkcí spojených s utkáními ČMFS na dva roky; stalo se tak pro vydání pokynu k nenastoupení klubu do utkání Gambrinus ligy proti Bohemians 1905, pro nařčení Mgr. K. a pro nedostatek spolupráce ve věci korupční aféry Bohemians Praha SK Sigma Olomouc ;
- Odvolací a revizní komise ČMFS rozhodla v počtu tří členů dne 1. 6. 2010 tak, že se předchozí rozhodnutí Disciplinární komise ze dne 15. 4. 2010 (správné datum má být 4. 5. 2010, viz odůvodnění) ruší a disciplinární řízení vedené se žalobcem se zastavuje;
- dne 16. 6. 2010 rozhodla táž Odvolací a revizní komise usnesením tak, že rozhodnutí Odvolací a revizní komise ze dne 1. 6. 2010 je paakt, že listiny takto nazvané nejsou způsobilé vyvolat právní následky a není zde překážka věci rozhodnuté; usnesení je odůvodněno procedurálními vadami při svolávání Odvolací a revizní komise, která se dne 1. 6. 2010 náležitě nesešla; usnesení bylo vydáno komisí ve složení pěti členů;
- rozhodnutím Odvolací a revizní komise ČMFS ze dne 6. 9. 2010 ve čtyřčlenném složení bylo zamítnuto odvolání žalobce jak proti peněžité pokutě, tak i proti zákazu výkonu příslušných funkcí; ze záhlaví i odůvodnění tohoto rozhodnutí je patrné, že jde o rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí Disciplinární komise ČMFS ze dne 4. 5. 2010;
- dne 27. 9. 2010 bylo vydáno rozhodnutí Disciplinární komise Řídící komise ČMFS, které zastavilo vymáhání pokuty ve výši 300.000,- Kč udělené žalobci rozhodnutím Disciplinární komise ČMFS ze dne 4. 5. 2010 (stvrzeným dne 6. 9. 2010); toto rozhodnutí zpochybnilo oprávněnost všech aktů orgánů ČMFS přijatých v této věci po 1. 6. 2010 z toho důvodu, že rozhodnutí Odvolací a revizní komise ČMFS nepodléhají autoremeduře a tato komise tedy nebyla oprávněna dne 16. 6. 2010 předchozí rozhodnutí z 1. 6. 2010 prohlásit za právně neúčinný paakt.
Celý tento skutkový děj a jeho právní posouzení jsou napadeny nynějším dovoláním. Odvolací soud se však popsaným sledem událostí a jeho právními důsledky zabýval jen neúplně. Postačilo mu konstatování, že Odvolací a revizní komise ČMFS se usnesením ze dne 16. 6. 2010 od předchozího rozhodnutí téže komise ze dne 1. 6. 2010 distancovala jako od paaktu s tím, že netvoří překážku věci (pravomocně) rozhodnuté.
S tímto konstatováním nelze bez dalšího souhlasit. Aniž by dovolací soud chtěl prejudikovat právní posouzení výše vypočtených právních skutečností, konstatuje, že považuje v tomto ohledu rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný. Je otázkou, zda byl orgán ČMFS oprávněn prohlásit za právně neúčinný akt téhož orgánu časově předcházející. Pramenem pro náležitý právní závěr, který by měl nyní po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu následovat, musí být především text interních norem ČMFS, a to zejména tehdejší Odvolací a přezkumný řád. Bude úkolem odvolací instance, aby interpretací jeho znění či jiných předpisů a samozřejmě i skutkového děje plynoucího z výše vypočtených aktů dospěla k závěru o oprávněnosti toho či onoho rozhodnutí určitého orgánu ČMFS. Nelze též přehlédnout, že účastník disciplinárního řízení a následného přezkumu očekává, že je-li o jeho právech a povinnostech autoritativně v rámci svazu rozhodováno, bude mít tento akt právní relevanci. Případná pochybení určitého rozhodnutí nelze bez náležitého vysvětlení, a zde bez jím vyžádaného soudního přezkumu, vykládat v jeho neprospěch.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení, je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 9. ledna 2013 JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu