28 Cdo 2998/2011
Datum rozhodnutí: 06.08.2012
Dotčené předpisy: § 103 o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř., § 3 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb., § 3 odst. 2 předpisu č. 219/2000Sb., § 92 odst. 1 o. s. ř.




28 Cdo 2998/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce A. M. , bytem D. L. zastoupeného Mgr. Petrou Křenkovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Jurkovičova alej 210, proti žalované Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín, se sídlem ve Zlíně, Třída T. Bati 3792, o zaplacení částky 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 Nc 405/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 28. 2. 2011, č. j. 59 Co 42/2011-11, takto:

Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 23. 12. 2010, č. j. 28 Nc 405/2010-5, zastavil řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z toho, že žaloba byla podána proti Okresní správě sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ ), která však nemá způsobilost být účastníkem řízení. OSSZ je podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2009 Sb., o majetku České republiky a jejím zastupování v právních vztazích, organizační složkou státu. Dle § 3 odst. 2 téhož zákona organizační složka státu není právnickou osobu, není oprávněna jednat svým vlastním jménem, ale jménem státu. Dovodil proto, že jí zákon nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 2. 2011, č. j. 59 Co 42/2011-11, potvrdil shora uvedené usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle odvolacího soudu řízení trpí nedostatkem podmínky řízení, spočívající v nezpůsobilosti žalovaného být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). Podle odvolacího soudu pokud za žalovanou stranu je označen tzv. neexistující subjekt, jedná se o vadu řízení, kterou nelze odstranit. Odvolací soud dále dodal, že je pojmově vyloučeno, aby k dosavadnímu tzv. neexistujícímu účastníkovi přistoupil další účastník podle ustanovení § 92 odst. 1 věta první o. s. ř., i kdyby byl nositelem právní subjektivity.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle dovolatele ustálená judikatura soudů dovodila, že označení žalovaného není podstatnou náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu s tím, že to, kdo je žalovaný, určuje zákon a tato skutečnost vyplývá přímo i ze soudního řádu správního podle § 33 odst. 1 s. ř. s. věty za středníkem. Namítal, že soud měl vyzvat k odstranění vad podání s poučením o možnosti jeho odmítnutí v případě neodstranění vad a měl se rovněž zabývat i tím, zda je žalobce schopen pochopit i obsah výzvy a poučení soudu. Konstatoval, že soud se měl zabývat tedy nejen hmotněprávním charakterem projednávané věci, ale i osobními a faktickými poměry žalobce. Poukazoval na skutečnost, že nedostatečným poučením o možnosti požádat o ustanovení zástupce a neuvedením skutečnosti, že náklady ustanovení nese stát, byl zkrácen na svém právu podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel proto navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle § 21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupuje: a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu, b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
Je-li účastníkem řízení stát (jenž je v soukromoprávních vztazích právnickou osobou), svá procesní práva vykonává a procesní povinnosti plní prostřednictvím organizační složky, jak ji definuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, pokud není založena příslušnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových podle zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Za stát vystupuje v řízení ta organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná, což je povinen soud zjistit a jednat s ní, a to dokonce bez ohledu na to, jakou organizační složku označil žalobce v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 1649/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10, ročník 2010).
Případné chybné určení organizační složky státu žalobcem není ani vadou podání (§ 43 o. s. ř.) ani nedostatkem podmínky řízení (§ 104 o. s. ř.), jelikož občanský soudní řád v § 21a odst. 1 kogentně stanoví, kdo vystupuje v řízení za stát a je povinností soudu, aby tento zákonný příkaz i bez součinnosti s účastníky řízení naplnil (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 18, roč. 2005).
Ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. upravuje postup soudu při existenci neodstranitelného nedostatku podmínky řízení tak, že mu ukládá řízení zastavit.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby, právnické osoby a stát (Česká republika).
V projednávané věci se žalobci dostalo náležitého poučení k odstranění vad podání spočívající v označení non-subjektu v tomto sporu. Zřejmě tak respektovaly i návod plynoucí z relevatního judikátu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, v němž bylo konstatováno, že pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. Dovolací soud hodnotí postup soudů obou stupňů rovněž ve světle závěrů téhož rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož (oproti původní judikatuře Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 33 Odo 720/2003), není ani vybočením z rámce procesního poučení, pokud by soudy vyzvaly žalobce, aby odstranil vadu podání, spočívající v nesprávném označení účastníka řízení na straně žalovaného tak, aby označení účastníka odpovídalo znění ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. ; ovšem bez uvedení, jak by mělo takové označení znít konkrétně.
Stejně tak bral dovolací soud do úvahy závěry velkého senátu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 2847/2011. Za vyložené procesní situace lze obtížně požadovat po soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího, aby projednával žalobu, v níž jako žalovaný je označen někdo, kde subjektem práv a povinností a tedy účastníkem řízení být nemůže.
V projednávané věci označil žalobce (jak je nepochybné z obsahu jeho podání doručeného soudu prvního stupně dne 20. 9. 2010), upřesněného podáním doručeným témuž soudu dne 22. 10. 2010 za žalovaného Okresní správu sociálního zabezpečení Z. . Uvedená označení nevzbuzují žádné pochybnosti o tom, kdo by se měl řízení účastnit, jde o označení jasná, srozumitelná a určitá bez zjevných chyb v psaní. Z obsahu podání, z označení žalované strany žalobcem je zřejmé, že z právního hlediska za stranu žalovanou označil tzv. neexistující subjekt, když Okresní správa sociálního zabezpečení Z. není nositelem právní subjektivity (§ 3 odst. 1, 2 zákona č. 219/2009 Sb., v platném znění).
Dovolací soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož mezi podmínky řízení, jimiž se soud podle § 103 o. s. ř zabývá, patří i označení žalované strany, která musí být nositelem právní subjektivity, tj. podle hmotného práva mít způsobilost k právům a povinnostem, a tím mít i procesní způsobilost účastníka řízení, tj. způsobilost k právům a povinnostem. Nemá-li žalovaná strana právní subjektivitu, může být procesně způsobilým účastníkem řízení, jen pokud ji zákon tuto způsobilost přiznává.
Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení přistoupit další účastník (§ 92 odst. 1 o. s. ř.), jak správně uvedl odvolací soud.
Připomíná se, že z obsahu spisu se nenabízí ani závěr o tom, že by žaloba postrádala srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností, což by jinak odůvodňovalo postup podle § 43 odst. 2 o. s. ř., nezbylo dovolacímu soudu než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné a dovolání proto není důvodné. Dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť v řízení, v němž žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 6. srpna 2012
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu