28 Cdo 2986/2008
Datum rozhodnutí: 22.04.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2986/2008


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. O. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o určení práva, vedené


u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 32/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2007, č.j. 42 Co 230/2007-70, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě výše označeným byl změněn ve výroku


o meritu věci rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31.1.2007, č.j. 16 C 32/2006-42. Odvolací instance rozhodla tak, že se žaloba na určení, že pozemky parc.č. 1286, 1290/1, 1326/3, všechny v katastrálním území S. O., byly v době rozhodnutí o znárodnění vedeny jako zastavěná plocha a nádvoří, zamítá. Odvolací soud též potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., v němž byla zamítnuta žaloba na určení cen všech tří pozemků, resp. jejich částí. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu těchto nákladů právo.


Proti výrokům I. a II. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytkl v něm odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku naléhavého právního zájmu na určení právního vztahu či práva podle § 80 písm. c/ o.s.ř. Dovolatel dovozuje, že právní skutečnosti jsou předpokladem a prvkem právních vztahů . Není pochyb


o postavení žalobce jako oprávněné osoby ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (dále zákon o půdě ). Též je dán nárok žalobce na převod náhradního pozemku podle § 17 odst. 2 zákona o půdě. Určení povahy zmíněných pozemků je však určením právního vztahu, který je založen zákonem o půdě, a deklaruje mezi osobou oprávněnou a P. f. právní vztah vedoucí k přijetí náhrady určité kvality. Špatné ocenění pozemků znamená snížení nároků oprávněné osoby na náhradní pozemky. Proto nejde o zjištění pouhé právní skutečnosti, ale je zde nastolen naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Stanovení charakteru pozemků odstraní stav právní nejistoty žalobce


a ohrožení jeho práva v následném řízení. Odvolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky případně i obou nižších instancí a vrátil příslušné z nich věc k dalšímu řízení.


Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil a navrhl, aby dovolání nebylo vyhověno.


Dovolatel podal dovolání v zákonné lhůtě a za splnění podmínky povinného zastoupení advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání bylo přípustné pro rozdílnost rozsudků nižších instancí (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Podle obsahu dovolání byl uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tedy důvod, který tvrdí nesprávné právní posouzení věci.


Dovolání však není důvodné.


Odvolací soud změnil v zamítavém směru rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k určení, v jaké kategorii byly předmětné pozemky vedeny v době znárodnění,


a potvrdil zamítnutí žaloby ohledně stanovení ceny částí původních pozemků. Jestliže podstata jeho odůvodnění zněla tak, že obojí požadované určení nemůže být předmětem určovací žaloby podle § 80 písm. c/ o.s.ř., pak toto odůvodnění je správné. Určením kategorie pozemku či jeho ocenění lze v posuzované věci rozumět určení konkrétní skutečnosti, která je rozhodná pro další postup v rámci práva. Ostatně také dovolatel, i když tvrdí právní povahu této konkrétní určovací žaloby, připouští, že určení kategorie či povahy pozemků je zároveň určením právního vztahu. Jde tedy o určení, jež je svým charakterem skutkové. Citoval-li odvolací soud rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 494/2000, 22 Cdo 757/2004 a další, pak lze jen potvrdit, že také senát 28 Cdo sleduje shodnou a ustálenou judikaturu ve věcech určovacích žalob, a to v restitučních řízeních. V posuzované věci se požadovaná určení bezprostředně či zprostředkovaně týkají jak restitučního důvodu podle § 6 odst. 1 zákona o půdě, tak i rozhodování pozemkového úřadu podle § 9 téhož zákona a nakonec i poskytnutí náhradního pozemku podle § 17 a následujících tohoto zákona. Všechny tyto právní aspekty postupu příslušných orgánů či subjektů práva (P. f.) byly a jsou součástí jejich oprávnění v procesu uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby a není na soudu, aby určovacím rozhodnutím v podstatě mezitímního charakteru do tohoto procesu zasahoval.


Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy věcně správné a dovolací soud proto žalobcovo dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.


Žalovaný byl v řízení úspěšný a podle § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. 1 a dalšími ustanoveními o.s.ř. mu vzniklo právo na náhradu nákladů v dovolacím řízení. Žádné takové náklady však v řízení ani nevznikly, ani nebyly účtovány.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 22. dubna 2009


JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.


předseda senátu