28 Cdo 2964/2013
Datum rozhodnutí: 30.11.2015
Dotčené předpisy: § 451 odst. 1 obč. zák., § 458 odst. 1 obč. zák.



28 Cdo 2964/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) P. Š. , a b) R. Š. , proti žalovanému Bytovému družstvu Zvánovická v likvidaci , IČO: 63081733, se sídlem v Praze 4, Zvánovická 2508, zastoupenému Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, o zaplacení částky 567 406 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 349/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. 58 Co 356/2012 - 271, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. března 2012, č. j. 43 C 349/2007 - 220, v odvoláním dotčeném rozsahu, v němž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částky 415 689 Kč a 69 283 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), jakož i v závislých nákladových výrocích (III, IV a V). Přitom rozhodl i o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkazoval na ustanovení § 237 o. s. ř. , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odkazuje na § 241a odst. 1 o. s. ř.), a to zejména v otázkách určení povinné (pasivně legitimované) osoby k vydání bezdůvodného obohacení (vzniklého zhodnocením nemovitosti), případně i stanovení jeho rozsahu.

Jelikož dovoláním napadený rozsudek byl vydán před 1. lednem 2013, řídí se řízení o dovolání zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2012 dále jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (srov. § 243c odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde ani o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dotčeném rozsahu o vydání bezdůvodného obohacení v částce 484 972 Kč rozhodl soud prvního stupně o věci stejně (žalobě vyhověl) jako rozsudkem ze dne 25. května 2010, č. j. 43 C 349/2007
-144, jenž byl odvolacím soudem dříve zrušen (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2011, č. j. 58 Co 556/2010-184).

Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu uvedeného ustanovení (zejména nezávisí na řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, nebo soudy rozhodované rozdílně, anebo otázky dovolacím soudem vyřešené, která by měla být posouzena jinak; srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).

V dovoláním označené otázce určení povinné osoby k vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník dále jen obč. zák. ), jakož i stanovení rozsahu peněžité náhrady za získané bezdůvodné obohacení, jež nelze naturálně vydat (srov. § 458 odst. 1 obč. zák.), je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. již např. zprávu o zhodnocení stavu rozhodování soudů ČSR ve věcech neoprávněného majetkového prospěchu občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. března 1975, sp. zn. Cpj 34/74, publikovanou pod číslem 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. 33 Odo 477/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2009, sp. zn. 30 Cdo 4047/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 3580/2011; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ), podle níž v případě plnění jako investice do cizího majetku spočívá obohacení jako jeho důsledek v tom, že se v důsledku plnění zvýšila hodnota (obvyklá cena) stavby (obytného domu); zvýšením ceny věci dochází k obohacení jejího vlastníka, neboť je to on, jehož majetkový stav se zlepšil.

Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (jež nelze úspěšně zpochybnit dovoláním) přitom vyplývá, že k plnění ze strany žalobců došlo v době, kdy bytový dům (jako jediný předmět vlastnického práva) byl ve vlastnictví žalovaného (bytové jednotky v něm nebyly ani vyčleněny; a contr. stav uvažovaný Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3580/2011) a kdy důsledkem investice bylo zhodnocení bytového domu jako předmětu vlastnického práva (viz odborné závěry plynoucí ze soudem opatřeného posudku znaleckého ústavu IRA, spol. s r. o., které patří k závěrům skutkovým, pro něž rozsudek odvolacího soudu k dovolacímu přezkumu otevřen není; potud není relevantní ani argumentace dovolatele, zpochybňuje-li rozsah provedených rekonstrukčních prací a v jejich důsledku nastalé zvýšení obvyklé ceny budovy; k argumentaci dovolatele přiměřeným užitím ustanovení § 667 odst. 2 obč. zák. lze pak rovněž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž jde o ustanovení aplikovatelné toliko na vztah pronajímatele a nájemce srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sp. zn. 30 Cdo 1364/2007, zatímco ve věci nyní posuzované ve vztahu mezi stranami nájem nevznikl).

Je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, že vynaložením investic do cizí nemovitosti bez právního důvodu vzniká vlastníku bezdůvodné obohacení (v rozsahu zhodnocení nemovitosti) k okamžiku, kdy ke zhodnocení došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci, a že na určení povinného subjektu k jeho vydání proto nemají vliv později nastalé okolnosti, včetně případných dispozic s (dříve zhodnocenou) věcí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2009, sp. zn. 30 Cdo 4047/2007, nebo rozsudek ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. 33 Odo 1184/2005). Proto není relevatní ani argumentace dovolatele o budoucím rozčlenění domu na bytové jednotky a z něj dovozovaný závěr o pasivní věcné legitimaci označené členky bytového družstva, do jejíhož vlastnictví má být bytová jednotka převedena a jejíž členská práva a povinnosti dle názoru žalované měla být proto investicí zhodnocena (vše navzdory skutkovému zjištění o zvýšení obvyklé ceny budovy jako celku).

Konečně napadá-li snad dovolatel rozsudek odvolacího soudu i v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení částky 69 283 Kč (jež nepředstavuje bezdůvodné obohacení vzniklé investicí do majetku žalované, nýbrž plnění v penězích bez právního důvodu), ve vztahu k závěrům, na nichž je založeno rozhodnutí o tomto nároku, v dovolání neuplatňuje žádnou argumentaci (ačkoliv rozsudek odvolacího soudu lze přezkoumat právě jen z důvodů uplatněných v dovolání; srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.), stejně tak jako v případě akcesorických rozhodnutí o nákladech řízení (vůči nimž je pak přípustnost dovolání vyloučena již tím, že nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z rozhodnutí vyjmenovaných v ustanoveních § 238, 238a a 239 o. s. ř.; k přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání (jako celek) odmítl (srov. § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobcům, kteří by na jejich náhradu měli jinak zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2015


Mgr. Petr Kraus
předseda senátu