28 Cdo 2902/2007
Datum rozhodnutí: 18.07.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2902/2007





U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu Plzeň jih pod sp. zn. 9 C 55/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 4. 2007, č. j. 10 Co 170/2007-238, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu konkrétně určeného pozemku v k. ú. S. P. podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě ). Svůj návrh odůvodnil postoupením restitučního nároku od oprávněné osoby.


Okresní soud Plzeň jih rozsudkem ze dne 19. 1. 2007, č. j. 9 C 55/2005-223, žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že uplatněný restituční nárok na vydání náhradních pozemků, který žalobce získal postoupením, zanikl k 31. 12. 2005 podle § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. (dále jen restituční tečka ), s tím, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, uveřejněný pod č. 29 v časopisu Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2007) je nerozhodné, zda byl nárok na poskytnutí pozemku před uplynutím lhůty uplatněn. Dále okresní soud vycházel ze skutečnosti, že restituční tečku Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod č. 531/2005 Sb., avšak pouze ve vztahu k původně oprávněným osobám, zatímco ve vztahu k postupníkům ji ponechal v platnosti.


Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 23. 4. 2007, č. j. 10 Co 170/2007-238, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Neztotožnil se s odvolací námitkou žalobce o tom, že postupník vstoupil do postavení původně oprávněné osoby, a že se tedy i na něj musí v plné míře vztahovat zrušení restituční tečky nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 6/05. Odvolací soud naopak vyslovil, že citovaným nálezem Ústavního soudu byla restituční tečka zrušena jen ve vztahu k původním oprávněným osobám, přičemž byla ponechána v platnosti vůči postupníkům. Odvolací soud dále uvedl, že považuje námitku žalobce za pouhou polemiku s nálezem Ústavního soudu, že závěry Ústavního soudu plně respektuje a že považuje odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně za správné.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvedl, že jako postupník vstoupil do práv původní oprávněné osoby, a tedy jeho postavení je v tomto smyslu zcela rovnocenné statutu původní oprávněné osoby , a proto se i na něj muselo v plné míře vztahovat zrušení restituční tečky nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 6/05. Z výroku nálezu Ústavního soudu má údajně vyplývat zrušení příslušných zákonných ustanovení bez dalšího, aniž by bylo zřejmé, že se toto zrušení událo jen ve vztahu k určité skupině osob. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta, splňující formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. a opírající se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání však není přípustné. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, bylo by dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. v případě, že by dovolací soud učinil závěr, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Takový závěr dovolací soud neučinil, protože právními důvody obsaženými v dovolání se již dříve zabýval.


Dovolací soud v dnes již konstantní judikatuře (rozsudku z 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, na který navázala usnesení z 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007; z 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 209/2007; z 19. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 604/2007; z 13. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1122/2007; z 14. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1443/2007; z 7. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1904/2007; a z 7. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2068/2007) vyslovil, že zrušení uvedených ustanovení se týkalo podle výslovného znění výroku nálezu [Pl. ÚS 6/05] pouze původních oprávněných osob, (tedy těch, jež splňovaly požadavky uvedené v § 4 a § 6 odst. 1 zákona o půdě). V odůvodnění svého nálezu pak Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu vyjmul ze zrušovacího výroku ostatní osoby, včetně těch, které nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob. V zásadě vyšel z úvahy, že nejde o osoby, jimž byla v minulosti způsobena křivda, kterou má zákon o půdě odstranit, ale o osoby, které převzetím nároku od oprávněných osob jednaly jako jiné osoby v rámci běžných občanskoprávních či obchodních vztahů . Jinak řečeno, uvedená ustanovení byla zrušena pouze ve vztahu k původně oprávněným osobám (včetně dědiců) a ve vztahu k ostatním osobám zůstala účinná s tím, že postavení původně oprávněných osob a postupníků není rovnocenné a že v protikladu k názoru dovolatele postoupením restitučního nároku získal postupník pouze restituční nárok samý a nikoli též status původně oprávněné osoby (podobně např. ten, komu je postoupen advokátův nárok, nestane se advokátem).


Protože daná právní problematika byla již dovolacím soudem řešena a rozsudek odvolacího soudu je s ní v souladu, neshledal dovolací soud dovolání přípustným a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.


Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 18. července 2007


JUDr. Iva B r o ž o v á


předsedkyně senátu