28 Cdo 2900/2014
Datum rozhodnutí: 18.11.2014
Dotčené předpisy: § 153b odst. 4 o. s. ř.



28 Cdo 2900/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce Cashdirect, s.r.o. , IČ: 27080617, se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, zastoupeného Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, proti žalované Mgr. K. J. , o zaplacení částky 181.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 161/2012-92, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. února 2014, č. j. 25 Co 562/2013-119, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným usnesením Krajský soud v Praze změnil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. září 2013, č. j. 10 C 161/2012-92, tak, že se zrušuje rozsudek pro zmeškání vydaný Okresním soudem v Mělníku dne 11. června 2013, pod č. j. 10 C 161/2012-77.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

V dovoláním označených otázkách je usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (tedy i s rozhodnutími, jež dovolatel cituje v dovolání srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1027/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12/1997; usnesení ze dne 23. června 1998, sp. zn. 21 Cdo 672/98, uveřejněné tamtéž pod č.104/1998; usnesení ze dne 23. září 1999, sp. zn. 20 Cdo 330/98, uveřejněné tamtéž pod č. 44/2000; nebo usnesení ze dne 30. dubna 2001, č. j. 20 Cdo 737/2000, uveřejněné pod č. 3/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit.

V posuzované věci vzal odvolací soud za prokázané (správnost skutkových zjištění k dovolacímu přezkumu otevřena není), že důvodem, pro který žalovaná zmeškala první jednání, které se ve věci konalo (a pro který navrhla zrušení rozsudku pro zmeškání; § 153b odst. 4 o. s. ř.) spočíval v náhlém zhoršení zdravotního stavu jejího čtyřměsíčního dítěte, s nímž musela tentýž den (v termínu kolidujícím s prvním jednáním soudu) bezodkladně podstoupit akutní lékařské vyšetření (prokazováno zprávou ošetřující dětské lékařky z téhož dne).
Evidentně tak nejde o případ, kdy by překážka účasti u jednání byla žalované známa předem (důvod neúčasti zde nespočívá toliko na zjištění o již dříve diagnostikovaném chronickém onemocnění dítěte a závěry odvolacího soudu v tomto směru tudíž nejsou v rozporu ani se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 23. září 1999, sp. zn. 20 Cdo 330/98). Pak jde ovšem o překážku, kterou lze s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost a závažnost pokládat za omluvitelnou tedy za důvod ospravedlňující zmeškání jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 1998, sp. zn. 21 Cdo 672/98). Současně nejde o situaci, kdy by překážka byla žalovanou toliko tvrzena a jinak již zůstala neprokázána (odkazuje-li v této souvislosti dovolatel na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1027/96), případně kdy by soud při rozhodování o návrhu žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání nepřípustně revidoval své předchozí závěry o tom, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001, sp. zn. 20 Cdo 737/2000, uveřejněné pod č. 3/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř., přičemž napadené rozhodnutí nepatří ani do okruhu rozhodnutí, jejichž uzavřený výčet je uveden v ustanovení § 238a o. s. ř.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu