28 Cdo 2898/2010
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce V. B. , zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270, 470 01, proti žalované V. B. , zastoupené JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Železničářská 2695, 470 01, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 35 C 295/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 14. 4. 2010, č. j. 35 Co 264/2009-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.)

Žalobce se žalobou podanou dne 22. 2. 2008 domáhal po žalované zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tato částka představuje kupní cenu uhrazenou za převod chaty bez č. p. na pozemku parc. č. 100/58 včetně tohoto pozemku, vše v katastrálním území S. (dále jen předmětná chata ). Žalobce a žalovaná nabyli na základě kupní smlouvy uzavřené dne 21. 4. 2004 do podílového spoluvlastnictví každý ideální 1/2 předmětné chaty. Žalobce tvrdil, že zaplatil celou kupní cenu 150.000,- Kč, tedy i částku 75.000,- Kč představující kupní cenu za spoluvlastnický podíl žalované, ze svých prostředků. K uzavření darovací smlouvy mezi žalobcem a žalovanou ohledně této částky nedošlo. Žalobce zaplatil za žalovanou, aniž k tomu měl právní důvod, žalovaná se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatila, a proto je povinna bezdůvodné obohacení žalobci vydat (§ 451 ods. 1 obč. zák.).
Žalovaný v průběhu řízení vzal žalobu co do částky 50.000,- Kč s příslušenstvím zpět, proto soud usnesením řízení co do této částky zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce vůči žalované o částku 100.000,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v České Lípě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 2. 2009, č.j. 35 C 295/2008-41 žalobě ve výroku I. co do částky 75.000,- Kč s příslušenstvím vyhověl a ve výroku II. o zaplacení částky 25.000,- Kč spolu s ročním úrokem z prodlení z částky 100.000,- Kč žalobu zamítl. Doplňujícím rozsudkem rozhodl o zamítnutí žaloby v části, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 25.000,- Kč. K odvolaní žalované Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 4. 2010, č.j. 35 Co 264/2009-112, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, kterým soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , tj. má-li napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam. Dle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Námitky dovolatelky směřují proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a naplňují tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K tomuto důvodu však dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. Zpochybnění správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu tudíž zásadně nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jako je tomu v projednávané věci (viz též § 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Za dané situace může dovolací soud dospět k závěru o přípustnosti dovolání jen tehdy, pokud se soudy nižších stupňů při svém hodnocení dopustily libovůle (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07) či jiné zjevné nepřiměřenosti. Dovolací soud však neshledal, že by se soudy nižších stupňů při formulování závěru o oprávněnosti nároku žalobce dopustily libovůle či jiné nepřiměřenosti, neboť soudy svá rozhodnutí opřely o provedené důkazy (zejména o výslech žalobce, sdělení JUDr. Aleny Josífkové, D. D. S., ČSOB a.s., jakož i o další listiny), z nichž vyplynulo, že žalobce zaplatil celou částku 150.000,- Kč ze svého jako kupní cenu za předmětnou chatu. Z uvedených důvodů dovolací soud uzavřel, že vznesená dovolací námitka nemůže přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 35 C 295/2008, dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
pedsedkyně senátu