28 Cdo 2868/2004
Datum rozhodnutí: 19.05.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 3 odst. 2 písm. c) předpisu č. 116/1990Sb., § 85 odst. 1 písm. c) předpisu č. 50/1976Sb.




28 Cdo 2868/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce A. r., spol. s r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému F., spol. s r. o., zastoupenému advokátkou, o vyklizení místností v domě, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 255/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, č. j. 19 Co 197/2003-111, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2003, č. j. 16 C 255/98-92, s tím, že ke změně došlo jen ve lhůtě k vyklizení (15 dnů namísto 3). Jinak bylo ale potvrzeno, že žalovaný je povinen vyklidit místnosti v domě č. p. 87 v B.; podrobně jsou tyto místnosti, které tvoří první poschodí domu, identifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení, vzniklých žalobci v řízení před oběma instancemi.

Odvolací soud vyšel při právním posouzení věci ze zjištění nižší instance, že jediným prokázaným dokumentem o stavebním určení předmětných místností je kolaudační rozhodnutí ze dne 22. 7. 1930, podle něhož jde o byt. Za takového stavu nemohla být podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a § 85 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) platná smlouva o nájmu nebytových prostor, do které sukcedoval dnem 1. 7. 1993 jako nájemce žalovaný a žalobce se dostal do postavení pronajímatele jako vlastník domu poté, co nemovitost dne 26. 7. 1995 odkoupil od předchozích spoluvlastnic M. V. a H. V. Neplatnost nájemní smlouvy pak vedla v intencích ustanovení § 39 a § 126 odst. 1 občanského zákoníku k závěru, že vyklizení místností je v této věci náležitým prostředkem ochrany vlastnického práva žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Učinil tak prostřednictvím advokátky a v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu dále o. s. ř. ). Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. s tím, že napadený meritorní rozsudek má podle něj zásadní právní význam; důvody dovolání pak vycházely z § 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř., tedy z vady řízení s následkem nesprávného rozhodnutí a z nesprávného právního posouzení věci.

Konkrétní dovolací námitky brojí proti tomu, že během řízení byla odvolacím soudem odlišně posouzena možnost přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., předestřená žalovaným. Před Městským soudem v Brně probíhá pod sp. zn. 48 C 249/96 jiné řízení, v němž se předchozí spoluvlastnice domu paní V. a paní V. domáhají po žalobci určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 26. 7. 1995. Teprve na základě výsledku tohoto řízení je podle dovolatele možné posoudit, zda se žalobce skutečně stal vlastníkem domu a zda je tedy aktivně legitimován k žalobě na vyklizení předmětných prostor. Dovolatel citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 38/93 (o vztahu mezi posouzením platnosti dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb. a aktivní legitimací vlastníka jako pronajímatele v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu) a navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo dojde-li k řešení právní otázky (pro věc určující) v rozporu s hmotným právem.

Z citovaných ustanovení lze dovodit, že úprava přípustnosti dovolání nevylučuje, aby se otázkou zásadního právního významu stala otázka přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., tedy jde-li o možnost přerušení řízení z důvodu jiného probíhajícího řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

V nyní posuzované věci však takový důvod pro přerušení řízení nebyl dán.

Rozhodnutí o přerušení řízení je rozhodnutí o vedení řízení, náležející k výlučným oprávněním vycházejícím z úvahy soudu, jenž řízení v konkrétním stádiu vede. Přerušení řízení také může být motivováno možností zjistit úplněji skutkový stav věci; dovolací soud je však vázán skutkovým stavem věci, jak byl zjištěn před nižšími instancemi, a tím méně je oprávněn zasahovat do způsobu, jakým si nižší instance skutkové poznatky obstarává.

Především však dovolací soud přisvědčuje názoru odvolacího soudu, že vyřešení otázky platnosti kupní smlouvy o domu v B. (prokáží-li žalobkyně naléhavý právní zájem na takovém určení) nemůže mít podstatný vliv na rozhodnutí v nyní posuzované věci. Dodává k argumentaci odvolacího soudu, že v souběžně probíhajícím řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy nenasvědčovalo nic (alespoň ne podle obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) tomu, že by mělo být zpochybněno stavební určení domu jako bytového. Pak je ovšem zřejmé, že jakýkoli nájemní vztah mezi vlastníkem domu a nájemcem, který by měl být opřen o příslušná ustanovení zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, nemůže smluvně platně vzniknout, a při nedostatku právního důvodu užívání místností nemůže nastat jiný právní následek, než vyklizení těchto místností.

Nebylo tedy nezbytné vyčkat pravomocného rozhodnutí ve věci vedené Městským soudem v Brně pod zn. 48 C 249/96 a otázce přerušení řízení v nyní posuzované věci o vyklizení místností nelze přičíst zásadní právní význam.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Úspěšnému žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 19. května 2005

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu