28 Cdo 2854/2004
Datum rozhodnutí: 19.05.2005
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 218a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 2854/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. P., proti žalovanému České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská 46, o určení oprávnění k uplatnění nároku podle § 4, § 4a zákona č. 229/1991 Sb., vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 195/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2004, č. j. 13 Co 221/2003-103, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením výše označeným odmítl odvolání žalobce proti zamítavému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 5. 2003, č. j. 17 C 195/2000-80, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel při šetření ohledně včasnosti podaného odvolání ze zprávy Č. p., s. p., ředitele Obvodu Z., ze dne 12. 7. 2004. Podle ní byl pokus o doručení písemnosti (rozsudku soudu prvního stupně), provedený doručovatelkou dne 20. 6. 2003 v bydlišti žalobce, neúspěšný, a tak byla zásilka (po vložení oznámení o doručení do domovní schránky) uložena na poště L. u Z. Tam ji žalobce převzal dne 7. 7. 2003. Odvolací soud z toho dovodil, že žalobci začala dne 20. 6. 2003 běžet desetidenní lhůta k převzetí zásilky ve smyslu § 46 odst. 4 o. s. ř.; nevyzvedl-li si písemnost do 30. 6. 2003, začala posledně uvedeným dnem, při nastalé fikci doručení, běžet žalobci 15-ti denní lhůta k podání odvolání ta skončila dnem 15. 7. 2003. Podal-li tedy žalobce osobně u soudu prvního stupně odvolání až dne 21. 7. 2003, učinil tak opožděně (§ 218a o. s. ř.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, který osvědčil právnické vzdělání, včasné dovolání (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Vytkl v něm odvolací instanci dovolací důvody, spočívající v procesní vadě řízení a nesprávném právní posouzení věci; obojí mělo mít základ v průběhu doručování na adresu jeho bydliště. Bylo-li mu doručováno 20. 6. 2003 s následným uložením, pak on sám se v místě bydliště nezdržoval a byl od 19. 6. do 5. 7. 2003 na dovolené nejprve v Č. a od 28. 6. na S. ve V. T. (doložil k tomu čestné prohlášení manželky a vyúčtování pobytu na S.). Převzal-li tedy zásilku dne 7. 7. 2003, učinil tak první pracovní den po svém návratu z dovolené a jeho odvolání bylo dne 21. 7. 2003 podáno v otevřené 15-ti denní lhůtě. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil jím napadené usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Ještě před případným přezkumem dovolacích důvodů se však musel dovolací soud zabývat otázkou přípustnosti dovolání.

Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Jiné resp. obsahově bližší ustanovení, které by přicházelo v úvahu při posouzení přípustnosti dovolání v této věci, úprava dovolání v občanském soudním řádu neobsahuje.

Citované ustanovení však nelze interpretovat tak, aby bylo použitelné i na usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Právní úprava přípustnosti dovolání obsahuje taxativní výčet alternativ přípustnosti dovolání, bez možnosti výkladové extenze. K posuzované situaci uvádí A. W. a kol. v komentovaném vydání procesního předpisu (Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, 1.vydání, Linde, Praha 2003, komentář JUDr. Krčmáře k § 239 o. s. ř., str. 547), že oproti stavu před 1. 1. 2001 není dovolání přípustné proti usnesením, jimiž odvolací soud odvolání odmítá, činí-li tak mj. pro opožděnost (§ 218a o. s. ř.). V takovém případě je mimořádným opravným prostředkem nikoli dovolání, ale žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Shodně se k tomu vyslovila i judikatura Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2003 (civ.), se uvádí, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Týž závěr nepochybně platí i v případě, že odvolání odmítl pro opožděnost přímo odvolací soud.

Dovolání podané žalobcem tedy není přípustné a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. odmítnout.

V dovolacím řízení byl žalovaný úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 19. května 2005

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu