28 Cdo 2846/2010
Datum rozhodnutí: 05.01.2011
Dotčené předpisy: § 451 odst. 2 obč. zák., § 456 obč. zák., § 139 odst. 2 obč. zák., § 237 odst. 3 o. s. ř.




28 Cdo 2846/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce Ing. P. K. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem Dukelská 2, Bruntál, proti žalované I. K., dříve E. J. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 2, Opava, o částku 264.717,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 234/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 15. 5. 2009, č. j. 57 Co 48/2009-174, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna uhradit na náklady dovolacího řízení částku 13.140,- Kč na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem soudu prvního stupně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 264.717,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně od 6.8.2004 do zaplacení ( výrok I.), na nákladech řízení zaplatit žalobci částku 56.008,50 Kč ( výrok II.) a ČR -Okresnímu soudu v Opavě zaplatit částku 39.786,80,- Kč ( výrok III.). Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 53.114,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
V dané věci šlo o spor mezi podílovými spoluvlastníky společných částí domu č.p. 416, stojícího na pozemku p.č. 2452 v části obce Předměstí, k.ú. O., v němž se nacházejí dvě bytové jednotky a každý z účastníků vlastní jednu z nich. Spor se týkal nákladů vynaložených žalobcem na opravu střechy domu a elektroinstalace v domě, tedy společných částí domu v podílovém spoluvlastnictví.V řízení byla prokázána nutnost oprav, jejichž provedení následně financoval žalobce. Potřeba oprav byla doložena výzvou stavebního úřadu, doporučením elektrárenské společnosti a žádostí samotné žalované z října 2002, v níž upozornila stavební úřad na havarijní stav domu, konkrétně střechy a elektřiny. V rámci spoluvlastnických vztahů mezi účastníky tak nastala situace, kdy bylo třeba realizovat hospodaření se společnou věc, účastníci se na způsobu provedení nutných oprav prokazatelně nedohodli, takže nedošlo k rozhodnutí účastníků jako podílových spoluvlastníků ve smyslu § 139 odst. 2 o.z. Jelikož náklady na potřebné nutné opravy domu vynaložil žalobce, vznikla žalované povinnost podílet se v rozsahu odpovídajícím jejímu spoluvlastnickému podílu na žalobcem vynaložených nákladech, a to vydáním těchto nákladů z titulu bezdůvodného obohacení ( § 451 odst. 2 o.z.). Odvolací soud se při posouzení věci plně ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, jakož i s jeho vyhodnocením námitek žalované, jimiž se proti žalobě bránila. V podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu týkajících se věci po stránce skutkové a rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.), neboť řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Důvodnost spatřovala jednak v tom, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jednak v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř.). Řešení zásadní právní otázky, o kterou v posuzované věci jde, spočívá podle názoru dovolatelky na nesprávném posouzení práv a povinností spoluvlastníků nemovitosti, vlastníků bytových jednotek se společnými prostorami. Odkázala při tom na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Odo 1694/2005 a 22 Cdo 599/199, která podle jejího názoru řeší obdobnou problematiku týkající se rozhodování spoluvlastníků o investici a jejich vyjádření se k zamýšlené investici.
Žalovaná v tomto směru tvrdila, že jako většinová spoluvlastnice nebyla soudem vůbec vyslyšena a soudy rozhodly v rozporu s ustanovením § 139 odst. 1, 2, 3 obč. zák. Namítala, že nebyla informována o prodeji bytové jednotky se společnými prostorami žalobci, ani o opravách, které proběhly bez jejího souhlasu a vyjádření a stavební povolení bylo vydáno až po provedení většiny prací. Argumentovala rovněž tím, že ona sama jednala s původním i současným vlastníkem - žalobcem o komplexní rekonstrukci předmětné nemovitosti, žalobce však provedl opravy bez jejího souhlasu a domluvy s ní. Žalovaná nesouhlasila s postupem odvolacího soudu, který podle jejího názoru stejně jako soud prvního stupně vycházel z tvrzení žalobce a zamítl návrhy žalované na provedení důkazů, např. výslechem znalce, architekta a dalších. Tyto návrhy soud prvního stupně zamítl a odvolací soud je rovněž neprovedl a nevyhodnotil náležitě ani skutečnost, že stavbu prováděl otec žalobce a fakturaci prováděla jeho matka. Soudy obou stupňů se podle jejího názoru zabývaly důkazy, které nebyly pro toto řízení podstatné. Závěrem žalovaná uvedla, že trvá na provedení v dovolání označených důkazů, je však přesvědčena, že veškeré právní úkony žalobce je nutno považovat za neplatné podle § 39 o.z. . Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ze dne 15.5.2009, čj. 57 Co 48/2009 174 v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalované podal žalobce své vyjádření. Rozsudek odvolacího soudu je podle jeho názoru správný a zákonný neboť vychází mimo jiné i z dovoláním zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 599/1999. Podle názoru žalobce dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá ve věci samé zásadní význam podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. nejsou dány. Odvolací soud podle jeho názoru správně vyhodnotil provedené opravy jako nezbytné investice do společného majetku a žalobci tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 456 o.z. Žalobce proto navrhl, aby dovolání žalované bylo zamítnuto a aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném před 1.7.2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 30.6.2009. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobami oprávněnými účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o.s.ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.)
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Rozhodnutí soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o.s.ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č, 132, usnesení téhož soudu sp.zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších. implicite též nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o.s.ř.
Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v rozhodovací praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže. Nutno tu podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn s výjimkou prokázání důvodů dovolání ( tj. podle § 241a o.s.ř. důvodů procesní povahy) do něj jakkoliv zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. C.H.Beck, 7. vyd. Praha 2006, zejména k § 243a o.s.ř.).
Dovolací soud posoudil obsah podaného dovolání a dospěl k závěru, že žalovaná v dovolání žádnou konkrétní právní otázku nevymezila. V rámci prejudicielního hodnocení přípustnosti dovolání tak nemohl ponechat stranou zjištění, že v daném případě se jednalo prokazatelně o posouzení investic do oprav společné části výše zmíněného domu, nezbytných pro jeho řádné užívání všemi spoluvlastníky, přičemž žalobci vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 456 obč. zák. Odvolací soud přitom správně posoudil věc podle skutkového stavu, když vyšel z důkazů provedených okresním soudem a nesporných tvrzení účastníků, která jako správná převzal. Pokud okresní soud neprovedl některé důkazy navržené žalovanou, nepochybil, neboť důkazy, provedené okresním soudem dávaly dostatečný skutkový podklad pro závěr o skutkovém stavu věci a další důkazy byly proto již nadbytečné. Pokud žalovaná navrhovala v odvolacím řízení provedení dalších důkazů, odvolací soud je neprovedl. Odvolací řízení probíhalo v systému tzv. neúplné apelace a navržené důkazy byly nepřípustné, neboť je žalovaná neuplatnila v řízení před okresním soudem přes poučení podle § 119a odst. 1 o.s.ř.a nejednalo se o důkazy ve smyslu § 205a odst. 1 o.s.ř. Prejudicielní závěr dovolacího soud tak vyznívá tak, že podmínky přípustnosti dovolání v této věci nejsou dány. Proto dovolací soud podle § 243b odst. 1 o.s.ř. dovolání odmítl.
Úspěšnému žalobci vzniklo podle § 243 odst. 5 a § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyhotovení vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny podle § 3 odst. 1 bod 5 vyhlášky č. 448/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. činila 41.300,- Kč a 2 % z částky přesahující 200.000,- Kč, tj. 1.300,- Kč (§ 16 odst. 2 cit. vyhl.). Výchozí částku 42.600,- Kč bylo nutno dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). Po této redukci činila výše odměny částku 10.650,- Kč. S přičtením režijního paušálu ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif), konečná cena nákladů dovolacího řízení činí částku 10.950,- Kč. S přičtením DPH ve výši 20 % pak celkem na 13.140,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 5. ledna 2011

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu