28 Cdo 2838/2005
Datum rozhodnutí: 28.03.2006
Dotčené předpisy:




28 Cdo 2838/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci žalobkyně Obce T., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. f. České republiky, o uložení povinnosti převést pozemky, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 263/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.5.2005, č.j. 60 Co 73/2005-119, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2005, č.j. 60 Co 73/2005-119, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 22.9.2004, čj. 11 C 263/2003-84, zamítl návrh žalobkyně, aby byl žalovaný uznán povinným převést na ni pozemky č. 1280/2, č. 1280/3 a č. 1337/2 v katastrálním území T. Návrhu, opírajícímu se o ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu ... , ( dále jen zákon č. 95/1999 Sb. ) nevyhověl proto, že převodu pozemků na žalující obec dle jeho názoru bránilo právo třetí osoby, tj. Zemského hřebčince, jemuž patří právo hospodařit s tímto majetkem státu.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12.5.2005, č.j. 60 Co 73/2005-119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, i když se nezabýval věcnou stránkou sporu; důvodem jeho rozhodnutí byl jeho právní názor na to, jak měl znít žalobní návrh totiž nikoli na uložení povinnosti převést předmětné pozemky, ale na uložení povinnosti předložit žalobkyni návrh kupní smlouvy nebo smlouvy o převodu pozemků. Podle závěrů odvolacího soudu nelze vyhovět proto, že návrh neodpovídá hmotnému právu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozsudek odvolacího soudu má podle jejího názoru zásadní význam po právní stránce, protože jednak řeší otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, jednak je jeho rozhodnutí v rozporu s hmotným právem. Dovolání odůvodňuje tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a dále tím, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolacímu soudu vytýká, že porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, když potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž se ztotožnil s jeho závěry, a aniž postupoval podle § 118a odst. 2 o.s.ř. Pokud nedal ve smyslu tohoto ustanovení žalobkyni potřebné poučení, odňal jí možnost skutkově a právně argumentovat, přičemž během jednání ani nevyslovil svůj odlišný názor. Tím porušil její právo na soudní ochranu. Jde o tzv. překvapivé rozhodnutí, v němž se žalobkyně teprve poprvé dozvěděla o odlišném nazírání odvolacího soudu na věc. Pokud se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, měl jeho rozsudek zrušit a umožnit žalobkyni, aby k názoru odvolacího soudu zaujala stanovisko. V tom spatřuje dovolatelka vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem vidí v tom, že její návrh nepovažoval za odpovídající hmotnému právu, když ustanovení § 5 zákona č. 95/1999 Sb. přesně odpovídá žalobnímu petitu. Ukládá totiž P. f. povinnost převést na obec na základě jejího návrhu pozemky. Mezi účastníky bylo po celou dobu řízení nesporné, že žalobkyně návrh učinila a žalovaný mu nevyhověl, ač účelem zákona byla privatizace státní půdy včetně jejího převodu do vlastnictví obcí ve jmenovitě uvedených případech. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud, když shledal, že dovolání odpovídá po formální stránce požadavkům občanského soudního řádu, posuzoval jeho přípustnost. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, takže přípustnost dovolání je dána jen v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Tak je tomu zejména v případě, kdy danou otázku soudy neposuzují jednotně, nebo dovolací soud takovou otázku dosud neřešil, případně kdy rozsudek odvolacího soudu není v souladu s hmotným právem. V dané věci jde o uplatnění nároku podle zákona č. 95/1999 Sb. Dovolací soud se touto otázkou dosud nezabýval, přičemž ji shledává za významnou po právní stránce; dovolání proto shledal přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Zároveň však dovolací soud konstatuje, že rozsudek odvolacího soudu nelze po věcné stránce přezkoumat, protože důvod, proč potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, je pouze procesní. Jím je jeho názor, že žalobkyně se měla svého práva domáhat s použitím jiného žalobního petitu. Svůj názor, že návrh žalobkyně neodpovídá hmotnému právu, však vyslovil až v odůvodnění svého rozsudku, aniž žalobkyni dal příležitost na tento názor příslušně reagovat. Dovolací soud souhlasí s dovolatelem, že rozsudek je proto tak zvaným překvapivým rozhodnutím a že žalobkyni bylo postupem odvolacího soudu znemožněno její právo před soudem plně hájit. Dovolací soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21.1.2003, sp. zn. II. ÚS 523/02. V něm Ústavní soud vyslovil závěr, že pokud odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem, odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti řízení a ve svých důsledcích zasáhl do práva na spravedlivý proces ve smyslu článků 36 odst.1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V případě potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, který byl opřen o jiný důvod, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, se jedná o překvapivé rozhodnutí, které vede k porušení práva účastníka na spravedlivý proces. Obdobně rozhodoval Ústavní soud vícekrát, např. v nálezu ze dne 15.1.2002, sp. zn. I. ÚS 336/99; uvedené závěry odpovídají i judikatuře Nejvyššího soudu.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že řízení před odvolacím soudem trpělo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ os.ř.), a jeho rozsudek proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 věta první o.s.ř.

V novém rozhodnutí rozhodne soud nově i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2006

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu