28 Cdo 2811/2010
Datum rozhodnutí: 11.11.2010
Dotčené předpisy: § 451 obč. zák., § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




28 Cdo 2811/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce JUDr. Jana Vokála , advokáta se sídlem v Brně, Bratislavská 12, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, proti žalované České republice Městskému soudu v Brně , se sídlem v Brně, Polní 39, o 50.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 305/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2010, č. j. 37 Co 211/2008-55, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 1. 2008, č. j. 42 C 305/2003-33, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 50.000,- Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.). K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 1. 2010, č. j. 37 Co 211/2008-55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolání však přípustné není.

Podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V projednávané věci napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně částky 50.000,- Kč. Protože se jedná o peněžité plnění a uvedená jistina nepřevyšuje zákonem stanovenou hranici pro podání dovolání, není toto podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2010

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu