28 Cdo 2790/2006
Datum rozhodnutí: 27.08.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2790/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. n. R., zastoupenému advokátkou, o určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného není v souladu se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod


sp. zn. 7 C 258/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, č. j. 62 Co 444/2005-130, takto:


Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, č. j. 62 Co 444/2005-130, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 3. 2005, č. j. 7 C 258/99-111, a to tak, že se zamítá žaloba, kterou bylo požadováno určení, že rozhodnutí členské schůze S. n. R. ze dne 5. 3. 1999, kterým členská schůze schválila rozhodnutí výboru o vyloučení žalobce ze S. n. R. (dále též S. ), není v souladu se zákonem a stanovami. Žalobce byl zavázán k zaplacení nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 7.350,- Kč, jak protistraně vznikly.


Přestože odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl k jiným právním závěrům. Odvolací soud považoval za stěžejní zodpovězení otázky, zda je žalobce osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Žalobce se měl stát členem S. na základě dohody o převodu členství ze dne 25. 6. 1996, uzavřené mezi ním


a původním členem S. Ing. F. B., podle níž mělo k převodu členství a k přenechání bytu č. 8 ve druhém podlaží domu č. 916 o výměře 46,07 m2 v P. 6, U Dejvického rybníčku 8, dojít v případě smrti převodce Ing. B. Tato dohoda byla dne 13. 2. 1998 schválena členskou schůzí S. Předmětnou smlouvu nebylo možné považovat podle odvolacího soudu za závěť ve smyslu ustanovení § 476 a násl. občanského zákoníku ani za dohodu o převodu členských práv, neboť neobsahovala náležitosti podle stanov S. Odvolací soud tak posoudil výše uvedenou dohodu jako neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Na závěru, že se žalobce platně nestal členem S., nemohlo podle odvolacího soudu nic změnit ani uzavření nájemní smlouvy stran výše uvedeného bytu mezi žalobcem a žalovaným ze dne 17. 2. 1998, neboť touto smlouvou byl řešen pouze nájemní vztah, nikoli členství. Ani postavení žalobce jako univerzálního dědice po zemřelém strýci Ing. B. nezakládalo podle stanov členství ve S. Vzhledem k těmto závěrům nebylo možné žalobce považovat za osobu aktivně věcně legitimovanou k podání žaloby na určení, neboť podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. se takového určení může domáhat pouze člen sdružení, jímž se však žalobce nestal.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítal nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel nesouhlasil se závěrem, že není osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby. Tvrdil, že jeho členství vzniklo na základě dohody o převodu členství uzavřené s Ing. B. Podle dovolatele se nejednalo o závěť ani darování, ale o úplatný převod členství, který bylo nutné považovat za innominátní kontrakt podle § 51 občanského zákoníku. Dovolatel se domníval, že pokud členská schůze žalovaného projevila souhlas s předmětnou dohodou, potvrdila tím soulad dohody se stanovami. Jeho průběžné hrazení části úvěru na zakoupení domu č.p. 916 bylo nutné považovat za projev existujícího členství. Dovolatel pokládal také za stěžejní posouzení platnosti stanov, co se týče přechodu členství na dědice zemřelého člena sdružení. Dovolatel požadoval, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Nesouhlasil s dovolacími námitkami ohledně údajně nesprávného právního posouzení dohody o převodu členství a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl a přiznal žalovanému náklady dovolacího řízení.


Nejvyšší soud zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba, zastoupená advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a označený dovolací důvod byl způsobilý k přezkumu z hlediska ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.


Dovolání je opodstatněné, a to z následujících důvodů:


1. Stanovy S. n. R. hovoří o jediném účelu jeho činnosti, a to o odkoupení domu č. p. 916 a jeho následné správě (článek IV.).


2. Tím spíše vznikají právní komplikace a nejasnosti ve vztazích mezi členy S. (nájemci bytů v domě) a S. samotným. Šlo či jde skutečně o občanské sdružení? Nejedná se spíše o bytové družstvo pro futuro ? Z jakého titulu se S. staví do role pronajímatele viz jeho Smlouvy o užívání bytu s nájemci -, když má teprve dům odkoupit? Bylo někým zmocněno?


3. Byla-li tedy mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dne 17. 2. 1998 Smlouva o užívání bytu již obecně zmíněná v bodě 2., lze zpochybnit její právní relevanci.


4. Dovolací soud sdílí právní závěry odvolacího soudu v tom směru, že členství žalobce ve S. platně nevzniklo.


5. Má-li však být setrváno u dosud nezpochybněného předchozího statusu žalobce jako nájemce předmětného bytu, pak dost dobře nelze žalobci odepřít, aby byl jeho nájem chráněn ex lege. To ovšem znamená, že jej nelze ukončit jinak, než standardními nástroji podle občanského zákoníku (§ 711), nikoli vylučovacím aktem z občanského sdružení.


6. Až potud lze konstatovat, že se dovolací soud nemusí odlišovat svými právními závěry od soudu odvolacího. Ten však žalobci nepřiznal aktivní legitimaci k podání žaloby podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., neboť žalobce se nestal členem S. S tímto právním závěrem Nejvyšší soud nesouhlasí.


7. Žalobci by byla formalisticky odepřena právní ochrana. Došlo by k protiprávnímu zásahu do práva na bydlení, které má ústavní rozměr. I když žalobce není členem S., lze mu přiznat vůči žalovanému ve vztahu, který je občanskoprávní, naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), přičemž znění žalobního petitu může či musí být per analogiam shodné s tím, které dovoluje § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.


V podrobnostech tu Nejvyšší soud odkazuje na svůj rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2865/2006, v jehož závěru se obdobnou procesní problematikou zabývá.


Odvolací soud tedy nerozhodl správně a dovolací soud proto jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).


V dalším průběhu řízení, v němž bude odvolací soud vázán právními závěry dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení (§ 243c odst. 1, § 226 odst. 1, § 224 odst. 3 o. s. ř.).





Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 27. srpna 2007


JUDr. Ludvík David, CSc.


předseda senátu