28 Cdo 2787/2013
Datum rozhodnutí: 08.01.2014
Dotčené předpisy: § 11 odst. 1 písm. e) předpisu č. 229/1991Sb.



28 Cdo 2787/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatelů: 1. J. U., 2. Ing. M. H. , a 3. M. H., zastoupených Mgr. Gabrielou Dudášovou, advokátkou, 150 00 Praha 5 Malá Strana, Zborovská 47, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, sp. zn. 24 Co 211/2012, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 233/2005 (žalobců: 1. J. U., 2. Ing. M. H., kteří byli v řízení před soudy obou stupňů zastoupeni JUDr. Petrem Medunou, advokátem, 110 00 Praha 1, Revoluční 23, a dalších účastníků řízení: a/ JUDr. Jiřího Slavíčka, 110 01 Praha 1, Krakovská 20, správce konkursní podstaty úpadce Dostihového závodiště Praha, státního podniku, IČ 0001 73 28, Velká Chuchle, b/ Hlavního města Prahy, IČ 0006 4581, Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem, 110 00 Praha 1, Těšnov 1059/1, a c/ Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7077, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnictví k pozemkům), takto:

I. Dovolání dovolatelů se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu dne 31. května 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. března 2012, č.j. 35 C 233/2005-299. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno A/, že každý ze žalobců je vlastníkem 1/3 pozemků v katastrálním území V. Ch. parc. č. 764/6 (podle PK části pozemku parc. č. 771-závodiště), parc. č. 794/7 (podle PK části pozemku parc. č. 798-role), parc. č. 766/46 (podle PK části pozemku parc. č. 815-role) a parc. č. 807/3 (podle PK části pozemku parc. č. 815-role); také však bylo určeno B/: že žalobci nejsou vlastníky pozemků v katastrálním území V. Ch.: parc. č. 778/2, 766/22 a 774/11 (podle PK částí pozemku parc. č. 771-závodiště), parc. č. 757/22, 800/3, 756/16, 852/2 a 766/38 (podle PK částí pozemku parc. č. 798-role), 757/28, 842/5, 815/4, 801, 809/1, 798/9, 816/1, 929/28 a 798/4 (podle PK částí pozemku parc. č. 815-role), parc. č. 757 a 842/19 (podle PK části pozemku parc. č. 843-závodiště), parc. č. 757/47 a 842/17 (podle PK části pozemku parc. č. 845-role) a parc. č. 757/53, 855/8, 756/21 a 842/11 (podle PK části pozemku parc. č. 851-role). Výrokem téhož rozsudku bylo vysloveno, že v tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Praha ze dne 31. března 2005, č.j. PÚ 1841/92 . Následujícím výrokem téhož rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno řízení o části žaloby, kterou se žalobci domáhali, aby soud svým rozhodnutím nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Praha ze dne 31. března 2005, č.j. PÚ 1841/92, pokud se toto rozhodnutí týkalo pozemků, k nimž je povinnou osobou Hlavní město Praha, tj. částí pozemků v katastrálním území V. Ch., jež jsou vyznačeny na geometrickém plánu Ing. J. N. č. 508-105-116/97, jako díly z6 pozemku parc. č. 1206/1, z8 pozemku parc. č. 1206/1 a z14 pozemku parc. č. 1206/1 . Žalobcům bylo uloženo nahradit účastníku řízení Hlavnímu městu Praze náklady řízení částkou 7.260,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále bylo o nákladech řízení rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a účastníkem řízení JUDr. Jiřím Slavíčkem a ve vztahu mezi žalobci a účastníkem řízení Pozemkovým fondem ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Každému ze žalobců bylo uloženo nahradit státem placené náklady znaleckého posudku v této právní věci částkou 5.208,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Účastníku řízení JUDr. Jiřímu Slavíčkovi, správci konkursní podstaty úpadce Dostihového závodiště Praha, s.p., bylo uloženo nahradit státem placené náklady znaleckého posudku v tomto řízení částkou 7.817,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobců i účastníka řízení JUDr. Jiřího Slavíčka proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, sp. zn. 24 Co 211/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. března 2012, č.j. 35 C 233/2005-299, potvrzen ve výroku, označením I. A, ve vztahu k pozemku parc. č. 797/7-role v katastrálním území V. Ch. (a jen v tomto rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Praha ze dne 31. března 2005, č.j. PÚ 1841/92): jinak byl výrok I. A rozsudku soudu prvního stupně změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobců na určení, že žalobci jsou vlastníky každý jedné třetiny pozemků parc. č. 764/6 (podle PK části parc. č. 771-závodiště), parc. č. 766/46 (podle PK části parc. č. 815-role) a parc. č. 807/3 (podle PK části parc. č. 815-role) v katastrálním území V. Ch. Ve výroku označeném I. B rozsudku soudu prvního stupně došlo zároveň ke změně v tom, že byla zamítnuta žaloba žalobců na určení, že žalobci jsou vlastníky v tomto výroku vyjmenovaných pozemků v katastrálním území V. Ch. Ve výrocích rozsudku soudu prvního stupně, označených II. a III., zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že ve vztahu mezi žalobci a účastníkem řízení JUDr. Jiřím Slavíčkem, správcem konkursní podstaty úpadce Dostihového závodiště Praha, s.p., v konkursu, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dále bylo rozhodnuto, že se potvrzuje výrok označený V. (o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a účastníkem řízení a Pozemkovým fondem) soudu prvního stupně. Posléze ve výrocích VI. a VII. rozsudku soudu prvního stupně (o náhradě nákladů placených státem v tomto řízení) došlo také k potvrzení těchto výroků odvolacím soudem.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláními napadených výrocích I., IV., V., VI. a VII., jakož i řízení, které vydání rozsudku soudu prvního stupně předcházelo; odvolací soud dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.
Odvolací soud zdůrazňoval, že v daném případě bylo mezi účastníky řízení zejména sporné, zda vydání předmětných pozemků tu brání skutečnost, že se na nich nalézá Dostihové závodiště Praha ve Velké Chuchli, konkrétně zda existence tohoto závodiště představuje překážku vydání pozemků ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. e/ zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě). Odvolací soud přitom znovu uvedl, že i po doplnění řízení o podklady předložené oprávněnými osobami se ztotožňuje s názorem pozemkového úřadu i soudu prvního stupně, že dostihové závodiště je sportovním zařízením. Odvolací soud dodával, že nelze popřít, že dostihy jsou v České republice vnímány obecně širokou veřejností jako sport a proto i dostihové závodiště jsou vnímána jako sportovní zařízení. Bylo-li na pozemcích, o něž jde v tomto řízení, zřízeno dostihové závodiště před 1. 10. 1976, je tu, podle názoru odvolacího soudu, naplněna překážka vydání pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. e/ zákona o půdě. Odvolací soud v souvislosti s tímto právním závěrem poukázal i na závěry, které byly zaujaty např. v usnesení Ústavního soudu ČR III. ÚS 2744/09 a v nálezu Ústavního soudu ČR IV. ÚS 342/02.
Odvolací soud rovněž uváděl, že neshledává důvodnou námitku, že v daném případě předmětné pozemky nebyly vyňaty ze zemědělského půdního fondu, protože je toho názoru, že vynětí ze zemědělského půdního fondu se nevztahuje na tělovýchovné nebo sportovní zařízení, která byla na pozemku zřízena před 1. 10. 1976 .
Pokud jde o posouzení rozsahu dostihového závodiště Praha ve Velké Chuchli, je odvolací soud toho názoru, že součástí závodiště je tu vše, co je součástí areálu závodiště, tj. nejen tribuny, přístupy k nim, šatny, stáje, závodní okruhy, ale i potřebné zázemí, tedy např. vnitřky závodních drah, volná místa mezi objekty a přístupy k objektům, a k závodním drahám, odstavné plochy, slepé rohy apod. Odvolací soud tu v odůvodnění svého rozhodnutí poukazoval na obdobné právní závěry např. z rozhodnutí dovolacího soudu 28 Cdo 2796/2008 a 28 Cdo 2518/2006 Nejvyššího soudu.
Odvolací soud dodával, že po doplnění řízení bylo zjištěno, že mimo areál závodiště se nachází pouze pozemek par. č. 794/7 v katastrálním území V. Ch. a že ostatní pozemky vymezené ve výroku I. A rozsudku soudu prvního stupně jsou součástí závodiště a nebylo tedy na místě je tu oprávněným osobám vydat. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně vydání uváděného pozemku v katastrálním území V. Ch., ale ohledně ostatních pozemků, které jsou součástí areálu závodiště, jako sportovního zařízení, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba na určení vlastnictví žalobců k těmto ostatním pozemkům.
Výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, které nebyly napadeny odvoláním zůstaly nedotčeny (§ 206 občanského soudního řádu).
Výroky odvolacího soudu o nákladech řízení a o úhradě znalečného, placeného v tomto řízení zatím státem, vycházely z ustanovení § 242 odst. 2, § 148 odst. 1 a § 224 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení před soudy obou stupňů zastupoval, dne 6. dubna 2013 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno dne 3. června 2013 u soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedení dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 21. února 2013 (sp. zn. 24 Co 211/2012 Městského soudu v Praze), popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. března 2012, č.j. 35 C 233/2005-299, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné a jako dovolací důvod uplatňovali, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávní rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vadu řízení spatřovali dovolatelé v tom, že bylo připuštěno, aby v tomto řízení vystupoval jako účastník řízení JUDr. Jiří Slavíček, správce konkursní podstaty úpadce Dostihového závodiště Praha, státního podniku. Dovolatelé však mají za to, že u něho nejsou dány zákonné podmínky pro účast v tomto řízení. Dovolatelé mají za to, že uvedený správce úpadce nesprávně zahrnul pozemky, jejich navrácení se žalobci domáhali do konkursní podstaty úpadce, s čímž žalobci nesouhlasili a nesouhlasí, neboť k tomuto zařazení došlo v rozporu s ustanovením § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. ve spojení s ustanovením § 9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., článku XXV bod 1 zákona č. 151/2002 Sb. a s ustanovením § 244 odst. 1 občanského soudního řádu. Naproti tomu JUDr. Jiří Slavíček z konkursní podstaty úpadce vyřadil pozemky M. S., o čemž informoval i místně příslušný konkursní soud a právního zástupce žalobců. V řízení pak došlo k tomu, že soud prvního stupně i druhého stupně hodnotil tvrzení a důkazy, předkládané osobou, která neměla právo účasti na řízení (a to ani s odkazem na ustanovení § 250a občanského soudního řádu), neboť tu důvody podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. prokazatelně existovaly již v době předcházejícího správního řízení, na které navazuje řízení o žalobě žalobců u soudu prvního a druhého stupně.
Dovolatelé dále namítali, že nesouhlasí s interpretací ustanovení § 11 odst. 1 písm. e/ zákona č. 229/1991 Sb. odvolacím soudem, když toto ustanovení tu mělo být podle názoru odvolacího soudu překážkou pro vydání pozemků žalobcům na základě jimi vzneseného restitučního nároku. Pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly a vesměs nadále jsou zemědělskou půdou a nebyly vyňaty ze zemědělského půdního fondu; tyto pozemky měly být po skončení pachtu vráceny v původním stavu jejich vlastníkům; byly však nezákonně odebrány jejich vlastníkům. Soudy obou stupňů však v daném případě vycházely z toho, že na pozemcích, o něj jde v tomto řízení, existuje sportovní zařízení, aniž by se zevrubně zabývaly tím, zda se tu na pozemcích nachází legálně zřízené sportovní zařízení a nikoli jen fakticky existující takové zařízení. Pozemky, o něž jede v tomto řízení, byly právním předchůdcům žalobců zabaveny jako zemědělská půda, nikdy na nich nebyly splněny podmínky pro vznik sportovního nebo tělovýchovného zařízení. V celém tomto soudním řízení nebylo prokázáno, proč by stávající využití předmětných pozemků mělo být překážkou vydání pozemků žalobcům .
Také interpretaci data 1. 10. 1976 v rámci ustanovení § 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb., jak je vyjádřena v rozsudku odvolacího soudu, nepokládají dovolatelé za správnou; podle názoru dovolatelů počátek uvedené lhůty spadá v jedno s okamžikem přechodu (převodu) nemovitosti na stát či jinou právnickou osobu v období před 1. 1. 1990; jinak by tu šlo o výjimku, která by nedůvodně bránila vlastníkům pozemků domoci se jejich vlastnického práva.
Podle názoru dovolatelů vydání předmětných pozemků závodiště ve Velké Chuchli není překážkou dalšího provozování pozemků ke stávajícím účelům, když situaci lze jednoduše řešit dlouhodobými nájemními vztahy, věcným břemenem apod. Závěry odvolacího soudu o nevydání pozemků, se neopírají o nezbytné dokazování, umožňující posouzení věci po právní stránce v celém rozsahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění dotčeném novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013, a zjistil, že žalobci podali dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání dovozovali z ustanovení § 237 o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Přípustnost dovolání dovolatelů proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 21. února 2013 (sp. zn. 24 Co 211/2012 Městského soudu v Praze) tu bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu, podle něhož je přípustní dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí (není-li stanoveno jinak, viz § 238 občanského soudního řádu), jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 občanského soudního řádu lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. e/ zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož pozemky nebo jejich části nelze oprávněným osobám podle tohoto zákona vydat i v případě, že na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení, nebo se na pozemku nachází tělovýchovné a sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976.
Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 21. února 2013 (sp. zn. 24 Co 211/2012 Městského soudu v Praze) poukázal konkrétně i na to, že se ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve výkladových závěrech týkajících se otázek, že dostihové závodiště je sportovním zařízením ve smyslu ustanovení § 11 odst. 11 písm. e/ zákona č. 229/1991 Sb. a že skutečnost, že sportovní zařízení existovalo na pozemcích před 1. 10. 1976 je bez dalšího překážkou vydání pozemků (s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2796/2008, ale i na závěr Ústavního soudu ČR vyplývající ze IV. ÚS 342/2002 a také z usnesení Ústavního soudu ČR III. ÚS 2744/09), a také že označení určitého zařízení jako areálu předpokládá vzájemnou provázanost funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky areálu a že splňuje zařízení požadavek areálu, pak takový areál nelze dělit a vydat jeho část (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2518/2006 i na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 78/98).
Při posuzování toho, kdo jsou účastníky tohoto řízení vycházel odvolací soud v této právní věci (v níž předcházelo i správní řízení u Pozemkového úřadu Praha pod č.j. PÚ 1841/92) z ustanovení § 250a odst. 1 občanského soudního řádu, že účastníky řízení podle páté části občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.) jsou žalobce (žalobci) a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem.
Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k závěrům z uvedených rozhodnutí dovolacího soudu i z nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, z nichž i dovolací soud v tomto dovolacím řízení vycházel, nebylo možné mít za to, že by se odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 21. února 2013, napadeném dovoláním žalobců, při svém řešení otázky hmotného práva (aplikace ustanovení § 11 odst. 1 písm. e/ zákona č. 229/1991 Sb.) odchýlil od ustálení rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak to má především na zřeteli ustanovení § 237 občanského soudního řádu.
Ve srovnání s těmito uvedenými okolnostmi nebylo možné přesvědčivě dospět k závěru, že by tu nad ustálenými závěry z rozhodování dovolacího soudu, z nichž odvolací soud vycházel, převažovaly svou důvodností argumenty dovolatelů, směřující k závěru, že by v daném případě byly dány zákonné předpoklady k tomu, aby přes odvolacím soudem citovaná vyřešení právních otázek zejména výkladu ustanovení § 11 odst. 1 písm. e/ zákona č. 229/1991 Sb. bylo v této konkrétní právní věci přistoupeno k řešení této právní otázky jinak, jak se toho dovolatelé domáhali.
Ve věci není naplněno ani jedno z hledisek, pro které by měla být dovolacím soudem dovozena přípustnost podaného dovolání podle § 237 o. s. ř. a proto se dovolání odmítá (§ 243c odst. 1).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř . Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ostatním účastníkům řízení v tomto dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 8. ledna 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu