28 Cdo 2760/2016
Datum rozhodnutí: 21.02.2017
Dotčené předpisy: § 142 odst. 1 o. s. ř., § 150 o. s. ř.



28 Cdo 2760/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce Ing. T. K. , zastoupeného Mgr. Bc. Kateřinou Mikuláškovou, advokátkou se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, 28. října 2663/150, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava městský obvod Svinov , se sídlem v Ostravě Svinově, Bílovecká 69, zastoupenému JUDr. Hanou Sayehovou, advokátkou se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Sokolská třída 1925/49, o zaplacení částky 52 656 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 171/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2016, č. j. 8 Co 745/2013-503, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 392,30 Kč k rukám JUDr. Hany Sayehové, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením poté, co jím dříve vydané usnesení ze dne 22. ledna 2015, č. j. 8 Co 745/2013-444, bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2015, č. j. 28 Cdo 2571/2015-481 Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. května 2013, č. j. 58 C 171/2003-345, v napadeném výroku pod bodem II, jímž bylo ve věci neúspěšnému žalobci (s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu) uloženo nahradit žalovanému k rukám jej v řízení zastupující advokátky náklady řízení v částce 120 890 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

V podaném dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se řešení relevantních otázek procesního práva napadeným rozhodnutím odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a důvodnost v nesprávném právním posouzení věci, žalobce kritizuje závěry odvolacího soudu vztahující se k výkladu a aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu, resp. též závěry o účelnosti nákladů na zastoupení advokátem vynaložených žalovaným coby statutárním městem.

V souladu s bodem 7., článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů uplatní se v dovolacím řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ).

Dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (a není tak naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.).

V otázce aplikovatelnosti ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení odvolací soud nevybočil ze závěrů, jež Nejvyšší soud uvedl v předchozím kasační rozhodnutí v dané věci (usnesení ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2571/2015) a z judikatury v něm citované (z ní srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod č. 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný tamtéž pod č. 24, ročník 2015). Rozhodnutí odvolacího soudu vychází z principu úspěchu ve věci a z premisy, že moderace náhrady nákladů soudem podle § 150 o. s. ř. je opatřením výjimečným. Závěr, že nejsou splněny předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů ve věci úspěšné žalované, se zakládá na racionální úvaze odvolacího soudu zohledňující rozhodná hlediska aplikovatelnosti cit. ustanovení, a to i co do předestřených okolností projednávané věci (kdy odvolací soud, a to již v rovině věcného posouzení považuje postup žalobce při uplatňování práv za současně odporující dobrým mravům, se zřetelem na další žalobcem neplatně prováděné dispozice s nemovitostí a takto získaný majetkový prospěch násobně převyšující částku nárokovanou k vrácení), přičemž okolnostmi o majetkových, sociálních, osobních či dalších poměrech účastníků v dovolání ani argumentováno není.

V rozporu s ustálenou rozhodovací praxí principiálně není ani posouzení otázky účelnosti žalovanou vynaložených nákladů k obraně jejího práva. Předně ve vztahu k účelnosti jednotlivých úkonů vykonaných v řízení žalovanou (její zástupkyní) se žádné námitky neuplatňují. Ve vztahu k účelnosti nákladů na zastoupení advokátem jako takového připomíná se judikatura dovolacího soudu a Ústavního soudu, dle níž nejenom u státu, ale i statutárních měst lze zpravidla předpokládat dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho aniž by musela využívat právní pomoci advokátů; není-li jimi v příslušném řízení prokázán opak , nejsou náklady na zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, nebo nález ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, a jejich reflexi v judikatuře Nejvyššího soudu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, usnesení ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015, nebo usnesení ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1289/2016).

Postup soudu při zvažování účelnosti vynaložených nákladů nemůže být ovšem mechanický a zjednodušující (jak Nejvyšší soud i s ohledem na shora citovanou judikaturu Ústavního soudu a další relevantní hlediska v ní uvedená zdůraznil v dané věci také již v usnesení ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2571/2015). S odkazem na další rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1291/2016) sluší se pak znovu připomenout, že shora předestřené judikaturní závěry vylučující zastoupení advokátem jako účelné je třeba posuzovat nanejvýš obezřetně s vyloučením zjednodušující paušalizace a s přihlédnutím k povaze konkrétního sporu a poměrů zastoupeného účastníka. Právě i tomuto požadavku v případě hodnocení účelnosti žalovanou vynaložených nákladů na advokátní zastoupení v řízení odvolací soud v souzené věci po kasaci předchozího rozhodnutí dovolacím soudem dostál, podložil-li svou úvahu konkrétním zjištěními, jež zde ospravedlňují advokátní zastoupení žalované, a to nejenom s ohledem na velikost a personální vybavení městského obvodu statutárního města, jenž podle obecně závazné vyhlášky (Statut města Ostravy, č. 14/2013, jehož vydání se opírá o zákonné zmocnění obsažené v § 4 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů) spravuje sporný majetek a ohledně něj jedná jménem žalované, ale i s ohledem na povahu věci, v níž žalovaná v občanskému soudním řízení k obraně svých práv (stejně tak jako žalobce k jejich uplatňování) potřebovala kvalifikované právní zastoupení. Ovšemže ani průběh sporu (i s přihlédnutím k době jeho trvání, jež byla bezesporu spoluurčována i jeho složitostí) nenasvědčuje tomu, že by snad projednávaný spor patřil k obvyklé agendě žalovaného města.

Proto Nejvyšší soud dovolání, jež není přípustné, odmítl (srov. § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř.; k nákladům (oprávněného) žalovaného v dovolacím řízení patří odměna za zastupování advokátkou v tomto řízení (určená z předmětu dovolacího řízení, jenž je představován částkami 120 890 Kč a 17 990 Kč) ve výši 3 330 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrada hotových výdajů advokátky stanovená paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v částce 762,30 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 21. února 2017


Mgr. Petr Kraus
předseda senátu