28 Cdo 2705/2011
Datum rozhodnutí: 20.09.2011
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř., § 208 odst. 1 o. s. ř.




28 Cdo 2705/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce P. P. , proti žalovaným 1) České republice Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2 ) P. C. , 3) H. L. , 4) H. Č. a 5) B. C. , o zaplacení 5.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 326/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze 25. února 2011, č. j. 11 Co 576/2010-129, 11 Co 61/2011-129, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. prosince 2010, č.j. 26 C 326/2009-100, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce ze dne 6. 12. 2010 pro opožděnost (§ 208 odst. 1 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009). Z ustanovení § 237 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyplývá, jelikož usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není usnesením ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. se nevztahuje na případy, kdy usnesením odvolacího soudu byl odmítnut návrh na zahájení odvolacího řízení (odvolání).

Z právě uvedeného proto vyplývá, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, sešit č. 5, poř. č. 41; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1313/2005, publikované v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, poř. č. 125).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř za situace, kdy dovolatel právo na jich náhradu nemá a ostatním účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu